Jak jsem potkal vaši zdaněnou matku

Michal Kašpárek, Peníze, 25.02.2011

Pravicové strany osolí daně tak moc, že Česko úrovní některých z nich předežene socialistické severské země. A mnoha voličům donedávna opakujícím mantry Vlastimila Tlustého se to líbí. Vysvětlení najdeme – v sitkomu.

Z komediálního seriálu Jak jsem potkal vaši matku jsem si odnesl dvě dobré rady do života:

• Po druhé hodině ráno už se nemůže stát nic dobrého.
• Banální příběhy osvěžíte tím, že při jejich vyprávění prohodíte postavy. Posluchače dvacet minut vodíte na vařené nudli – a nakonec mu ukážete, že se to všechno přihodilo někomu jinému. Velká zábava.

Na tenhle scenáristický trik jsem si vzpomněl, když jsem si začal v posledních měsících všímat, jak daleko jsou vládní kroky od předvolebního liberálního tónu. A hlavně kolik voličů pravice v mém okolí uvítalo jedno z nejtvrdších porevolučních zvýšení daní úlevným: „No konečně se něco dělá!“

Nízké daně a modré balonky pro všechny

„Už každý student prvního ročníku Vysoké školy ekonomické ví, že zvýšení daní v době hospodářské krize podnikání spíše utlumí, pročež se zvýšeným výběrem daní prostřednictvím zvýšení daní vůbec nelze počítat,“ stojí doteď na webu ODS. To se to pravicově mluvilo, dokud ještě vládnul Fischer a blížily se volby. Co támhle mladá pani vzadu, má modrej balónek?

A jak se teprve rozjel Miroslav Kalousek, když se zakládala TOPka: „Jsem hluboce proti zvyšování daní, zejména za krize. Budeme se tomu bránit.“

Ještě chápu pravicový pohled, že když už daně, tak spíš nepřímé než přímé. Nikoho jsem ale před volbami neslyšel mluvit o tom, že bychom se měli dočkat nejvyšší DPH v Evropě hned po socialistickém Dánsku – kde ovšem zároveň platí řada úlev. Vlastně jsme se dočkali i dvou nových velkých levicových stran.

Stát, který chce víc, nemá nic (© ODS)

Zdají se vám poslední slova tvrdá? Kdepak: proveďte teď test záměny a představte si, že DPH sjednocuje na dvaceti procentech ministr financí Bohuslav Sobotka.

Předvolební ODS a TOP 09 liberálního ražení jsou rázem zpátky a opět varují, že hamižný stát, který chce stále víc, nebude mít nakonec nic. Vždyť přece:

• Když zvýšíte daně na dvojnásobek, lidé budou méně utrácet, ekonomika se bude méně hýbat, a kde to jen bude možné, zešedne.
• Miliony Čechů a Moravanů mají za kopcem sousední státy s pěti- až desetiprocentní DPH na potraviny. Pro tři stovky ušetřené na týdenním nákupu se vyplatí udělat si výlet do Hoferu. A když už tam budete, proč rovnou i nenatankovat, když je tam taky nižší spotřebka?
• Pokud máte rodinný penzion, dvacet procent odvedených z příjmů už je dobrý námět k přemýšlení, jestli dál jak blbec vystavovat paragony a nezačít si strkat bankovky do kapsy. Na víkendovém pobytu průměrné rodiny si takhle ulijete pětistovku a finanční úřad se o tom dozví jen stěží. Když zůstanete poctiví, konkurence takových vyčůránků vás může snadno položit – aneb jak udělat z plátce DPH příjemce sociálních podpor.
• A nakonec taková drobnost – tradiční pravicově-konzervativní recept na jistotu ve stáří, tedy koupit si dům nebo byt a vychovat děti, podraží o několik stovek tisíc. Argument údajně pravicového ministra financí? „Solidarita musí být.“ Rozuměj: solidarita nezaopatřených se zaopatřenými, tedy jeden z nejbizarnějších druhů solidarity.

Vajíčko v každém městě by nestačilo

Volič TOPky nebo ODS na to může reagovat dvěma způsoby. První možnost je plácnout se do čela, že byl zas jednou blbej – to jsem udělal já. Když jsem to napsal na Twitter, kdosi mě utěšil: „To my všichni.“ A z účtu TOP 09 přišla odpověď, kterou jsem doteď nepochopil: „To bychom se ale k žádné reformě nedobrali.“

Druhá možnost je nepřipustit si nějaký rozpor a hladce přijmout nové názory. „Jak jinak tohle všechno chceš vyřešit než vyššíma daněma?“ ptal se mě před pár dny kamarád, který po Vladimíru Tlustém roky opakoval, že nejlepší daně jsou ty nejnižší, a hrozně se bál, že mu nenažranci z ČSSD o pár stovek zvednou odvody z toho jeho lehce nadprůměrného platu. Když to – skrz nepřímé daně – udělala pravice, chrochtá si, že ty „reformy aspoň zabolí“.

Netušil jsem, co mu na to říct. Až později jsem si vzpomněl na seriál Jak jsem potkal vaši matku a oblíbených trik jeho scenáristů. A tak si představuju, jak by ti samí lidé, kteří s mávátky KREV-POT-A-SLZY vítají tvrdou reformu, reagovali, kdyby jim teď scénáristé odhalili, že volby ve skutečnosti vyhrála levice. A že své experimenty v posledních měsících provádí v převleku za populárního sucharského premiéra a roztomilého knížete, co spí, když se kecají blbosti.

Tuším, že by si zase vyrazili zaházet vajíčky. O to lépe mířenými, že od roku 2012 na každé z nich budou pracovat o deset procent času déle. A o to, jestli si dobře pamatuju, šlo tehdy na náměstích především.

Foto: ISIFA.cz