Předplatit časopis Finmag

Fiala hlásí revoluci v dotacích. Stihne to Česko do doby, než se stane čistým plátcem?

Pavel Jégl
Pavel Jégl
9. 7. 2024
 13 021
komentář

Vláda chce změnit způsob, jakým podporuje ekonomiku. Dotace by už neměly být na kdeco a pro kdekoho. Na některé firmy to může tvrdě dopadnout.

Fiala hlásí revoluci v dotacích. Stihne to Česko do doby, než se stane čistým plátcem?
Premiér ČR Petr Fiala / Zdroj: Úřad vlády ČR

Česká ekonomika získala přívlastek „dotační“. Je načase, aby se ho zbavila, a to ještě předtím, než příliv dotací z Bruselu zeslábne. Jinak okamžik, kdy se z čistých příjemců evropských peněz staneme čistými plátci do unijního rozpočtu, pocítíme jako náraz do zdi.

Jak zalátat rozpočet

Vláda plánuje obrat v ekonomické politice. Premiér Petr Fiala po zasedání výboru pro strategické investice oznámil, že z evropských peněz, které jsou zčásti také penězi českými, budou financovány jen ty projekty, které významně podpoří hospodářský růst. A víc než dotacemi chce vláda podporovat projekty firem zvýhodněnými úvěry nebo daňovými pobídkami, které vedou k lepšímu a smysluplnějšímu využívání veřejných peněz.

„Dá se za méně peněz udělat víc. To je strategie, kterou musíme jít,“ pravil předseda vlády, když oznamoval změnu kurzu.

Svatá pravda. Proč ale k objevu úspornějšího a efektivnějšího modelu nakládání s veřejnými penězi a dotacemi dospěla vláda až po dvou a půl letech u moci? Dosud, stejně jako vlády vedené Bohuslavem Sobotkou nebo Andrejem Babišem, zalévala ekonomiku hromadou nevratných dotací, byť v Evropě mohla vidět dost příkladů vratné podpory podnikatelů a firem. Například v Německu nebo v Nizozemsku.

Česko se mezitím stalo zemí, v níž se mnoho dotací vyplácalo na prkotiny, anebo rovnou na zbytečnosti. Třeba na cyklostezky, na kterých uvidíte cyklistu asi tak často jako medvěda v Beskydech, na hotýlky pro horních deset tisíc nebo na rozhledny, z nichž nikam nedohlédnete, protože stojí v údolí.

Některé dotace se dají označit za absurdní a mohly se stát námětem pro politický sitcom à la Jistě, pane premiére. Třeba ta, kterou v roce 2014 dostal regionální úřad pro přidělování dotací v Ústí nad Labem. Získal peníze na platy dotačních úředníků.

Případ byl pozoruhodný nejen z hlediska adresáta peněz, ale i tím, že úřad se stal jediným příjemcem dotací v regionu Severozápad, kde kvůli manipulacím s přidělováním evropských peněz byla v té době činnost dotačních úřadů pozastavena.

Poměry v Česku postupně dospěly až do stádia, kdy se míra úspěchu začala hodnotit výší získaných dotací, aniž se zkoumá míra jejich ekonomického přínosu. Dotuje se hlava-nehlava, mnohdy jen proto, že vláda není schopna nakrmit rozpočet vlastními příjmy.

Připomeňme si třeba rok 2016, kdy vláda Bohuslava Sobotky se šéfem financí Andrejem Babišem zvěstovala kolosální úspěch – přebytkový rozpočet. Rozpočtové příjmy státu však převýšily výdaje jen díky mimořádnému přílivu evropských peněz. Po jejich odečtení byl budžet v mínusu.

Nyní Fiala hlásá změnu: Dotace už nebudou sloužit k látání rozpočtu a vláda je nebude rozhazovat plnými hrstmi kdekomu a na kdeco. Mají směřovat na priority. Zní to rozumně, ale…

Nenarazí kosa na kámen?

Dotace jsou dnes rozmělněny do myriády projektů. Nejvyšší kontrolní úřad odhadl jejich počet v předcovidové éře let 2014 až 2020 na víc než 70 tisíc. To je šílené numero. Je přitom jasné, že čím víc dotačních titulů, tím víc příležitostí pro korupci a podvody.

Pokud bychom dotační miliardy dali na hromadu a soustředili je na klíčové infrastrukturní projekty či do oblastí s vysokou přidanou hodnotou, mohli bychom mít jinou ekonomiku – takovou, se kterou bychom nevězeli v pasti středních příjmů.

Koncentrace dotací by také snížila náklady na jejich správu. Žádosti o dotace musí někdo posuzovat, uzavírat smlouvy, kontrolovat využití peněz i splnění podmínek. To vše se často děje jen formálně. Přesto je zřejmé, že seříznutím počtu dotačních titulů by vláda mohla ušetřit výdaje a snížit počty úředníků.

Kromě toho by se ekonomika mohla zbavit těch firem, které se spíš než na předmět svého podnikání zaměřují na to, jak získat dotace. Stahují tak z trhu pracovní síly, které potom scházejí perspektivním a nedotovaným firmám. A bez nich tyto firmy stěží mohou pomýšlet na zvýšení produkce.

Samé výhody. Dá se ale věřit tomu, že se vláda k avizované změně hospodářské politiky odhodlá? Neskončí to jako vždycky?

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2022 popsala Česko jako stát, v němž se dotace rozbujely do takové míry, že začaly likvidovat tržní ekonomiku. Dokument, který se stal inventurou dotační politiky, upozornil, že patříme mezi země s největším podílem dotací ve veřejných výdajích. A tomu odpovídá síla dotační lobby.

Nabízí se proto otázka: Pokud se (tato nebo příští) vláda odhodlá změny v dotacích prosadit, ustojí tlak podnikatelů, které dnes dotace živí?

Až jednou zbohatneme…

Česko od svého vstupu do Evropské unie patří mezi čisté příjemce. Z Bruselu k nám unijními penězovody ročně dorazí 100 až 150 miliard korun, zatímco naše příspěvky do unijního rozpočtu se pohybuji v rozmezí 50 až 70 miliard. Z těchto čísel jsme nevybočili ani vloni, kdy jsme byli v téměř padesátimiliardovém plusu.

Za dvě desítky let členství v bruselské Evropě jsme tak z unijní pokladny získali o zhruba bilion korun víc, než jsme do ní odvedli. Žádné drobné.

Povede se vládě dotáhnout revoluci v dotacích?

Čistými příjemci však nebudeme na věčné časy. Časem snad zbohatneme, situace se obrátí a výdaje státu do evropského rozpočtu převáží nad penězi, které z něj poplynou. Česko se tak zařadí mezi čisté plátce. Kdy to bude?

Ještě před dekádou směřovaly odhady před rok 2020. Později, před covidovou kalvárií, do současnosti. S tím, jak české ekonomice začal docházet dech a jak se výkonností přestala přibližovat ekonomikám bohatších států, se perspektiva Česka jako průměrné či nadprůměrné země unie začala posouvat k ještě vzdálenějším datům.

Předpokládejme však, že se jednou dočkáme chvíle, kdy česká ekonomika posílí a do unijní pokladny vložíme víc, než kolik z ní dostaneme.Pokud bychom do té doby plýtvali dotacemi na hotýlky nebo rozhledny a zanedbávali infrastrukturu či strategické projekty, zplakali bychom nad výdělkem.

Nezbylo by než litovat prožraných dotací. Horkotěžko bychom se přizpůsobovali jiným nedotačním formám podpory ekonomiky a hledali finance na investice, které jsme mohli uskutečnit dřív za pomoci evropských peněz.

Doufejme proto, že Fialova slova nebyla pouhým plácnutím do vody.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Ohodnoťte článek

-
10
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Související témata

česká ekonomikadotaceekonomikaEvropská unieevropské dotacehospodářský růstkomentářPetr Fialapobídkyúvěryvláda

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne?

Koupit nejnovější číslo