Otrava pro OSVČ a skrytá daň firem. Koncesionářskými poplatky se vláda zesměšnila

Novela zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se zařadí do kategorie legislativních bizárů. Živnostníkům a firmám uložila pod hrozbou souhrnně až patnáctitisícové pokuty povinnost hlásit se u České televize a Českého rozhlasu – a to i v případě, kdy koncesionářské poplatky, ze kterých jsou tato média financována, platit nemusí.

Smysl to nedává, podobně jako poplatky pro firmy, které mají 25 a víc zaměstnanců (na plný úvazek) a platit poplatky musí. Co na tom, že televizi ani rozhlas ke svém byznysu nevyužívají?

Využívat by je však mohly, usoudil zákonodárce. A napařil jim poplatky.

Všichni jste sprostí podezřelí

Pokud posloucháte české politiky, mohli byste snadno nabýt dojmu, že za vším, co podnikatele v této zemi připravuje o peníze, co je obtěžuje a co jim krade čas, vězí nařízení a směrnice z centrály Evropské unie.

Podstatnou část byrokracie zatěžující podnikání si však vymýšlíme sami. Patří do kategorie „národ sobě“. Copak můžeme vinit Brusel třeba z toho, že čeští podnikatelé tráví až několikanásobně víc času zpracováním daní a povinných odvodů než podnikatelé v jiných evropských státech, například v Irsku nebo Dánsku?

Do kategorie ryze české byrokracie spadá i povinná registrace živnostníků k poplatkům za rozhlas a televizi, které přitom platit nemusí, protože mají míň než 25 zaměstnanců. Mnozí z nich se o téhle „vychytávce“ dozvěděli teprve před několika dny, byť ji měli splnit do pondělní půlnoci.

Neplatíte, ale jste poplatník. OSVČ mají pár dní na registraci kvůli koncesionářským poplatkům

Platí, že pokud živnostník vlastní přístroj, na kterém se dá chytit televize nebo rádio (nově i chytré mobily, tablety) je podle zákona poplatník. Pravda, registrace zabere pouhé minuty. Stačí se přihlásit na webových stránkách televize a rozhlasu, několikrát kliknout, zadat přihlašovací údaje, IČO, sídlo firmy a (pokud jste zadali správné údaje) máte klid, že vás nikdo nebude popotahovat.

Leckdo z více než milionu živnostníků si nejspíš řekl, že tohle nemá zapotřebí. Vždyť povinné administrativy i bez téhle registrace má až nad hlavu. A ti, kteří si už někdy na vládním webu otevřeli databázi informačních povinností, se mohli ujistit, že jich je vskutku hromada – databáze povinností pro OSVČ obsahuje 1 577 položek.

Pokud nakonec živnostník povinnost splnil a k poplatkům se přece jen registroval, zjistil, že jak televize, tak rozhlas si informace, které jim osobně dodal, ověřují u správy sociálního zabezpečení. Jak by ne, přístup k datům OSVČ a firem jim zajistila zmíněná novela (paragraf 8, odstavec 10). Proč by tedy institucím zřizovaným státem sděloval informace, které o něm stát už má?

Mohla se mu tak vybavit otázka, kterou se v Černých baronech loučil vojín Kefalín s majorem Haluškou (Terazkym): „Že to bylo všechno úplně absurdní?“

Kdepak poplatek, tohle je daň

Někteří majitelé firem doufali, že jim vláda od koncesionářských poplatků odlehčí. Donedávna platili za počet přijímačů. Upozorňovali přitom, že obrazovky, které instalují a které zobrazují činnost robotů a automatů operátorům, jsou pokládány za zařízení, za něž se musí odvádět poplatky. Stávaly se nákladem, který brzdil jejich automatizaci a digitalizaci. A pokud by se ve firmách braly v potaz také chytré mobily, počítače nebo tablety, jak to zavádí novela u domácností, firmy by se patrně nedoplatily.

Vláda tedy firmám na jedné straně vyhověla, starý způsob výpočtu koncesionářských poplatků zrušila. Nahradila je však absurdním systémem, v němž firmy hradí poplatek odstupňovaný podle počtu zaměstnanců. Jednu absurditu tak vystřídala absurdita jiná.

Absurdita roku? Největším byrokratickým nesmyslem jsou koncesionářské poplatky pro firmy

Firmy si nepomohly, protože vláda jim naúčtovala poplatky, které pro ně nejsou zanedbatelné. Podnik s 500 a více zaměstnanci například ročně zaplatí téměř čtvrt milionu (246 000 korun).

Stát přitom nařídil platit poplatky, které poplatky vlastně nejsou. Firmy (aspoň jejich drtivá většina, která nevlastní nebo neužívá přijímače pro podnikatelské účely) neplatí za nějaké služby. Stát od nich ve prospěch televize a rozhlasu vybírá daň ze zaměstnanců.

Jan Rafaj, předseda Svazu průmyslu a dopravy, upozornil, že koncesionářský poplatek vymáhaný od firem se dá pokládat za skrytou daň, jakou jsou třeba odvody na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců. Že tahle daň nemá logiku? Připomeňme si jeden z Murphyho zákonů: „Hledání logiky v daních je ztrátou času, kterou vám nikdo neuhradí.“

Prkotina, nad kterou zůstává rozum stát

Majitelé firem, kterým vláda už dříve zvedla daň z příjmu, mohou být z jejího postupu roztrpčeni. Mimo jiné proto, že je kabinet vynechal z připomínkového řízení k zákonu.

A pro živnostníky, jimž vláda zvyšuje odvody, zase může být dubiózní povinnost registrace k nulové sazbě příslovečnou kapkou, po které jejich pohár trpělivosti s koalicí přetekl.

Pravda, na byznys v Česku nebude mít administrativní opruz spojený s novými koncesionářskými poplatky nijak zásadní dopad. Vláda, která se ohání debyrokratizací státu a podnikání, však může nelibost podnikatelů pocítit. Tím spíš, že spáchala legislativní hloupost čtvrt roku před sněmovními volbami.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Zmýlená platí. Od června musí dohodáři na vstupní prohlídky

• Firmy čeká další administrativa. Nástup zaměstnance budou muset hlásit předem

• Že by opravdu ubylo papírů? Jednotné hlášení zaměstnavatele prošlo Sněmovnou

Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu

Jsme stále štědřejší a objem dobročinných darů vytrvale roste. A když přijdou povodně, tornádo, nebo jiná humanitární krize? Rozdali bychom se.

Zdroj: Finmag

FILANTROPIE JE UMĚNÍ

Martin a Danka Kúšikovi směřují peníze z nadační činnosti do školních tříd. • Štěpánka a Karel Komárkovi podporují životní prostředí a kulturu, i vstupní lobby firemního sídla tak proměnili v neobvyklou galerii. • Kde všude pomáhají čeští miliardáři? A co jim vzkazuje magnát Jorge M. Pérez?

BYZNYS JE HRA

Ale když hackeři vyhrožují, že zveřejní vaše firemní data, jdou hrátky stranou. Ustojíte útok? • Ustojí také evropští zbrojaři lavinu objednávek? • ReArm Europe je ambiciózní plán, bude účinný?

Koupit Finmag