Už jste si narýžovali na chleba?
Ze zpráv se na nás neustále hrne ono slovo začínající na „k“. Politici cítí nutkavou potřebu škodit ještě více, protože je přece ta k... - však vy víte co. Hospodářské situaci se připisuje snad i špatné počasí – a občas při tom zapomínáme, že se vlastně pořád máme neuvěřitelně dobře.
To v Zimbabwe lidé trpí následky první (a sotva poslední) hyperinflace 21. století. Diktátor Robert Mugabe dokázal kdysi poměrně prosperující ekonomiku zcela rozvrátit. Letos v lednu vláda definitivně přestala předstírat, že její měna má nějakou hodnotu, a oficiálně povolila používání cizích měn. Lidé se ovšem vracejí i ke zlatu.
Představme si čistě teoreticky, že by Mugabe převzal moc a rozpoutal hyperinflaci u nás. Kdo by neměl tvrdé valuty, musel by se uchýlit k výměnnému obchodu. V roli peněz by se začaly používat drahé kovy, šperky a další cennosti.
Zimbabwští venkované ale příliš majetku ke směně nemají. Pokud chtějí zlato, nezbývá než jít k řece a začít rýžovat. Ti starší se musí spolehnout na pomoc rodiny. Kdo nemá rodinu, má problém...
Podle krátkého dokumentu, který je ke zhlédnutí na internetu, stojí bochník chleba asi 0,1 gramu zlatého prachu. Pokud by šlo o ryzí kov, bylo by to zhruba 60 korun, což je draho i na české poměry. Autor videa, opoziční aktivista Sam Chakaipa, ukazuje farmáře v rodné vesnici, kteří už kvůli všeobecnému nedostatku snědli osivo i tažný dobytek. Naději na zlepšení neskýtá ani spolupráce opozičních předáků s Mugabem: "Utrpení bude pokračovat," konstatuje Chakaipa.
Osudu Zimabwanů se patrně obávají i někteří Američané, ostatně i jejich země zažila svoje hyperinflační epizody. V angličtině je fráze "nestojí to ani za jeden continental" odkazující na inflační měnu tištěnou během války za nezávislost.
Zlato i jiné komoditní peníze
Nyní se objevují snahy vrátit se alespoň částečně ke komoditním penězům. Například tak, že by stát přijímal platby daní i ve zlatě. Jeden takový zákon minulý týden neprošel v Montaně, další jsou na stole v Georgii a jiných státech.
Dlužno dodat, že podobné shora řízené pokusy budou vždy mít svoje mouchy. Poučení nabízejí i dějiny: v 19. století praktikovaly USA takzvaný bimetalismus. Obíhaly zlaté a stříbrné peníze, vzájemná cena obou kovů ale byla administrativně určená místo toho, aby se vyvíjela podle poptávky a nabídky, což působilo značné problémy. Navíc nikde není napsáno, že peníze musí být kryty výhradně zlatem a stříbrem, a ne jinými drahými kovy či komoditami.
Každopádně bude zajímavé sledovat další vývoj, a to i s ohledem na to, že už v roce 2007 vláda nekompromisně zasáhla proti firmě vydávající vlastní plnohodnotné mince a vkladové certifikáty. Obsah trezorů federální agenti v zájmu ochrany klientů zkonfiskovali.
Slavný ekonom John Maynard Keynes používání zlata odsuzoval jako "barbarský přežitek". Drahé kovy jsou ovšem stále uloženy hluboko v povědomí lidí a necelá čtyři desetiletí plně papírových peněz na tom mnoho nezměnily.
Mohli bychom namítnout: v čem používání zlata pomáhá Zimbabwanům? Celé dny se dřou, aby je pak odrali překupníci. I tato krutá realita ale ukazuje, že když se ekonomika propadne do naprostého chaosu, drahé kovy slouží jako poslední záchrana, která umožňuje udržet alespoň nějaký obchod.
Odkaz na zmiňované video: http://www.guardian.co.uk/world/video/2009/feb/11/zimbabwe-gold-panning-starvation-food. Foto:Profimedia.cz
