„Stejně jako by se v přírodě neměly pohazovat odpadky, tak to platí i v bytových domech. Ale je spousta lidí, kteří tuto paralelu nevidí a ani nikdy nepochopí,“ říká uklízeč s doktorátem Jan Vaňha
Lásku k přírodě získal Jan Vaňha už v dětství. „Už jako malý kluk jsem miloval zahrádku, ten pocit, kdy zasejete mrkev a za pár dní vidíte rašící lístečky,“ říká s nadšením Vaňha. „Když jsme přijeli k babičce, nejdřív ze všeho jsem vždycky proběhl zahradu, co tam kvete a zraje.“ Dnes se stará o zahrádku vlastní a s péčí o přírodu pomáhá i kamarádům.
Součástí pozemku, kde Vaňha tráví volný čas, je i malá chatka. Starost o pozemek mu mimo jiné umožňuje i to, že je sám svým šéfem i zaměstnancem. I když přiznává, že občas zaměstná i brigádníky. „Zaměstnance ale nechci, to by bylo zbytečné papírování. Takhle jsem si daně dokázal vždycky udělat sám.“
Studia ukončil ve 23 letech, ale doktorát složil až o 13 let později. „Tři roky se dělají expertimenty, pak to trvá, než se práce sepíše, a musím přiznat, že jsem dal podklady na chvíli do skříně,“ směje se manuálně pracující vědec.
Vedle uklízení se nebojí ani dalších manuálních prací: občas něco opraví, užízne či slepí...
...nebo rovnou poseká rozlehlou louku.
Ve volných chvílích pak jezdí na Slovensko do přírodní rezervace Devínská Kobyla v Bratislavě. Pomáhá zde kamarádovi Tomášovi, který je environmentalista. „Učím se, jak drobné změny v krajině působí velké otřesy ve fauně i floře.“
Díky své profesi se prý podívá i na místa, kam se obyčejný smrtelník jen tak nedostane. Třeba do krytu civilní obrany nebo do nádherných secesních chodeb na Vinohradech.