Vládní čistky na úřadech štíhlý stát nezajistí. Hrozí nám politizace státní správy?

Vládní politici včetně ministrů chtějí šetřit, škrtat a propouštět úředníky. Agilní je v tom zejména ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, z pohledu podnikatelů šéf zřejmě nejklíčovějšího resortu v Česku.

Havlíček avizuje, že hodlá slučovat úřady (třeba zkušební ústavy) a propouštět desítky úředníků a dalších zaměstnanců státu. Podobně se ale propouští a ruší se celé odbory například na ministerstvu zahraničí, ministerstvu životního prostředí nebo ministerstvu financí.

Hesla o zeštíhlování státu zní skvěle. Povedou ale takhle rázné škrty skutečně ke kýženému cíli? Skutečně sníží byrokracii, ušetří finance a zeštíhlí stát? Anebo to dopadne jako vždycky a zůstane jen u velkohubých slibů?

Vymeťte ten „hluboký stát“

Zatím to vždycky dopadlo tak, že nová vláda oznámila na začátku svého vládnutí debyrokratizaci a propouštění úředníků, ale na konci jejího volebního období bylo úředníků stejně nebo o trochu víc. V posledních dvou dekádách se počet státních úředníků měnil většinou o jednotky procent a v posledních deseti letech byl velmi stabilní.

Čím to? Podle některých zástupců současné vlády je to tím, že státní úředníci jsou na svých postech „zabetonovaní“. Podle některých tu dokonce existuje jakýsi „hluboký stát“, který oponuje politikům a brání se jakýmkoliv změnám. A řešením prý je tenhle „hluboký stát“ zkrátka rozbít – třeba tím, že se zjednoduší propouštění státních zaměstnanců podobně jako v soukromé sféře.

Slepé vlády a mazaní úředníci. Takhle přebujelý stát nikdy nezkrotíme

V praxi to ovšem naráží na platnou legislativu. Aby byly rychlejší změny ve státní správě možné, je třeba upravit (nebo dokonce zrušit) zákon o státní službě, jehož hlavním posláním je profesionalizace úředního aparátu. A to hlavně tím, že úředníkům zajišťuje vyšší ochranu než zákoník práce – to aby se každé čtyři roky neopakovalo s novým ministrem hromadné propouštění a byla zajištěna kontinuita práce.

Tahle jistota má teď padnout. Babišova vláda argumentuje tím, že zákon to není dobrý. A že ho předchozí politici špatně udělali a jeho změna přinese úspory a zlepší služby pro občany. Finální podobu služebního zákona přitom kdysi dohodl s tehdejším předsedou sociální demokracie Bohuslavem Sobotkou nynější premiér Andrej Babiš s Jeronýmem Tejcem (původně právním expertem sociální demokracie a dnešním ministrem spravedlnosti za Babišovo ANO) za zády.

Skoro to spíš zavání tím, že nová vláda chce zkrátka státní úředníky nahradit svými lidmi. Že úspory budou spíš na oko či jen dočasné. Problém je totiž v tom, že Česko nemá až tak moc úředníků, ale příliš mnoho agend, které tito úředníci musí řešit.

Debyrokratizace naruby

Ano, něco se dá vyřešit automatizací. Vláda to ostatně ve svém programovém prohlášení slibuje. V jejím pojetí to znamená vyřizování většiny věcí elektronicky a bez zbytečných papírů. Je ale otázkou, kolik úředníků se tím fakticky ušetří.

Zatím to bohužel vypadá, že vláda zapřahá vůz před koně. Napřed propustí úředníky, až pak se přikročí k digitalizaci a debyrokratizaci. Žádná snaha o zmenšování státu a osekávání zbytečných či nadbytečných agend. Žádná smršť zákonů, které by stát zeštíhlovaly a osekaly jeho služby.

Je snad takový postup slučitelný s avizovaným propouštěním? Jedním slovem není – bez zúžení agend zkrátka jen zbude práce, kterou nebude mít kdo dělat. Třeba některé kontroly.

Možná je to záměr, jak přestat vymáhat dodržování určitých zákonů či předpisů. Nebo spíš vymáhat jejich dodržování jen u někoho. Mít možnost na někoho neočekávaně „zakleknout“, když už si všichni zvyknou na to, že se některé věci nemusí plnit.

Zní to jako recept ne na fungující stát, ale na nefunkční státní správu. A budí podezření, že vedle omezení počtu úředníků má změna zákona o státní službě umožnit nahradit současné úředníky loajalními lidmi.

Ulov si svou kořist

Jistě, ministři potřebují své nejbližší spolupracovníky, ale tady je viditelná chuť jít do nižších pater státní správy. Dost možná tak jen v přímém přenosu sledujeme prachprostou politizaci státní správy po vzoru Spojených států amerických v první polovině 19. století, kde vznikl takzvaný kořistnický systém (spoils system).

V praxi tenhle systém znamenal, že vítězná politická strana obsadila všechny státní posty. Zdůvodňovalo se to tím, že se brání vzniku „nedotknutelného“ úřednictva – jisté formy aristokracie, u které bují korupce. Výměna úředníků na základě politického rozhodnutí je měla dostat pod kontrolu lidu, jejichž vůli mají plnit.

Výsledky tohohle přístupu byly katastrofální, a to dokonce i v předminulém století, kdy nebylo ve státní správě potřeba tolik specializovaných vyškolených odborníků. Byrokracie se stala nepružnou, nefunkční, úplatnou a drahou. A k něčemu podobnému teď směřujeme my.

Argument, že stát je příliš drahý, navíc často pracuje s nepřesnými čísly. Z veřejných peněz je sice placen přibližně každý desátý pracující, jenže skutečných státních úředníků je zhruba 60 tisíc a na ministerstvech jich pracuje „jen“ kolem deseti tisíc. Většinu veřejných zaměstnanců tvoří učitelé, policisté, vojáci a zaměstnanci místních samospráv.

Pokud by tedy někdo chtěl šetřit skutečně výrazně, musel by se pustit do slučování obcí, reformy regionální správy nebo zásahů do školské sítě formou rušení nejmenších škol. To jsou ale kroky politicky bolestivé, a proto se jim vlády systematicky vyhýbají.

Výjimkou jistě nebude ani nová Babišova vláda. Ani ona s tím nebude dělat vůbec nic. Místo toho opět zkouší jednoduché řešení, které by šlo nazvat kladivo na byrokraty. Ne proto, že by to fungovalo, ale proto, že to dobře zní.

Výsledkem s velkou pravděpodobností nebude menší a efektivnější stát, ale stát slabší, hůř řízený a náchylnější k politickým zásahům. A to je cena, kterou nakonec zaplatíme my všichni.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Levnější energie, méně byrokracie a rychlejší výstavba. Vláda schválila programové prohlášení

• Sociální inženýrství z Bruselu se blíží. Mají se bát kvót i menší firmy?

• Všichni jste sprostí podezřelí. Navrátí se s Babišem zaklekávání podnikatelů?

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag