Evropa se posunuje doprava. Green Deal čekají změny, co to znamená pro podnikání?

Změnu unijní politiky cítí ve vzduchu všichni. Zatím to sice nevidíme na konkrétních zákonech, ale lze ji ilustrovat na tom, jací lidé se dostávají a naopak nedostávají do čela evropských institucí. Podívejme se například na zvolené vedení Evropského parlamentu.

Dostali se do něj třeba zástupci pravicové frakce Evropští konzervativci a reformisté, kde jsou kromě české ODS i italští postfašisté či polská strana Právo a spravedlnost a která v něm dřív neměla zastoupení. Jen to ukazuje, že Evropa se „neštítí“ ani poměrně krajní pravice, nebo spíš pravice, která nabourává dosavadní směřování Evropy a požaduje poměrně velké změny.

Fiala hlásí revoluci v dotacích. Stihne to Česko do doby, než se stane čistým plátcem?

Na posty místopředsedů se na druhou stranu nedostali zástupci dvou krajně pravicových frakcí Patrioti pro Evropu a Evropa suverénních národů. Ty ostatní parlamentní frakce vyloučily z možnosti získat místopředsednické posty jinak rozdělované podle velikosti jednotlivých ideologicky stmelených skupin poslanců. Údajně proto, že názory členů těchto dvou skupin považují za nepřijatelné a extrémní. Fakticky se ovšem spíš bojí toho, že poslanci z těchto frakcí mají ve společném programu jen to, že budou spoustu věcí blokovat a bránit jakékoliv práci parlamentu. Včetně věcí, které slíbili voličům prosazovat. Získání místopředsednických míst by jim v tom výrazně pomohlo.

Celá evropská politika se zkrátka posunula doprava a akceptování stran z frakce Evropští konzervativci a reformisté jako umírněných a téměř proevropských je toho důkazem. Dokládá to posílení Evropské lidové strany, která je největší silou v europarlamentu a její celkový posun doprava, což ilustruje její předvolební program, podle něhož postupovala už na konci minulého volebního období. Je míň zelený a víc zaměřený proti imigrantům. Zároveň ale akcentuje podporu evropských firem a podnikatelů.

S tím ostatně souzní i Strategická agenda na léta 2024 až 2029, kterou schválila Evropská rada. Co se tedy chystá?

O zelené se cudně mlčí

Možná důležitější než to, co v dokumentech najdeme, je to, co se v nich nepíše, nebo o čem se zmiňují jen letmo a opatrně. Tou zamlčenou věcí je tu takzvaný Green Deal, tedy soubor opatření, které mají vést k ukončení vypouštění skleníkových plynů a tím k zastavení oteplování planety, a různé zelené agendy.

Marná snaha, Evropa zkostnatěla. Odskáče to český průmysl?

Green Deal, který byl vlajkovou lodí politiky končící Evropské komise, si u veřejnosti získal spíš rozporuplnou či dokonce špatnou pověst. Ještě v minulém legislativním období Evropského parlamentu byla některá opatření na omezení emisí vycházející z Green Dealu zmírněna či zcela odmítnuta.

Už i přijaté návrhy pak – jak je už dnes jasné – budou zmírněny a předělány. Shodnou se na tom jak evropští lidovci, tak reformisté, a dokonce do určité míry i socialisté. A samozřejmě hlavy unijních zemí. Ostatně, většina schválených opatření směřujících k omezení emisí má v sobě klauzuli, že budou v určitém okamžiku znovu posouzena jak z hlediska jejich účinnosti, tak technické proveditelnosti a ekonomické snesitelnosti. A právě to poslední je důvodem, proč dojde k jejich změně či zmírnění.

Například téměř nikdo – snad s výjimkou pár zelených a části levice – nebude protestovat proti tomu, že v rámci takového posouzení a přezkoumání dojde ke zrušení zákazu prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035. Tento zákaz sice nikdy nebyl úplný, ale v roce 2026 (ne-li dřív) bude ještě zmírněn či zrušen a nahrazen požadavky na použití ekologičtějších paliv do spalovacích motorů. A takových věcí bude spousta.

