Šéf Transparency International: V parlamentu se strhly lobbistické orgie

Ondřej Tůma, Peníze, 10.12.2011

Za lobbistické orgie označil David Ondráčka, šéf české pobočky Transparency International, schvalování zákona o veřejných zakázkách. O frustraci, která vládne Česku, i o naději, že jednou korupční hydra přece jen nějaké hlavy ztratí, čtěte v druhém dílu exkluzivního rozhovoru pro Peníze.cz a Finmag.

• První díl exkluzivního rozhovoru. David Ondráčka: Kdo nemá „protikorupční aktivitu“, ten jako by nebyl

Je nějaký zákon, který v boji proti korupci vyloženě chybí nebo alespoň potřebuje zásadní novelu?

Asi největší problém představuje rozkolísaná státní správa, takže jde o zákon o státní službě. Ten by měl definovat, které pozice jsou politické a které úřednické. Měl by dát úředníkům jistoty a stabilitu, aby svou práci mohli dělat nezávisle. Těžko po nich můžete chtít, aby nesli individuální odpovědnost za konkrétní rozhodnutí, když jim je něco politicky nařízeno a oni to musí udělat, a pokud ne, tak dostanou padáka. Právě tomu by měl tento zákon zabránit. Dále se musí zásadním způsobem změnit regulace financování politických stran. Pravidla by měla být mnohem přísnější.  Mělo by docházet k větší kontrole a veřejné otevřenosti, protože tyto aspekty jsou dnes záměrně podregulovány.  

Jak by se tedy mělo postupovat?

Měly by se zavést transparentní účty politických stran, v nejlepším případě on-line, kde by strany každý měsíc povinně uváděly svoje kompletní financování. Dále by se měly přenastavit limity pro to, kdo může dát politické straně dar a v jaké výši. Při volebních kampaních by se zase měly zveřejňovat smlouvy se zadavateli reklamy. Pak by musela vzniknout komise, která bude mít možnost na tyhle věci dohlížet a udělovat případné sankce.

Nejsou už ale lidé alergičtí na vytváření nejrůznějších komisí? Kdo by navíc vybíral její členy?

V takovéto komisi může být opravdu jen pár lidí, kteří dostanou dostatečné pravomoci. Vím, že tu probíhá neustálá diskuze o tom, jestli se tu vůbec najde někdo nezávislý, kdo by něco podobného mohl dělat. Jde ale především o obavy politiků, kteří mají strach z toho, že jejich soupeři budou mít větší vliv.

Představuje pro vás povinné odkrývání majetkových poměrů politiků a vysokých úředníků cestu k lepšímu, nebo i tento nástroj dokážou korupčníci hravě obejít, takže by znamenal jen velkou administrativní zátěž?

Musím se přiznat, že jsem dlouhé roky váhal, ale stále víc jsem tomuto návrhu nakloněn. Muselo by se ovšem určit, od jaké výše majetku by se mělo kontrolovat. Navíc musíme vzít v úvahu, že na majetek, který si někdo šikovně převede do zahraničí, jen těžko dosáhneme. Přesto si myslím, že by tento krok mohl přispět k tomu, že se odhalí celá řada nestandardních zbohatnutí.

V posledních týdnech se hodně probíralo politické handlování kolem novely zákona o veřejných zakázkách. Poměrně překvapivé bylo i to, že se jednotlivé organizace bojující proti korupci v názoru na ni příliš neshodly.

Rozumím, že to pro veřejnost mohlo být překvapivé. Protikorupční tematika není jednoduchá, neustále se bavíte o různé škále zákonů, ale také o dalších opatřeních. Každý vidí jejich prioritu trochu jinak, a navrhované řešení tak může být dost rozdílné. Na tom, že vzniklo množství protikorupčních iniciativ, je přínosné právě to, že jsou rozmanité a nabízejí různé přístupy a řešení.

V čem byl ale konkrétně problém u novely zákona o veřejných zakázkách?

Transparency rok a půl působila v nejrůznějších expertních platformách, kde se sepisoval návrh zákona o veřejných zakázkách. Nadační fond proti korupci do tohoto procesu vstoupil až v poslední fázi, když už bylo v parlamentu na programu druhé čtení. Nadační fond proti korupci si vybral jeden problém, navrhl určité řešení, za které tvrdě loboval. Když nebylo přijato, tak se z mého pohledu poněkud nešťastně vyjádřil, že je celý zákon špatně. Uvědomujeme si, že u podobných zákonů jde o kompromis. Ten ale obnáší řadu pozitivních změn, které přinesou více kontroly a méně prostoru pro manipulace. Samozřejmě to neznamená, že bude hned všechno perfektní a nebudou žádné korupční skandály. 

• O Nadačním fondu proti korupci se víc dozvíte v rozhovorech s jeho představiteli:
  ► Karel Janeček
  ► Jan Kraus
  ► Karel Randák

Jak ve sněmovně probíhala jednání o finální podobě novely?

V parlamentu se bohužel strhla lobbistická orgie, která přinesla desítky pozměňovacích zákonů, a to ve druhém čtení, které bylo navíc naplánováno tak, aby vznikl časový pres. Některé návrhy se snažily zákon vylepšit, jiné ho chtěly naopak vykuchat a snížit jeho účinnost. Bohužel je nesmírně složité tohle všechno uhlídat. Závěrečné dohody vznikají během 24 hodin na jednáních K9 a poslaneckých klubů, kam už není ani přístup.

Nemáte pocit, že někteří politici úmyslně udržují status quo, jenž vyhovuje jak jim, tak lidem v pozadí, kteří jsou s nimi spojeni?

Mnohým politikům status quo vyhovuje, ale není udržitelný. K zásadnímu průlomu dojde, bude mít podobu velké změny u vyšetřování korupce a finanční kriminality. Přinese konec imunity pro vybrané poslance, mnohem větší důraz na efektivitu veřejných výdajů a nelítostnější tlak na vyšší integritu politiků. Zní to jako utopie, ale dojde k tomu. 

Před pár měsíci jste se vyjadřoval v tom smyslu, že vám život často komplikuje určitá skupina právníků, kteří boj s korupcí výrazně znesnadňují. Jak jste to myslel?

Řada právníků a právních kanceláří tyje ze současného systému zakázek, složitosti smluv a malé právní kapacity úřadů. Velmi často pomáhají udržovat tento chaos, vymýšlejí úřadům i firmám, jak ohýbat právo, neplatit daně, prát peníze. Když je Transparency s někým v konfliktu, vždy na nás posílají advokáty s výhrůžkami žalob, trestních oznámení, diskreditační kampaně a podobných her. Jsme na to připraveni, ale příjemné to není.

Jak se díváte na to, že na politickou scénu nastupují mocní podnikatelé typu Víta Bárty a Andreje Babiše, kteří ke svému vzestupu navíc využívají protikorupční tématiku.

V poslední době se hodně diskutuje o panu Babišovi. Ten skutečně vystupuje velmi razantně a svým způsobem má potenciál politikou zahýbat. Na druhou stranu byl celou dobu součástí našeho politicko-podnikatelského prostředí a vždycky mu to bude někdo předhazovat. Aby to mělo nějaký smysl, tak je potřeba přijít s nějakým konkrétním řešením a propracovaným programem a nejsem si jistý, jestli to v tomto případě k tomu směřuje.

Takže nejste moc nadšený z toho, že se podnikatelé hrnou do politiky.

Takhle se to nedá říct. Jsem rád, že se podnikatelé začínají o politická témata víc zajímat, že chtějí nést svůj díl spoluzodpovědnosti za řešení problému korupce. Musí se to ale dělat velmi promyšleně. U mnohých z nich se navíc jejich manažerské schopnosti nedají přenést do veřejné sféry. Těžko říct, jestli jde o příběhy jako z Ameriky, kde Rockefellerové a jim podobní přišli nejasným způsobem k majetku a postupně se po generace začali měnit v mecenáše, kteří přispívali ke kultivaci společnosti a její demokratizaci.

Ve společnosti stále víc stupňuje pocit zmaru a rozčarování z politické scény. Lidé vnímají to, že se stát rozkrádá zevnitř, a zároveň mají pocit, že ztrácejí sociální jistoty. Kdy jim dojde trpělivost a jak se to projeví?

Není vyloučeno, že to praskne a sociální neklid a nahromaděná frustrace někde vyhřezne. Ale jak se to projeví, zatím není jasné. Jestli masovými demonstracemi a stávkami, úplným vyčištěním stranického systému od stran establishmentu nebo něčím úplně jiným.

• David Ondráčka
  Studoval politickou ekonomii na Středoevropské univerzitě v Budapešti, mezinárodní vztahy na Univerzitě Palackého v Olomouci a politologii na Univerzitě Karlově v Praze. V české Transparency International působí od roku 2001, poslední tři roky je jejím ředitelem. Pod jeho vedením se Transparency International ČR zaměřuje na konkrétní kauzy, které poukazují na korupci v politickém prostředí a ve veřejných zakázkách.