Od otroků k robotům. Skuhrání na nedostatek lidí bylo dost, Česko nikam neposouvá

Ekonomické dějiny nás učí, že civilizace, které se příliš spoléhají na levnou pracovní sílu, stagnují a nakonec bývají převálcovány někým jiným (nikoli nutně pokročilejším). Podívejme se na exemplární příklad: starý Řím.

Římané byli skvělí architekti a stavitelé a mnoho jejich staveb přežilo do dnešních dnů. Historici a ekonomové si však kladou otázku, jak je možné, že za celou dobu trvání impéria nijak zvlášť nepokročili v oblasti vědy a techniky. Vždyť měli k dispozici řeckou matematiku a fyziku, ale nerozvíjeli ji a už vůbec je nenapadlo aplikovat poznatky přírodních věd do praktického života (krom oné architektury, samozřejmě).

Otázka, proč Římané nevynalezli parní stroj a neprovedli průmyslovou revoluci, nám může přijít odtažitá a teoretická. Ukážeme si však, že podobnou otázku řešíme i my dnes. Je například skutečně nutné, aby u každého parkoviště nebo veřejného WC stál či seděl hlídač? Opravdu potřebujeme tolik lidí ve výrobě? A nebo: Je skutečně nutné mít tolik bankovních poboček?

Levná pracovní síla, nepřítel pokroku

Vraťme se ale zpět k onomu Římskému impériu. Proč že to tedy Římané nevynalezli parní stroj? Historikové uvádějí různé důvody, včetně nedostatku uhelných ložisek na Apeninském poloostrově. Nejpravděpodobnějším vysvětlením jsou však dva zcela odlišné důvody.

Především jde o dostatek levné pracovní síly v podobě otroků. Představte si, že jste bohatý Říman, který vlastní prosperující dílnu či obchodní společnost. Těžbu surovin obstarávají otroci, výrobu a dopravu zboží rovněž. Cítíte potřebu investovat do nějaké nákladné mašiny, která možná, s nejistým výsledkem, nahradí část pracovní síly?

Římané tuto potřebu necítili. Podobně ani současní majitelé průmyslových závodů v Česku necítí urgentní potřebu automatizace a robotizace. Nedostatek domácích pracovních sil lze nahradit dovozem lidí z nejrůznějších koutů světa, včetně například Mongolska, Indie nebo Filipín.

Podle statistik IFR (International Federation of Robotics) z roku 2022 tak připadá na deset tisíc českých zaměstnanců jen 189 průmyslových robotů. V Rakousku a v Itálii je to shodně 219, v USA 285, v Číně 392, v Japonsku 397, v Německu 415 a v jižní Koreji 1 012.

Povšimněme si zejména Číny: tak dlouho jsme se utěšovali mantrou, že Čína je levná velkovýrobna, kde dělníci pracují u pásu za misku rýže denně, až to přestala být pravda. Dlouho jsme se vymlouvali, že Čína nedokáže vyrobit nic kvalitního, až i tato výmluva přestala platit.

Čína jako vzor

Dnes je všemu jinak. Tak dlouho jsme žili v sebeklamu, že Číňané nejsou schopni produkovat složité průmyslové výrobky (například automobily), až se stalo, že německý (a český) „autoland“ se ocitl ve velmi nepříznivé situaci. Tedy, máme-li to říci mírně.

Mezitím se stalo, že čisté mzdy v Šanghaji jsou v nominálním vyjádření už jen o šest procent nižší než v Praze, rozdíl mezi Prahou a Pekingem pak vychází prakticky nulový.

I Česko začátkem 90. let přijalo ekonomickou strategii levné koruny, aby podpořilo exportní průmysl a přilákalo zahraniční investory na levnou pracovní sílu. Idea byla taková, že půjde o dočasný polštář. Časem, až česká ekonomika zesílí, najde svoji vlastní dynamiku a v historicky dohledné době dohoníme příjmovou úroveň Německa nebo aspoň Rakouska.

Jenomže k tomu nikdy nedošlo. Už dlouhou řadu let se potácíme někde na 40 procentech úrovně německých příjmů (srovnání Prahy a Mnichova ukazuje dokonce 46 procent, ale srovnáme-li třeba průmyslové město Dortmund s Ostravou, obdržíme bídných 31,5 procenta).

