A zase jsme to přepískli. Skutečné majitele už nezjistíte, Česko překračuje požadavky soudu
Od 17. prosince už nevyužijete jeden z klíčových nástrojů veřejné kontroly ekonomické moci – ministerstvo spravedlnosti uzavírá veřejný přístup k evidenci skutečných majitelů firem. Reaguje na rozhodnutí evropských soudů. Podle nich byl plošný přístup k údajům „nepřiměřeným zásahem do práva na soukromí“. Česko jde ale dál, než judikatura žádá. Zase je papežštější než papež.
Databáze, přesněji evidence skutečných majitelů, která dosud umožňovala komukoli zjistit, kdo skutečně stojí za konkrétní právnickou osobou, se nově stala dostupnou jen úzkému okruhu „oprávněných osob“ – například policii, notářům, daňovým úřadům, bankám. A taky subjektům, o jejichž oprávněnosti rozhodne rejstříkový soud – konkrétně tuhle agendu v Česku řeší krajské soudy, kterých je osm.
Pro veřejnost, novináře i běžné podnikatele se dveře zavírají.
Formálně vzato tedy nejde o politické rozhodnutí, ale o reakci státu na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. A zejména českých soudů, které jeho stanovisko podpořily.
Transparentnost bez ideologie
Význam evidence skutečných majitelů lze snadno ilustrovat na jednom z nejznámějších případů posledních let: na střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Ten v roce 2017 převedl holding Agrofert do svěřenských fondů, aby vyhověl zákonu o střetu zájmů, a opakovaně tvrdil, že firmu přestal ovládat.
Postupem času se však ukázalo, že v zahraničních registrech – konkrétně na Slovensku v registru partnerů veřejného sektoru a ve Velké Británii v evidenci osob kontrolujících firmy – je nadále veden jako skutečný majitel a ovládající osoba. I u nás by byl Babiš jako majitel Agrofertu vidět, kdyby byl registr tehdy veřejně přístupný – právě v oné databázi skutečných majitelů firem.
V českém případě bylo ale podobné zjištění dlouhou dobu prakticky nemožné. Registr skutečných majitelů vznikal pomalu a přístup k údajům byl dlouho omezený. Až otevření databáze veřejnosti od roku 2021 umožnilo systematičtější kontrolu politické i ekonomické moci. A nejen v tomto jednom, vysoce exponovaném případě.
Evidence skutečných majitelů má ale mnohem širší význam než jen odhalování střetu zájmů. Je důležitým nástrojem pro investigativní žurnalistiku, pro boj proti praní špinavých peněz, ale i pro samotné podnikatele. Firmy díky ní mohou lépe zjistit, s kým skutečně obchodují, kdo stojí za nastrčenými strukturami, zda jejich potenciální partner nemá skryté vazby na konkurenci, stát nebo politicky exponované osoby.
Transparentnost tady není ideologický slogan, ale praktický předpoklad dobře fungující tržní ekonomiky.
Temno uprostřed Evropy
Na druhé straně ovšem nelze jednoduše mávnout rukou nad argumentem ochrany soukromí. Veřejné „svlékání podnikatelů donaha“ s sebou nese reálná rizika. Informace o skutečném majetku mohou být zneužity k vydírání, únosům či jiným formám závažné kriminality. A i tam, kde nehrozí organizovaný zločin, může hrát roli prostá lidská závist, tlak okolí nebo narušení osobní bezpečnosti.
S hledáním rovnováhy mezi právem vědět a ochranou soukromí byl problém v mnoha zemích Evropy. V českém případě ovšem ještě větší. Registr skutečných majitelů vznikl se zpožděním, povinnost evidovat platila dřív, než fungoval samotný nástroj, některé právní formy se do systému dostávaly postupně. Nakonec byl veřejný přístup zaveden plošně, bez jasně definovaného filtru ve formě „oprávněného zájmu“.
Jenže ukázalo se, že tohle není možné. Impulzem ke změně se stal rozsudek Soudního dvora EU z roku 2022, který rozhodl, že neomezený přístup široké veřejnosti k údajům o skutečných majitelích představuje závažný zásah do práva na soukromí.
Soud ale neřekl, že registry mají být uzavřeny úplně. Naopak počítal s tím, že k nim budou mít přístup osoby s oprávněným zájmem – například novináři, nevládní organizace nebo obchodní partneři. Česko se ovšem snažilo dopadu tohoto rozsudku vyhnout a nechat registr otevřený úplně.
Až další soudní proces v Česku, kdy se stšžovatelé odvolávali na rozhodnutí evropského soudu, přinutily ministerstvo konat. Protože v opačném případě by to vedlo k faktickému konci funkčního registru skutečných majitelů.
Namísto vytvoření funkčního a rozumného systému oprávněného přístupu se ale stát rozhodl databázi pro veřejnost jednoduše zavřít. Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že jiný mechanismus neumí technicky ani právně zajistit. A že ze zákona budou mít k registru přístup jen policisté či banky, ale u většiny ostatních o jejich oprávněnosti musí rozhodovat soudy.
Je to řešení formálně čisté, ale prakticky nefunkční. Soudní řízení je pomalé, drahé a pro běžnou kontrolu ekonomických vazeb těžko použitelné. Zejména pro lidi z firemního světa.
Pozlacování po česku
V řadě zemí EU přitom fungují systémy, kde mají k registrům přístup novináři, protikorupční organizace i firmy prověřující obchodní partnery. Nejde o absolutní otevřenost ani o absolutní tajemství, ale o řízenou transparentnost. Česká republika však zvolila nejprve maximální otevření a poté téměř úplné uzavření.
Výsledkem je řešení, které nevyhovuje nikomu. Stát ztrácí důvěru veřejnosti, podnikatelé přicházejí o důležitý nástroj orientace na trhu, novináři o klíčový zdroj informací. A ochrana soukromí při tom všem zůstává sporná, protože k části dat se dá dostat jinak (či skrze registry v jiných zemích).
Transparentnost a soukromí nemusí stát proti sobě, ale jen tehdy, když se s nimi zachází jako s hodnotami, které je třeba vyvažovat. Český stát to ale zřejmě neumí – a znovu tak sahá po nechvalně známém „pozlacování“, kdy uměle překračuje požadavky legislativy, nyní judikatury.
Souhlasíte s uzavřením evidence skutečných majitelů?
Zaujali jsme vás? Pokračujte...
Emisní povolenky pro domácnosti? Zapomeňte, i tuhle „srandu“ zaplatí hlavně podnikatelé
Nejsou lidi, pracovníků ubývá. A s novou vládou bude hůř
Zatněte zuby, rozpočtové provizorium se blíží. Koho čekají problémy a jak z toho ven?
Často kladené otázky
Registr skutečných majitelů je veřejně dostupná databáze, která obsahuje informace o fyzických osobách, které skutečně kontrolují a vlastní právnické osoby (firmy). Tento registr slouží k zajištění větší transparentnosti v podnikání a prevenci praní špinavých peněz a korupci.
Veřejný přístup k registru byl omezen na základě rozhodnutí Evropského soudu. Podle něj neomezený přístup k informacím o skutečných majitelích představuje nepřiměřený zásah do práva na soukromí těchto osob. Česká vláda reagovala tím, že omezila přístup k těmto údajům pouze na vybrané subjekty, jako jsou policie, daňové úřady a banky. Případně osoby, u nichž bude soudem uznán „oprávněný zájem“.
Po omezení přístupu budou k těmto informacím mít přístup pouze subjekty, které mají oprávněný zájem, jako jsou například policejní složky, notáři, daňové úřady, banky a další osoby, o jejichž oprávněnosti rozhodnou krajské (rejstříkové) soudy.
Pro novináře, občany a běžné podnikatele znamená tato změna, že budou mít omezený přístup k informacím o skutečných majitelích firem, což může ovlivnit jejich schopnost provádět transparentní a důkladnou kontrolu podnikatelských struktur.
Výhodou je ochrana soukromí jednotlivců, ale nevýhodou je omezená transparentnost, která může ztížit boj proti korupci, praní špinavých peněz a odhalování střetů zájmů. Firmy i novináři přicházejí o důležitý nástroj pro ověřování ekonomických a politických vazeb.
Ne, Evropský soud nezamítl možnost veřejného přístupu k těmto údajům úplně, pouze rozhodl, že by měl být omezen na osoby s oprávněným zájmem. Česká republika však rozhodla o dalším zpřísnění pravidel a uzavřela registr pro širokou veřejnost, což se ukázuje jako nefunkční krok.
Budou startupy motorem české ekonomiky?
Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu
Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.
Zdroj: FinmagBYZNYS JE VĚDA
Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.
BYZNYS JE HRA
Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.
Další články autora
Související témata
Související články
Nejčtenější články
Nejnovější podcasty
