Kyne a kyne. Proč můžeme o štíhlém státu stále jenom snít

Pokud jde o bezpečnost, mělo se tehdy za to, že s koncem studené války se role armády scvrkne na Hradní stráž (a snad ještě pár speciálních jednotek). A pokud jde o podnikání, podle našich naivních představ mělo fungovat prakticky bez omezení a s daněmi, ve srovnání s nimiž by Lichtenštejnsko vypadalo jako daňové peklo. 

Ve skutečnosti se stal opak.

Pravda, všemocný stát nám dovoluje cestovat, podnikat a publikovat, což za reálného socialismu nešlo. Nicméně podle téměř všech myslitelných měřítek bobtná, ať už se podíváme na finance, objem legislativy nebo počet zaměstnanců: v sektoru „Veřejná správa, obrana, povinné sociální zabezpečení“ vzrostl počet zaměstnanců z 247,6 tisíce v roce 1993 na 294,8 tisíce v roce 2022.

Paragraf, kam se podíváš 

Pokud jde o legislativní explozi, tehdejší předseda Nejvyššího soudu a dnešní ústavní soudce Pavel Šámal v roce 2018 v rozhovoru uvedl, že počet platných zákonů, norem, vyhlášek, předpisů a nařízení odhaduje na více než dva miliony – s rostoucí tendencí. V roce 1948 bylo v tehdejším Československu jen asi 50 000 právních norem. V roce 1990 už půl milionu.

Na tisíce povinností jen pár škrtů. Vláda v boji s byrokracií žalostně selhává

Zásadní změnu znamenal vstup do Evropské unie v roce 2004. Česko muselo implementovat přes 80 tisíc stran evropské legislativy. Vznikly nové úřady jako Státní zemědělský intervenční fond, Úřad pro ochranu osobních údajů či Energetický regulační úřad. A postupem času přibyly zcela nové oblasti regulace jako ochrana osobních údajů (GDPR), elektronická evidence tržeb či regulace energetiky.

Není proto divu, že už v roce 2010 oddělení analýz Ústavu státu a práva Akademie věd ČR odhadovalo najednou počet norem už na 1,6 milionu. Nyní už budeme patrně nad dvěma miliony.

Podívejme se například jen na zákon o DPH. Ten z roku 1992 měl 25 stran, současná verze má přes 120 stran. Podobně zákon o daních z příjmů narostl z původních 40 stran na současných více než 200 stran. 

Nikoho tak asi ani nepřekvapí, že administrativa spojená s podnikáním zabere podle odhadů malým firmám v průměru i 272 hodin ročně. Přepočtem na pracovní dny je to víc než měsíc a půl (čtěte: Měsíc a půl práce pro stát. Proč podniky v Česku ztrácejí tolik času papírováním?).

Specifickým českým fenoménem je pak množství kontrol podnikatelů. Jedna firma může teoreticky ročně čelit až dvaceti různým kontrolám od finančního úřadu přes hygienickou službu až po inspekci práce.

Pokud jde o finance, zde najdeme vzácnou výjimku, neboť daňová kvóta od roku 1993 poklesla ze 43,6 procenta HDP na 33,7 procenta HDP, což je odhad za rok 2024. Nicméně zde je třeba vzít v úvahu, že v 90. letech jsme zdědili poměrně velkorysý sociální stát a že sazba daně z příjmu firem činila tehdy neuvěřitelných 55 procent (což byl mimochodem důvod, proč české ekonomice trvalo tak dlouho, než se po pádu socialismu vzpamatovala: málokomu se chtělo investovat v zemi s tak vysokými daněmi!). 

V kontextu vyspělých zemí je nicméně dlouhodobým obecným trendem spíše nárůst daňové zátěže. Příčinou jsou dva faktory. Pojďme si je pojmenovat.

Za vším hledej… válku

Za prvé – jak uvedl už Cyril Northcote Parkinson ve svém klasickém díle z 50. let – veřejné výdaje tradičně souvisejí s válkou. Na přelomu 19. a 20. století byl rozsah veřejných financí z dnešního pohledu překvapivě malý. Ve Spojených státech v roce 1900 představovaly federální výdaje pouhých 2,7 procenta HDP, přičemž většina směřovala na armádu a splácení válečného dluhu z občanské války.

Vláda vysává peníze z byznysu a pumpuje je do eráru. Má snad takhle fungovat stát?

Evropské státy jako Británie či Francie měly o něco větší státní sektor, typicky mezi pěti až deseti procenty HDP, ale i zde byla role státu omezená především na zajištění základních funkcí jako obrana, policie a soudnictví.

První světová válka představovala zlom. Válečné hospodářství vyžadovalo masivní mobilizaci zdrojů a rozšíření státních pravomocí. V USA vzrostly federální výdaje během války na 20 procent HDP a byla zavedena federální daň z příjmů. V Británii se válečné výdaje vyšplhaly až na 70 procent HDP a země zavedla komplexní systém řízení ekonomiky včetně přídělového systému a kontroly průmyslové výroby.

Meziválečné období přineslo pouze částečný návrat k předválečnému stavu. Zároveň nastoupil druhý významný faktor expanze: sociální stát.

V Německu částečně existovala státní sociální péče už před 1. světovou válkou, ale Velká hospodářská krize pak vedla k dalšímu rozmachu státních intervencí. New Deal v USA přinesl programy jako Social Security (tedy průběžný penzijní systém), federální regulaci bankovnictví a pracovního trhu. Ve Švédsku sociální demokraté začali budovat svůj model státu blahobytu, který později inspiroval celou Evropu.  (Ještě v roce 1960 přitom Švédsko přerozdělovalo jen asi 30 procent HDP, což je méně než současné Česko!)

Druhá světová válka opět dramaticky rozšířila státní moc. V USA federální výdaje dosáhly 42 procent HDP a počet federálních zaměstnanců vzrostl z jednoho milionu v roce 1939 na 3,8 milionu v roce 1945. Válečná mobilizace zdrojů byla ještě intenzivnější než za první války – v Británii pracovalo 95 procent průmyslu pro válečné účely.

Kvásek nejen pro Evropu

Poválečné období přineslo nové impulzy pro bobtnání státu. Keynesiánská ekonomie poskytla teoretické zdůvodnění pro aktivní roli státu v ekonomice – a politici se jej vděčně chopili.

Marshallův plán v Evropě znamenal rozsáhlé státní investice do obnovy. Upevnil se moderní sociální stát s univerzálním zdravotním pojištěním, důchodovým systémem a dalšími programy. Daňové zatížení dramaticky vzrostlo: ve Francii ze 30 procent HDP v roce 1945 na 43 procent v roce 1970, ve Švédsku dokonce na 53 procenta.

Legislativní aparát se také výrazně rozrostl. V USA měl Federal Register (sbírka federálních předpisů) v roce 1936 pouze 2 600 stran. Do roku 1970 vzrostl na 20 000 stran a do roku 2000 na více než 74 000 stran.

Digitalizovat stát je sisyfovský boj, říká šéf IT gigantu Aricoma. Problém je jinde

Období let 1980 až 2000 přineslo určitou reakci v podobě deregulace některých odvětví (letectví, telekomunikace) a privatizace státních podniků zejména v Británii. Celkový trend růstu státu však pokračoval. Přibyly zejména environmentální regulace, ochrana spotřebitele a regulace finančních trhů. V Evropské unii vznikl jednotný trh, který poskytl příležitost pro zavedení masivní evropské legislativy.

Finanční krize 2008 vedla k další expanzi státní regulace. Americký zákon zvaný Dodd-Frank Act má přes 2 300 stran a vytvořil nové regulační instituce pro podnikání a kapitálový trh. V EU vznikl jednotný bankovní dohled a další mechanismy regulace finančního sektoru. Pandemie covidu pak přinesla bezprecedentní státní intervence do ekonomiky a společnosti.

Vzniká tak otázka, zda je vůbec možné někdy bobtnání státu zastavit či dokonce zmenšit jeho rozměry. Příklady úspěšného zeštíhlení státu jsou vzácné, ale existují.

Jak na štíhlý stát

Příklad číslo jedna: Nový Zéland. Tento ostrovní stát v 80. letech prošel radikální reformou, kdy počet státních zaměstnanců klesl o více než třetinu, mnoho státních podniků bylo privatizováno a regulace byly výrazně zjednodušeny. Reformy přežily i změnu vlády a jejich základní principy zůstaly zachovány.

Máme tu i Singapur, který si od získání nezávislosti v roce 1965 udržuje relativně štíhlý státní aparát s důrazem na efektivitu. Daňová kvóta se dlouhodobě pohybuje kolem 14 až 15 procent HDP, což je výrazně méně než v západních zemích. Klíčem je kombinace vysoké kvality státních služeb s jejich omezeným rozsahem – stát se soustředí na základní funkce a nevytváří rozsáhlý sociální systém.

A pak je tu všem známé Estonsko, které po získání nezávislosti vybudovalo moderní digitální stát s minimem byrokracie. Díky důslednému využívání technologií má jednu z nejefektivnějších státních správ v Evropě. Například daňové přiznání zde zabere průměrně pět minut a 99 procent státních služeb je dostupných online.

Mimořádně zajímavý pro nás je ovšem švédský případ. Tato severská země se na začátku 90. let potýkala s hlubokou krizí. Rozpočtový deficit dosahoval 11 procent HDP, státní dluh prudce rostl a ekonomika byla v recesi. To vedlo k sérii významných reforem v oblasti penzí, školství, centrálního bankovnictví a v daňové oblasti. Maximální mezní sazba daně z příjmu klesla z 90 procent na začátku 80. let na současných přibližně 55 procent. Daň z příjmů právnických osob byla snížena z 52 procent na současných 20,6 procenta. Systém byl také výrazně zjednodušen.

To nejdůležitější, co nám švédské reformy ukazují, ale je, že zeštíhlení státu je možné i v zemi s dlouhou tradicí rozsáhlého veřejného sektoru. Klíčem je promyšlená kombinace různých přístupů a schopnost vysvětlit reformy veřejnosti.

Hodně štěstí

A jaký je tedy závěr? Kynutí státu je přirozený jev, což ovšem neznamená, že je žádoucí.

Neexistuje nějaký univerzální prostředek, jak jej dlouhodobě úspěšně potlačovat. Běžný občan má možnost tlačit pouze na své volené zástupce, aby v tomto směru něco dělali. Podnikatel si zas může vybírat jurisdikci s menšími daněmi a volnějším režimem, což ovšem platí pouze tehdy, pokud mu to dovolí charakter jeho podnikání a pokud na to má samozřejmě prostředky.

Bohužel, v budoucích letech se zřejmě nevyhneme nutnému zvýšení výdajů na obranu a ani mandatorní výdaje na penzijní systém nebudou klesat.

Takže – hodně štěstí nám všem!

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Jak (a proč) Německo zbohatlo? Příběh upadajícího hospodářského zázraku

• Byrokratické peklo pokračuje. Dočkáme se vůbec někdy funkčního stavebního řízení?

• Absolutní obžaloba Evropy. Proč nás Brusel okrádá o 20 tisíc měsíčně a co s tím?

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag