Šťastné a veselé přeje český stát. Pravidla se mění rychleji, než je stačíte přečíst

Nový zákon o DPH se začal projednávat v Poslanecké sněmovně letos v červnu, Senát jej však schválil až 12. prosince. Nyní novela čeká na podpis prezidenta a hrozí, že legisvakanční lhůta, tedy doba mezi platností a účinností zákona, bude doslova pár dní, ne-li hodin.

Norma přitom přináší stovky změn. Nemění sice sazby a nepřekopává systém výběru DPH – jejím cílem je sjednotit české zákony s evropskou směrnicí, rozsudky Soudního dvora EU a opravit i některé chyby českého zákona – výsledkem ovšem je jedna z největších daňových změn posledních let. Včetně nových povinností a další administrativní zátěže.

Daňoví experti upozorňují, že novela má čistých sto stran textu. Bylo snad nutné s takto objemným materiálem čekat do posledních dní? Dokonale to ilustruje pokrytectví, se kterým náš stát přistupuje nejen k podnikatelům, ale ke svým občanům obecně.

Zázraky na počkání

Co všechno se tedy mění? Například to, že někteří podnikatelé, kteří dosud DPH neplatili, se plátci daně nově stanou; ruší se dosavadní daňové osvobození u některých typů finančních služeb.

Maličkost? Ne tak docela…

Pět set změn zákona o DPH. Přehled nejdůležitějšího, co se mění v roce 2025

Pozor si musí dát především menší podnikatelé, protože novela zavede novou hranici pro registraci placení DPH. Nepůjde už jen o překročení limitu dva miliony korun, ale zavádí se i hranice 2 536 500 Kč, jejíž překročení znamená nutnost platit DPH. A to už od následujícího dne!

Jistě, ti, kteří překročí jen hranici dvou milionů korun, se budou moci zaregistrovat k platbě DPH výrazně později než nyní. Problém je ale v tom, že tržby tak nebo tak bude nutné sledovat průběžně.

Zkrátí se také lhůta pro uplatnění odpočtu DPH ze tří na dva roky, změní se podmínky vracení DPH a přijde i spousta dalších změn. Celkově přes čtyři stovky.

Ano, podnikatelé už jsou v Česku na přizpůsobování se změnám na poslední chvíli trénovaní, jinak by ostatně ani podnikat nemohli. Hlavně u malých podnikatelů, kteří na rozdíl od obřích firem nemají speciální oddělení na sledování změn legislativy, to ovšem bude problém.

Nejde ani tak o celkový počet změn. Jde především o to, že pokud zákon vyjde ve Sbírce zákonů někdy před Silvestrem a platit začne od Nového roku, těžko se mu lze včas přizpůsobit. Je to krutý výsměch všem, kteří se musí zákonem řídit.

Zvyk nad zákon

Český právní řád onu legisvakanční lhůtu definuje jako dobu určenou k tomu, aby se – jak říkají právníci – „adresáti právního předpisu seznámili s jeho obsahem tak, aby se jím okamžitě od nabytí jeho účinnosti mohli řídit“. Naplňuje snad tento účel lhůta v řádu dní či hodin? Sotva.

Co víc, tomu, aby se počkalo, nic nebrání. Zaznívají sice argumenty o „nutnosti zapracovat evropské požadavky“ a že zákon „musí platit od prvního ledna“, ani jedno z toho ale není pravda. Většina změn už mohla být udělána už dávno a to, že v Česku začínají zákony obvykle platit od prvního ledna, případně od prvního července, je jen zvyk.

Proč to tak je, dneska už téměř nikdo neví; jak mi kdysi vysvětlil jeden ministr, úředníci už to mají zažité, politici se tomu přizpůsobili a nedá se s tím nic dělat.

V dnešní době zkrátka není nic logického na tom, aby zákony týkající se účetnictví platily od Nového roku, když existují elektronické účetní systémy a zboží se v některých obchodech a firmách přeceňuje skoro denně. Zvláště pokud jde o zákon, který u některých podniků a živnostníků bude vyžadovat sledování firemního účetnictví na denní bázi.

Stejně tak není moc důvodů, aby zákony začaly platit v pololetí, v létě před prázdninami, kdy se už spousta lidí chystá na dovolenou a jen těžko řeší velké změny.

Pokrytectví, s. p.

Nový zákon o DPH přitom není ojedinělý případ, kdy stát požaduje po svých občanech rychlé prostudování a dodržování nových zákonů v šibeniční či téměř nemožné lhůtě. Dokonce to opakuje u stejného zákona; už v roce 2009 vyšel ve Sbírce zákonů nový zákon o DPH na Silvestra s platností od prvního ledna.

Zajímavé pak je, že pokud jde o povinnosti státu, slušná lhůta na „naučení se“ nového zákona je jakýmsi standardem. A když snad úředníci něco nestíhají, politici neváhají rychle schválit novelu, která povinnost státu odloží.

Viděli jsme to opakovaně, například u digitalizace stavebního řízení. Značí to snad cokoli jiného než naprostou aroganci úředníků a politiků vůči občanům?

V zemi, které jde o její občany, by to mělo být naopak. Stát by měl reagovat okamžitě a občané a firmy by měly mít dostatečnou lhůtu na přípravu na nové povinnosti. Česko si namísto toho vybralo cestu ryzího pokrytectví.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Zadlužil nás víc Babiš, nebo Fiala? Absurdní hra má překvapivého vítěze

• Kde zkasírovat podnikatele i prostý lid? Nový přílepek přichází s kulišáckým řešením

• Hoďte mu mrkvičku, až pak ho vemte klackem. Jak utéct Trumpově celní palici?

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag