Evropská komise vrací ESG nohama na zem. Na předělání pravidel si teď musí dát extra záležet

Tisíce firem se na to v uplynulých letech dobrovolně či se skřípěním zubů připravovaly, na poslední chvíli se ale nakonec dozvěděly, že to bude vypadat úplně jinak. Řeč je o ESG reportingu, který měla od příštího roku začít povinně zveřejňovat další zhruba tisícovka tuzemských velkých firem a nezřídka i značná část jejich dodavatelského řetězce.

Na nesnadný úkol se některé podniky připravovaly i několik let, sypaly peníze do nových ESG týmů, nových softwarů i strategií. Vývoj v geopolitice, mezinárodním obchodu a tlak na nakopnutí konkurenceschopnosti evropského byznysu ale donutily Evropskou komisi zařadit ve svých ESG nárocích zpátečku.

Nejenže se povinnost vydávat ESG reporty bude vztahovat na mnohem méně firem, než bylo původně v plánu (podle Komise asi na 20 %), ale i reporty prý budou výrazně zeštíhlené a dat k vyplnění mnohem méně.

Esence byrokracie

Bruselu konečně došlo, že chystané nároky na nefinanční reporting jsou přehnané. Je rozhodně správné motivovat firmy k tomu, aby ESG parametry sledovaly, ale povinnost vyplňovat stovky kolonek, navíc dle nejasné metodiky, byla samotnou esencí byrokracie.

To není všechno. Legislativci požadovali, aby firmy data nejen sbíraly, ale aby je také dokázaly aktivně řídit. To je nejenže nereálné, ale z pohledu řízení podniku ani žádoucí. Vědecké výzkumy na poli podnikových strategií už dlouho ukazují, že dává smysl se zaměřit na šest až deset opravdu významných faktorů, které jsou pro strategii firmy podstatné a těm se naplno věnovat.

Rozhodnutí vynechat valnou část firem z povinného ESG reportingu a významně osekat formuláře je tedy z pohledu konkurenceschopnosti evropského byznysu rozhodně správné. Cestou k němu ale evropští zákonodárci napáchali plno zbytečných škod, kterým se dalo vyhnout, pokud by se bývali řídili těmi samými pravidly, jež chtěli byznysu směrnicí CSRD přikázat.

Jedním z klíčových prvků ESG je totiž dialog se stakeholdery. Což evidentně ti, co původní pravidla připravili, vůbec nezvládli. Pokud by tak totiž učinili, dozvěděli by se od každého, že jde nejen o nereálné požadavky a nedotažená pravidla, ale že je vlastně ani nikdo v takové šíři nevyužije.

Původní návrh zkrátka ani nekorespondoval s tím, co je pro trh, spotřebitele nebo banky relevantní. Proč by měly firmy vykazovat vedle smysluplných a podstatných údajů také ty, které vlastně nikoho nezajímají a nikdo je ani nebude číst?

Poučí se Brusel z chyb?

To všechno ale měl Brusel zjišťovat a řešit mnohem dřív, respektive návrh vůbec neměl v takové podobě přijít. Škodí tak nejen firmám nestálým podnikatelským prostředím plným změn, ale hlavně sobě jako instituci a jinak dobře myšleným idejím.

Tyto ideje tu spolu se zkratkou ESG budou i nadále. Nezapomeňme, že nejde jen o nějaký výmysl, ale o odraz společnosti, která je a pravděpodobně v budoucnu i bude na témata související s udržitelností stále citlivější.

Pokud se Brusel ze svých chyb poučí, může mít nefinanční reporting pro trh opravdu smysl, podobně jako výroční zprávy. Jako spotřebitele nebo i jako pomyslného investora či bankéře mě zajímá, jaký mají firmy dopad na planetu i okolní společnost a mám zájem na tom, aby tyto informace sledovaly a transparentně uváděly.

Nespočet z nich bude bezpochyby v rozsáhlých ESG reportech dobrovolně pokračovat i nadále, nehledě na to, jak v Bruselu směrnici předělají. Tentokrát by si ale měli dát extra záležet, protože část veřejnosti i byznysu už o ESG nechce ani slyšet.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• „Jsme Češi, očuráme všechno.“ Firmy marně strkají před ESG hlavu do písku

• Co firma, to sprostý podezřelý. V Česku končí podnikání, jak jsme ho znali

• Další diktát z Bruselu, nebo logický krok? Proč se Česko vzdává ochrany původu výrobků

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag