Jednotné měsíční hlášení? Žádný fenomenální úspěch, jen nezbytný první krok

Zrovna tato problematika má opravdu široký záběr a týká se několika milionů lidí. Pojďme se ale podívat na komunikaci mezi zaměstnavateli a státem z jiného úhlu.

Předně je trochu škoda, že se do hlášení nedostala rovnou i komunikace se zdravotními pojišťovnami, ale na jejich začlenění se údajně intenzivně pracuje, tak snad k tomu postupně dospějeme. Teprve až bude komunikace sjednocená, bude možné mluvit o „jednotném“ hlášení. Do té doby nám jeden zásadní pilíř chybí, protože se budou některá data stále duplikovat.

Ve všeobecném nadšení z alespoň nějakého posunu se často zmiňují časové úspory, konec vykazování stejných dat pro různé úřady, nahrazení dvaceti a více formulářů jedním a automatizace následných kroků.

Oponenti upozorňují na rozšíření některých povinností i na zaměstnavatele, kteří je dosud neměli, což se týká především malých a specifických subjektů. Objevují se i pochybnosti o kompletnosti, zabezpečení a následném zpracování dat.

Cíl je však jasný – sesbírat komplexní data o zaměstnancích a zaměstnavatelé jsou jejich zdrojem. Pokud mají být data kompletní, musí se z logiky věci zapojit úplně všichni zaměstnavatelé.

Co bude stát s daty vlastně dělat?

Největší potenciál a současně největší otazník leží právě v automatizaci práce s informacemi, které stát tímto způsobem sesbírá.

Jednotné měsíční hlášení: co v něm opravdu bude a proč účetní čeká peklo

Všimli jste si, že tady se komunikace tak nějak zamlžuje? Používají se slova jako v budoucnu, mělo by, snad, předpokládáme, očekává se… Termíny jako by najednou nebyly důležité a konkrétní návaznosti jsou spíš hypotetické. Posbírat data je jedna věc, ale vyhodnotit a využít je je úplně jiná disciplína.

V článcích a komentářích se obvykle soustředíme na strukturu a vrstvy hlášení, obsah a počet kolonek, termíny a frekvenci podání, úpravy a pokuty, ale jak konkrétně bude stát s informacemi zacházet, se kromě vágního „předávání mezi úřady“ příliš neřeší.

Které povinnosti se zjednoduší, jak dosáhneme efektivnějšího výběru daní a odvodů, jaké statistiky budou nově k dispozici a k čemu budou užitečné?

Jako zaměstnanci a zaměstnavatelé bychom se měli zajímat především o to, aby si jednotlivé úřady předávaly data v úplné a bezchybné podobě.

Jednotné, ale mamutí. Ať vás nezaskočí, kolik údajů měsíční hlášení zaměstnavatele obsáhne

Tedy aby zaměstnavatelé nemuseli přepisovat čísla z jednoho systému do druhého, ale také aby je zaměstnanci nemuseli vyplňovat z papíru od zaměstnavatele do jakéhokoliv formuláře, ať už online nebo nedej bože papírového.

Počínaje daňovým přiznáním, přes nejrůznější žádosti o sociální podporu, příspěvky na péči, vdovské a sirotčí důchody, podporu v mateřství a rodičovský příspěvek, až po prokazování příjmů při rozvodu nebo žádosti o hypotéku.

Automatické vyhodnocení a informování o nároku na konkrétní podporu, nebo naopak o jeho zániku, by mělo být samozřejmostí.

Měli bychom chtít automatizaci plateb, výhradně elektronickou komunikaci, která ani v době povinných datových schránek není samozřejmostí, a rychlou kontrolu konzistentnosti dat a případných chyb.

Měli bychom požadovat i lepší statistické vyhodnocování dat včetně mapování trendů a hlubších analýz například v oblasti pay gap, podpory cílených rekvalifikací, vyhodnocování parametrů pracovního trhu a smysluplné spolupráce se stávajícími i potenciálními zaměstnavateli například ve vyloučených regionech.

A v neposlední řadě bychom měli jako voliči a plátci daní chtít, aby stát využil centralizovaný sběr informací od zaměstnavatelů k úsporám administrativních nákladů, efektivnějším kontrolám plateb od zaměstnavatelů a cílenějšímu doměřování daní a odvodů plynoucích z nelegálního zaměstnávání.

To je v současnosti naprosto nefunkční, protože spolu Státní úřad inspekce práce, Finanční správa, Česká správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny nejsou schopné komunikovat a doplatky vymáhat, na což upozorňoval opakovaně i Nejvyšší kontrolní úřad.

Řekněme si tedy na rovinu, že Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů není převrat a důvod k jásotu, ale nezbytný první krok k automatizaci kroků a povinností, které jsme doteď museli řešit ručně a přepisováním čísel odněkud někam.

Jeho zavedením není ani zdaleka hotovo. Naopak. Teprve v momentě, kdy stát využije centralizovaný sběr a distribuci informací k tomu, aby automatizoval navazující procesy, můžeme mluvit o reálné změně.

A pak třeba přijde i vhodná chvíle na oslavu a šampaňské.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Minimální zálohy OSVČ v roce 2026. Kolik ušetříte v „Babišově“ scénáři?

• Citlivá data firem a zaměstnanců v ohrožení? Expert varuje před slabinami ePortálu ČSSZ

• Neuniká vám něco? Lhůta pro registraci se krátí, nová povinnost se týká tisíců firem

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag