Hlavní nápor nás teprve čeká
Ivan Adamovič, Aleš Tůma, Peníze, 01.02.2010
V nejisté době patrně mnohem větší počet lidí ukládá peníze do méně rizikových produktů. Jaký má toto chování vliv na českou ekonomiku?
MS: Nepříliš velký, hlavním zdrojem financování jsou banky, a těch se tento jev netýká.
TP: Kdyby se podobný trend objevil v USA, kde lidé investují většinu úspor na kapitálovém trhu, vedlo by to k poklesu akciových trhů. U nás jde spíše o volbu mezi slamníkem, bankovními účty a fondy peněžního trhu, a změna poměru těchto tří složek na ekonomiku moc velký dopad nemá. Mnohem závažnější by pro banky (financující naši ekonomiku) byla příliš úspěšná emise státních dluhopisů „pro lid“. Jakékoliv větší stahování likvidity z bank je pro ně nebezpečné.
Jak se probíhající krize projevila v chování českých bank? Může na tom koncový zákazník i „vydělat“?
MS: Nezdá se mi, že na straně získávání depozit dochází k závažnějším změnám, zákazník ale možná vydělává na snaze některých menších bank získat tolik depozit, aby s nimi pokryly úvěry. Na straně aktiv (úvěrů) lze hovořit především o zvýšené opatrnosti.
TP: Ještě před rokem na tom klienti vydělávali prostřednictvím vyšších sazeb spořicích účtů, neboť banky potřebovaly v prvních měsících krize zoufale získat likviditu. Dnes už mezibankovní trh funguje docela rozumně a potřeba nabrat depozita za každou cenu už tady není, takže se šance na lepší výnos z konzervativních produktů vrátí pouze v případě, že se objeví nějaká rozumná alternativa a depozita klientů by se z bank přesouvala jinam.
České bankovnictví postihla krize poměrně málo. Mění se díky tomu nějak zahraniční pohled na český bankovní sektor?
MS: Já myslím, že se docela změnil a dnes si je řada i zahraničních subjektů dobře vědoma robustnosti českého finančního systému.
TP: Český bankovní systém měl štěstí v tom, že stále stojí na výnosech ze základních finančních produktů, které lidé musejí využívat i během krize. Pokud by byl modernější, byly by dopady větší. Pomohlo nám i to, že banky neřešily problematické úvěry tak důrazně, jako v jiných zemích, ale pokud to jen trochu šlo, volily spíše restrukturalizaci.
Nebo je tvrzení o tom, jak z toho české banky vyšly dobře, přehnané a hlavní nápor problémů je teprve čeká?
MS: Hlavní nápor problémů sice banky teprve čeká, jejich kapitálová vybavenost i schopnost tvorby zisků se nám ale zdají být dostatečné pro to, aby to nebyly problémy existenční.
TP: V řadě případů se samozřejmě ukáže, že třeba prodloužení splatnosti problém pouze oddálilo, ale banky i tak dokážou generovat dostatečný zisk na to, aby problémy ustály. Jedinou větší neznámou tak zůstává u některých bank riziko spojené s velkými developery a jejich realitními příběhy.
Jak zpětně hodnotíte zkušenost s eBankou a pokusem o přímé bankovnictví? Byl to nápad, který předběhl dobu? Nebo je koncept banky bez poboček pro českého zákazníka nepřijatelný?
MS: Já myslím, že v této oblasti rozhýbala i ostatní banky a dnešní stav odpovídá tomu, že zde budoucnost pro vzdálené bankovnictví byla i je.
TP: Klienti vždy budou vyžadovat nějakou fyzickou přítomnost banky, ale ta může být výrazně menší, než dnes, a v řadě případů se dá nahradit kontaktem s člověkem bez ohledu na místo, kde k tomu kontaktu dojde. Chytré banky proto budou místo budování poboček s drahými zaměstnanci hledat jiné cesty kontaktu.
Jaké prostředky má ČNB vůči nesolidním institucím mimo bankovní sektor? Může zde alespoň částečně občana chránit?
MS: U těch, co regulujeme, ano, ale u těch, které neregulujeme, ne. Ovšem i naše odpovědnost je zde omezená. Instrumentář by se musel rozšířit, pokud by nám někdo chtěl přisoudit nové kompetence a odpovědnosti.
TP: ČNB dnes chybí potřebné nástroje, i přesto by ale mohla být důraznější minimálně v tom, že by jako hlavní autorita českého finančního trhu nahlas a důrazně říkala, co považuje za správné a co už ne. Všem podvodům a okrádání klientů by tak sice nezamezila, ale aspoň někteří by jejího varování poslechli. A každá zachráněná koruna se počítá, zejména v situaci, kdy k autoritě ČNB neexistuje žádná vhodná alternativa.
Klienty poradců často zajímá, jak stabilní jsou družstevní záložny. Můžete k tomu něco říci?
MS: Mně se zdá, že klienti spíš vychází z výše pojištění vkladů…
TP: Družstevní záložny mají stejný problém jako fondy před deseti lety, kdy jim nikdo kvůli historii kuponové privatizace nevěřil. Ale investiční společnosti se velmi intenzivně snažily tento obraz změnit, podobně se budou muset snažit družstevní záložny. Anebo se změnit na banky, jak některé z nich plánují ve snaze zbavit se nepříjemného stigmatu kampeliček.
Miroslav Singer je viceguvernérem České národní banky
Tomáš Prouza je ředitelem pro rozvoj a péči o klienty společnosti Partners