Jako kdyby toho nebylo dost, orientace české ekonomiky na levnou pracovní sílu byla podpořena ještě v roce 2013 takzvanými devizovými intervencemi provedenými Českou národní bankou. Nechme však tuto neslavnou epizodu stranou. Je tu ještě jedna věc. Důležitější.

Římský vs. americký sen

Německo je poměrně slabý benchmark, neboť jeho průmysl už řadu let stagnuje. Komentátoři se o něm kousavě zmiňují jako o „ekonomice 20. století“ a sami Němci hodnotí situaci se značnou mírou bezradnosti. Správnější by bylo srovnávat se s americkou ekonomikou, ale to asi většině Čechů přijde jako příliš troufalé.

Když už jsme ale u Ameriky, je na čase se opět vrátit ke starému Římu. Američané nemívají na rozdíl od Evropanů sklony k samolibosti a pohlížejí sami na sebe se značnou mírou kritiky. K ní patří i časté srovnávání USA s římským impériem a zejména s jeho pádem.

O konci římské republiky a počátku amerického císařství

Analogie se nabízí tak vemlouvavě, že je téměř neodolatelná. A přece mezi USA a císařským Římem je jeden zásadní kulturní a psychologický rozdíl: ve prospěch Ameriky.

Americký sen je začít podnikat v garáži, postupně se prosadit a založit mocnou nadnárodní korporaci. To se povedlo společnosti Apple (včetně té garáže) a řadě dalších, jejichž názvy můžeme denně vídat v burzovních zprávách. Jejich výrobky a služby denně používáme a ani nám nepřijde, že mnohé z těchto firem vznikly relativně nedávno.

Jak vypadal naproti tomu římský sen? Každý zbohatlý plebejec toužil po jediném: koupit si velkostatek, kochat se pohledem na své pozemky a nechat se obsluhovat početným personálem složeným z otroků. Římané neznali obchodní korporace, neměli burzu cenných papírů a podnikání bylo pro ně činností vhodnou pro nižší společenské vrstvy; každý skutečný patricij přece žije z pozemkové renty! A pokud jde o manuální práci, ta je vhodná leda pro otroky.

Nač se pak zabývat nějakými mechanismy, které by otrokům ulehčily práci? Pojďme raději na hry v cirku, prý z Afriky dovezli novou zásilku dravých šelem.

Založit, prodat. nakoupit

A jak vypadá český sen? Robert Kiyosaki zapustil v této zemi hluboké kořeny, takže každý správný Čech, který vydělá nějaké peníze, spěchá koupit jeden, dva nebo více investičních bytů a žít z pasivního příjmu. Velkostatky vyšly z módy, s jejich správou je příliš mnoho starostí. Ideálem je vybudování středně velké firmy a následný exit formou prodeje velkému, zpravidla zahraničnímu investorovi.

Akciový trh se nám „podařilo“ zmrzačit už v 90. letech a od té doby se z té rány nikdy nevzpamatoval. Ano, je tu pár snílků, kteří se snaží o vybudování podniku aspoň evropského formátu, ale výsledky jejich činnosti se zatím nestihly promítnout do makroekonomických statistik.

Tak nebo onak, strategie levné pracovní síly se nám už vymstila a do budoucna to nebude lepší. Je načase otevřít další kapitolu průmyslové revoluce. Mohla by se jmenovat například „Od agenturních pracovníků k robotům“.

A nakonec jedna čerstvá zpráva. Společnost Figure AI (dceřiná firma OpenAI) vyvinula humanoidního robota vhodného pro práci v automobilovém průmyslu. Jmenuje se Figure 02 a vypadá přesně tak, jak si autoři sci-fi představovali roboty před desítkami let, včetně rukou s pěti prsty a protilehlým palcem. Má zrak v podobě šesti kamer a je schopen konverzace v lidském jazyce. Na jedno nabití baterie je schopen pracovat 20 hodin.

Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vašich agenturních pracovníků na to má?

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Noční můra pro celé Česko. Krach autoprůmyslu je neodvratný, tak neseďme s rukama v klíně

• Česko a vize zázračného zbohatnutí. Proč nám to furt nevychází a jak to konečně změnit

• Kdy doženeme Rakousko? Je to vlastně jednoduché, stačí nedělat závažné chyby

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag