Cla ani bruselské regulace nepotřebujeme. České firmy si podusíme sami

Hřmotný blondýn z Bílého domu odpálil první výstřel éry obchodních válek. Pro Česko – zemi s otevřenou exportní ekonomikou – tohle období nevěstí nic dobrého. Dopady amerických cel na ekonomiku i zaměstnanost tady budou citelné. Firmy přijdou o desítky miliard.

Poté, co americký prezident odmítl evropskou nabídku nulových cel na průmyslové výrobky, může být ještě hůř. Dá se očekávat, že se roztočí kolotoč odvetných cel.

David Müller, ředitel sekce zahraničního obchodu na ministerstvu průmyslu a obchodu, ujišťuje, že vláda firmám pomůže. Ještě důležitější však bude, aby jim neškodila a nepodrážela jim nohy zbytečnými regulacemi. Třeba tak jako v případě novely zákona o ekologické újmě.

Přitvrzujeme. Zabalte to, nebo zmizte

Návrh, který je nyní projednáván ve Sněmovně, zvyšuje mnohým firmám náklady a zatěžuje je další administrativou. Ministerstvo životního prostředí ho spojuje s evropskou směrnicí 2004/35/ES, která vymezuje zásady při prevenci a nápravě ekologických škod. Přitom přiznává, že už současná česká legislativa je s evropským právem v souladu.

To ministerstvu nicméně nebrání, aby podnikatelům naložilo další povinnosti, které překračují rámec požadavků Bruselu.

Evropská komise vrací ESG nohama na zem. Na předělání pravidel si teď musí dát extra záležet

Tisícům provozoven ukládá novela povinnost hodnotit rizika a zadávat je do elektronického systému zřízeného ministerstvem. Kromě toho podnikům nařizuje finanční zajištění proti ekologickým škodám. Všem bez rozdílu – i těm, které získaly certifikáty prokazující, že jejich držitelé aktivně předcházejí ekologickým škodám a investují desítky milionů korun do jejich minimalizace.

Je zřejmé, že nová legislativa se firmám prodraží. Ale nejen jim, narostou také výdaje státu. Návrh zákona předpokládá vyšší počet inspektorů životního prostředí a větší počet správních řízení spojených s novou agendou.

Může být tahle byrokracie přínosem pro životní prostředí? Kdo ví. Jisté však je, že zatíží podnikání, upozorňuje Hospodářská komora. Předkladatelé zákona však absurdně tvrdí, že ekonomice nová pravidla újmu nezpůsobí.

V důvodové zprávě k zákonu se píše, že „zvýšení nákladů na tradiční průmyslovou výrobu bude vyváženo zákonem posíleným trendem rozvoje environmentálních služeb“. A ministerští experti upozorňují, že „z tohoto vývoje budou profitovat především poradenské firmy“.

Jak dlouho budou tito experti-poradci profitovat? Snadná odpověď: Do doby, než byrokracie průmyslové firmy definitivně udusí nebo přinutí odejít do Ameriky či do horoucích pekel. Potom už nebudou mít komu radit.

Není všechno zlato, co se třpytí

V Česku žije několik „strongmanů“ – siláků, kteří tahají naložené kamiony. Kdoví kolik ale máme „strongfirem“? Tak by se daly nazvat silné podniky schopné utáhnout stát naložený byrokracií, která plodí nové regulace, ukládá podnikatelům nové povinnosti, a tak jim zvyšuje náklady na byznys a bere prostředky na inovace.

Stěžujeme si na bruselské regulace. Pravda, je jich příliš a byznys zatěžují. Nafukují náklady mrtvé váhy (dead-weight costs), tedy náklady způsobené neproduktivním využíváním zdrojů.

Evropa si sama hází klacky pod nohy, Česko není výjimkou

České vlády však unijní regulace zhusta přifukují. Říká se tomu gold plating (pozlacování). Domácí podnikatele tak dostávají do nevýhody, zhoršují jejich konkurenceschopnost. Firmy zatížené „pozlacenými“ předpisy působí v přísnějším regulatorním prostředí.

