Jako byste to místo znali? V činžáku bydlel filmový Tranďák (Zdeněk Svěrák) s rodinou.
Z obecné školy je squat. Areál obehnaný pletivem. Díru najdete snadno. Není tu náhodou. Jdeme se podívat dovnitř.
První pavilon je obydlený. Nápis na dveřích k návštěvě nezve, ale nenecháme se odradit, opatrně vcházíme.
Postel je rozestlaná, ale doma nikdo není. Vypadá to, že tu nedávno hořelo.
Výbava squatu. Na stole šampon, na stěně zrcadlo, koš po okraj naplněný dřevem.
Jeden z typických slatinských domečků, postavený ještě za první republiky.
Slatinské příbytky jsou dílem lidu. Látuje se ze všech materiálů i barev.
Branky jsou důkladně zašpérované. Místní se chrání před nezvanými hosty.
Plot ozdobený ostnatým drátem. A dodávka – tu na Slatinách vidíte na každém rohu.
Prádlo se suší venku za každého počasí. Ve stísněných příbytcích není místa nazbyt.
Do domečků jak pro trpaslíky se za první republiky kromě rodiny vlezli ještě podnájemníci.
Slatiny už nejsou, čím bývaly. Přibývá bezdomovců a nelegálů, kteří si tu budují provizorní přístřešky.
Jiné domky jsou beznadějně utopené v harampádí.
Zahrádka vzorně upravená. Část místních nechává na zahradě za buřt a pivo nádeničit bezdomovce.
Ostrého hlídače, i dva nebo tři, má na Slatinách skoro každý. Štěkot slyšíte ze všech stran.
V dřevěné chatičce žije pan Drnek s manželkou, synem, dvěma psy a ochočeným holubem.
Na sporáku se vaří voda na kafe. Než zbyde jen lógr u dna, stihne pan Drnek odvyprávět skoro celý svůj život.