Hledání jistoty a možného

Jenže to není úplně to, co si evropský byznys přeje. Jde mu především o jistotu a změny v unijní politice ho znejišťují. Vidíme to i na automobilkách, které investovaly do vývoje a výroby elektroaut, počítaly s určitým odbytem a ziskem… A teď nevědí, na čem jsou.

Dusí firmy i celou ekonomiku, tak proč úřední šiml přežije všechno?

Zrovna tak je třeba vědět, jak to bude s emisními povolenkami, které mají být nově potřeba téměř na vše. Jenže někde může být povinnost mít povolenky pozastavena, jinde zase bude část nových povolenek rozdána zdarma. Jen se prostě ještě pořádně neví, jak to přesně bude. A zkuste si na tom stavět podnikatelský plán. Navíc je jasné, že když se někde zelených povinností ubere, jinde časem přibudou. Protože cíl Green Dealu, tedy aby v roce 2050 byla Evropa klimaticky neutrální, nikdo změnit nechce.

Na druhé straně v přijatých dokumentech je zakomponována potřeba podporovat evropský průmysl. Green Deal je pak zmiňován spíš v souvislosti s příležitostmi pro průmysl a s tím, že je nutné použít všechny dostupné technologie, a že je při dekarbonizaci třeba ulevit jednotlivým skupinám obyvatel od výrobců cementu po zemědělce.

Stále častěji je pak zmiňovaná průmyslová politika. V téhle souvislosti táhne příklad USA, které se sice také snaží vytvořit zelenou ekonomiku, ale prostřednictvím státních subvencí. Problém tkví v tom, že ve Spojených státech je značná část subvencí poskytována ve formě odpuštění daní, což je v Evropě problematické a na unijní úrovni nemožné. Evropa tak nejspíš vytvoří obří dotační systémy pro jednotlivé sektory hospodářství a bude posilovat dotační ekonomiku. Zda to pomůže skutečnému podnikání, to je otázka.

Určitě by mu ale měla pomoci deregulace a snížení administrativy a také vylepšení jednotného trhu. V této oblasti se čeká především na zářijovou zprávu bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho, který by měl navrhnout reformy zlepšující konkurenceschopnost. Jde nejen o osekání unijních regulací – ty samy o sobě nejsou příliš rozsáhlé, ale národní státy je při jejich implementaci často samy zesložiťují či dokonce do nich vkládají nové požadavky – ale také o odbourání národních překážek obchodu a podnikání.

Velmi brzy to ale může narazit na neochotu jednotlivých členských zemí Unie otevřít části svých trhů, dosud chráněných před konkurencí z jiných evropských zemí různými administrativními bariérami, které se tváří jako opatření na podporu kvality služeb či ochranu zákazníků. Některé unijní země se nechtějí otevřít cizincům a koordinovat podmínky na finančních trzích, mají problém vpustit do svých systémů cizí právníky, ale třeba i lékárníky nebo taxikáře.

Unie zkrátka bude k podnikání o trochu přívětivější, ale ne o moc. Revoluci rozhodně nečekejte, ale aspoň ta evoluce už začala.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• ESG jako bič na velké i malé. Brusel dál přitvrzuje, chystá se uregulovat firmy k smrti

• Ekonomický obr, politický trpaslík? Jednotný obchodní zákoník může Evropu nakopnout

• Vězíme v pařátech čínského draka. Závislosti na Říši středu se musíme rychle zbavit

Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu

Jsme stále štědřejší a objem dobročinných darů vytrvale roste. A když přijdou povodně, tornádo, nebo jiná humanitární krize? Rozdali bychom se.

Zdroj: Finmag

FILANTROPIE JE UMĚNÍ

Martin a Danka Kúšikovi směřují peníze z nadační činnosti do školních tříd. • Štěpánka a Karel Komárkovi podporují životní prostředí a kulturu, i vstupní lobby firemního sídla tak proměnili v neobvyklou galerii. • Kde všude pomáhají čeští miliardáři? A co jim vzkazuje magnát Jorge M. Pérez?

BYZNYS JE HRA

Ale když hackeři vyhrožují, že zveřejní vaše firemní data, jdou hrátky stranou. Ustojíte útok? • Ustojí také evropští zbrojaři lavinu objednávek? • ReArm Europe je ambiciózní plán, bude účinný?

Koupit Finmag