Putin v Evropě doluje energetickou rentu. A klidně může přitvrdit

Evropská unie plánuje, jak se zbaví ropy a plynu z Ruska. Plánuje a diskutuje.

Tím nahrává Putinovu režimu. Zvyšuje nejistotu na trhu s fosilními palivy a přispívá k růstu jejich cen. Očekávání příštích sankcí vede obchodníky k tomu, aby do cen kalkulovali budoucí ztráty.

Putin teď na vývozu fosilu nesmírně vydělává. Finské centrum pro výzkum energií a ovzduší CREA odhaduje, že Rusko od začátku války na Ukrajině zdvojnásobilo příjmy z prodeje plynu, ropy a uhlí do Evropské unie. A Kreml si ještě diktuje, jak za ně mají západní obchodníci platit…

Evropa nedokázala snížit spotřebu uhlovodíků natolik, aby cenový bonus pro ruského agresora odvrátila.

Nejhorší z možných řešení

Pravda, ruský export se snížil, avšak vyšší cena tento pokles bohatě vynahradila, přesněji – bohatě převýšila. Evropa nedokázala snížit spotřebu uhlovodíků natolik, aby cenový bonus pro ruského agresora odvrátila.

Chystaný šestý balíček sankcí proti Kremlu, který počítá s embargem na ruskou ropu, se stále odkládá. Naráží na neochotu Maďarska vzdát se ruských uhlovodíků. Jenže žábou na prameni nejsou jen Maďaři, ale také Řekové, Malťané a Kypřané, kteří odmítají zakázat rejdařům, sídlícím v jejich zemích, vozit ruskou ropu v tankerech.

Odborný žurnál Lloyd’s List upozorňuje, že dvě pětiny tankerů s ruskou ropou (76 ze 190) dnes patří Řekům.

Ruská ekonomika je přitom na příjmech z fosilních paliv teď závislá víc než v minulých letech. Ukazuje to třeba graf z twitterového účtu Janise Klugeho z německé Nadace pro vědu a politiku.

Přístup Evropské unie k ruským uhlovodíkům výstižně shrnuje analytický web Eurointelligence jako nejhorší z možných řešení: „Nemastný neslaný kompromis, který vede k nejhoršímu možnému výsledku. Je to horší, než kdybychom nic neudělali, anebo kdybychom od prvního dne uvalili úplné energetické embargo.“

Evropské váhání může Putina inspirovat k hrozbě zavření plynových kohoutů státům, které dodávají zbraně Ukrajincům.

Evropské váhání

Před ruským útokem na Ukrajinu málokdo věřil tomu, že Putin bude fosilem vydírat.

Shutterstock

Česko bez ruské ropy? Vychloubat se umíme, utnout černé zlato ne

Jsme vzorem pro všechny! Členové české vlády se rádi chlubí excelentním přístupem státu k válce na Ukrajině. Bereme uprchlíky, posíláme zbraně. Jenže najednou neumíme a nechceme vypnout ruskou ropu. Petr Fischer se v komentáři pro Finmag.cz ptá, proč to nejde.

Andreas Goldthau, profesor mezinárodních vztahů Erfurtské univerzity, tvrdil, že si to ani nemůže dovolit: „Plyn jako geopolitická zbraň může fungovat jen v nerovném obchodním vztahu, v němž má jedna strana jednoznačně navrch. A to není případ energetických vztahů Evropské unie s Ruskem. Evropa je přední zákazník a Rusko zase nemá tolik možností, kam vyvážet,“ vysvětloval v britském deníku Independent.

Tenhle předpoklad se hroutí jako domeček z karet. Wolfgang Münchau na serveru Eurointelligence zmiňuje možnost, že evropské váhání může Putina a jeho kremelské rádce inspirovat k tomu, aby pohrozili zavřením plynových kohoutů státům, které dodávají zbraně Ukrajincům.

Jak by v takovém případě postupovala Evropa? Nescházely by Ukrajině zbraně na obranu před ruskými jednotkami ještě víc než dnes?

Nynější lavírování s embargy vede k tomu, že Vladimir Putin drží iniciativu. Až na výjimky.

Časy se mění, Putin zůstává

V každém případě platí, že postupné zavádění embarga na uhlovodíky poskytuje ruskému vedení čas, aby pro ně hledalo a nacházelo nové kupce. Účinnost embarga bude s časem klesat a Rusové vypracovávají nové exportní strategie. Vyjednávají v Asii, zejména s Čínou.

Jistě, přesměrovat exportní dodávky ze západu na východ pro ně nebude jednoduché. Zabere čas, protože Rusko většinu fosilu nemá na východ jak přepravit. Evropa mu však svou liknavostí může hromadu času poskytnout.

Bruselský institut Bruegel už energetickým sankcím nevěří. Radí Evropě, aby postupovala jinak a doporučuje na ruský fosil zavést dovozní cla – dostatečně vysoká, ne však drakonická –, a tím snížit Putinovu energetickou rentu.

Podle analytiků institutu by to bylo rychlé a účinné. Ceny energií v Evropské unii by se zvýšily, ne však drasticky, a Evropa by získala finance, které by mohla přesměrovat na podporu Ukrajiny, anebo na sociální tarify za energie. A obchodníci by v takovém případě byli motivováni k nákupu energií z jiných (bezcelních) regionů.

Nynější lavírování s embargy však vede k tomu, že Vladimir Putin drží iniciativu – až na výjimky, jakou je Litva, která se už od plynu, ropy i elektřiny z Ruska díky své prozíravé politice už mohla odpojit. A zatímco bruselská Evropa se pořád dohaduje, jak a kdy se ruského fosilu zbavit, šéf Kremlu už odstřihl od plynu Bulharsko, Polsko a Finsko.

Další budou následovat. Rusko má takové příjmy, že si to může dovolit.

Kam dál? Energetika na Finmagu:

• Jak důležité je míti Německo. Posílení vztahů s Berlínem přichází právě včas
• Česko bez ruské ropy? Vychloubat se umíme, utnout černé zlato ne
• Green Deal umřel. Nemůžeme být závislí na východních zdrojích, říká Petráček
• Hledá se recept na levnou elektřinu. Zatím vedou nesmysly
• Brčka v době války a děsivá závislost na Rusku. Změna klimatu křiví priority