Mezi nejznámější příklady „pozlacování Made in Czechia“ patřila povinnost balit pečivo do mikrotenových sáčků nebo nařízení přimíchávat biopaliva do motorové nafty ve větším rozsahu, než stanovila evropská směrnice. V těchto případech jsme si „obohatili“ směrnice, což jsou právní dokumenty určující cíl, který musí státy splnit. Je však na nich, jak ho překlopí do svých zákonů a jak předepsaných cílů dosáhnou.

České vlády však dokážou pozlatit i bruselská nařízení, která jsou „přímo použitelná“ bez posvěcení národními zákonodárci. Příkladem je nařízení o ochraně osobních údajů známé pod iniciálami GDPR a windfall tax. Obojí vláda a zákonodárci v Česku kreativním způsobem rozšířili. K úkolům nařízeným Evropskou komisí přidali v zákonech povinnosti, které podnikání zbytečně zatížily.

Byrokracie požírá desítky miliard

Hospodářská komora na základě dat CETA a Liberálního institutu odhadla, že snížením administrativní zátěže o pouhou čtvrtinu by v Česku firmy ročně ušetřily 18 miliard korun. Multiplikačními efekty by se tato úspora promítla do růstu HDP v hodnotě nejméně 25 miliard.

Není jasné, nakolik se na regulatorní zátěži podílí bruselské předpisy a nakolik ty české. Škrtat by se v nich ale mělo. A víc než o čtvrtinu.

Evropská komise se škrty začala. Zavázala se, že do roku 2029 sníží administrativní zátěž velkých firem o 25 procent a o 35 malým a středním podnikům do 250 zaměstnanců.

Výsledek je nejistý. Zejména proto, že komise trvá na urychlení dekarbonizace – nesmírně nákladném procesu (dražším než celní válka s Trumpovou Amerikou), který je neodmyslitelně spojený s regulačním prostředím.

Pravidla pro ESG reporty o pokroku na cestě k uhlíkové neutralitě a sociální spravedlnosti nicméně Brusel ředí. A pro střední a malé podniky se chystá zmírnit GDPR. Konečně!

Nynější podoba GDPR je pro malé technologické firmy na starém kontinentu očistcem. Americký Národní úřad pro ekonomický výzkum odhadl, že náklady na její dodržování jim mohly seříznout zisk až o 12 procent.

Zakažme si utahovat šrouby a zlatit

Česká vláda by každopádně unijním škrtům nemusela jen přihlížet a čekat na ně jako na boží smilování. Mohla by začít u sebe. A hned.

Rušit se dají nejen ryze domácí předpisy zbytečně zatěžující byznys, ale i české pozlátko na unijní legislativě. Podle dřívějších údajů Evropské komise tvoří podíl „přílepků“, které se v Česku svezou s evropskými směrnicemi, 25 až 33 procent.

Kabinet by také mohl revidovat případy, kdy jsme nevyužili výjimek nabízených ve směrnicích a zaváděli přísné regulace nevybíravě pro všechny – i pro ty, jejichž byznys jich mohl zůstat ušetřen.

Pravda, vláda Petra Fialy už v lecčem podnikatelům ulevila. Namátkou zrušila povinné vstupní a periodické lékařské prohlídky pro zaměstnance v nerizikových profesích anebo třeba potravinářské průkazy. A zaměstnavatelé by se brzy měli dočkat jednotného měsíčního hlášení odesílaného na jednu adresu v různých datech namísto desítek lejster adresovaných různým úřadům.

Současně ale kabinet podnikatelům nakládá. Firmám například zvýšil daň ze zisku a při úpravě dávek nemocenského pojištění jim uložil povinnost sbírat a dodávat státu data. A už od července má na ně dopadnout zákon, podle něhož budou přispívat na stáří zaměstnancům pracujícím v těžkých podmínkách. Nové povinnosti tak přebíjí nové úlevy.

Co kdybychom si, milá vládo a drazí zákonodárci, v nastávající krušné době – a nejen v ní – zakázali utahovat šrouby kolem firem a pozlacovat evropskou legislativu?

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Zatočí s byrokracií jednotný formulář? Snad to zas neskončí jako špatný vtip

• Vnitro chce bezdůvodně omezovat dodavatele, varuje svaz. Není to tak horké, uklidňuje úřad

• EET pro ubytovatele je na spadnutí. Přinese férová pravidla, nebo šikanu?

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag