Ježíšku, vem tě čert!
Martin Vlnas, Peníze, 29.12.2009
Část první: jak jsem potkal "invalidu"
První trauma přišlo ještě v autě. Všechny vjezdy na parkoviště nejmenovaného obchodního centra byly ucpané stejně jako povánoční zažívací trakt po třetí porci bramborového salátu, kilu vanilkových rohlíčků a řízené povodni z plzeňského pivovaru. Stejně infarktové bylo i následné parkování. Ať si, kdo chce, říká, co chce, minimálně tady Darwinova teorie platí stále.
Podruhé se mi kolena podlomila při procházce podzemní garáží. Všimli jste si někdy, jaká auta dnes frčí mezi „invalidy“? U parkovacích míst vyhrazených tělesně postiženým jsem si na chvíli připadal jako v dubajském autosalonu - Audi Q7, BMW X6, Porsche Cayenne Turbo a tak dále. Vozidlo pod milion byste zkrátka hledali marně. Korunu celé šarádě nasadil mladík hiphopového ražení v Audi TT, jehož mobilitu na první pohled omezovaly jen kalhoty s rozkrokem u kolen a olbřímí zlatý řetěz, pod nímž sípala ohnutá páteř.
Pokud se však právo parkovat na místech pro handicapované uděluje i za debilitu, z celého srdce se tomuto muži omlouvám. Mnohem pravděpodobnější je však v tomhle případě jiná pohádka. Radostný vánoční příběh s podtitulem: kterak vychytralý úředník k ještě většímu teřichu přišel. Inu, přejme jim! Stejně jako těm, kteří mají na „nákup“ Parkovacího místa pro vozidlo osoby těžce tělesně postižené žaludek. Kdo s čím zachází, s tím také…
Část druhá: jak jsem vyrazil mezi slevy
Když jsem se konečně probojoval na nákupní promenádu, říkal jsem si, že mám to nejhorší za sebou. Do reality mě ale bryskně vrátila lamentující manažerka jednoho z luxusních obchodů: „Holky, dneska to je votřesný. Je mi vás líto. Tisíc čumilů, co by sem normálně ani nepáchli, a přitom jsme od rána prodali jednu pitomou mikinu. Zatracený slevy.“ Ztišit hlas ji nedonutil ani tucet nakupujících, kteří se právě nacházeli v její bezprostřední blízkosti. Do dvaceti vteřin byla prodejna prázdná. Prodavačky si mohly konečně vydechnout… Oddechl jsem si ale i já. Lidská důstojnost ještě pořád ve slevě není. Jinde byli k zákazníkům vlídnější. Poznal jsem to podle lidí obtěžkaných taškami a spokojenými úsměvy a front, jež se prodejnami táhly jako červená nit. Bez mučení se přiznám, že jsem si postál i já. Než jsem se ale propracoval k pokladně se svými dvěma akčními triky, měl jsem bohužel dost času přemýšlet, co se to se mnou stalo:
Zařadil jsem se k moderním Čechům, individualistům s názorem, kteří se nenechají manipulovat vnějšími sociálními tlaky - rozuměj nutností slavit Vánoce o Vánocích, myslí ekonomicky – tedy racionálně kalkulují na pokles cen po Štědrém dni, a dokážou ovládnout své pudy do časového bodu t+3 navzdory mozek vymývající reklamě a tradicím, jež definovaly naši identitu po tisíciletí? Anebo jsem se stal jen další poslušnou ovečkou, která je pro maximalizaci užitku ochotna obětovat cokoliv včetně radosti z dárků darovaných a rozbalovaných po štědrovečerní nacpávačce? A co obchodníci? Zaslouží si politování pro jejich (marnou) snahou držet do poslední chvíle ceny vysoko v dobré víře, že doženou letošní ztráty způsobené krizí, nebo vyplísnění za marže, kterým by se na Západě každý vysmál?
Pro dobro všech slavnostně navrhuji nenápadný ale o to důslednější přesun Vánoc na 27. prosince. Vydělají na něm všichni, nebojte. Jen se o tom nesmějí dozvědět obchodníci. Z t+3 by se rázem stalo nové t a kvůli slevám bychom za pár let museli zrušit i Silvestra.
A Ježíška? Ježíška vem čert!
Foto: Profimedia.cz
