Jak (a proč) Německo zbohatlo? Příběh upadajícího hospodářského zázraku

Německý úspěch vypadá z dnešního hlediska jako samozřejmost. O příčinách německé prosperity většina z nás ví málo a ani o nich příliš neuvažuje. Německo je bohaté a mocné prostě proto, že je to Německo.

V širokém povědomí je německý hospodářský zázrak („Wirtschaftswunder“) v 50. a 60. letech. Ten však znamenal pouze návrat prosperity, která byla zničena válkami a hospodářskými krizemi. A to navíc návrat pouze částečný.

Německo bylo průmyslovou velmocí už dlouho před první světovou válkou. Jeho relativní význam býval mnohem větší než dnes; koncem 19. století mu náleželo kolem 13 procent globální tržní kapitalizace firem obchodovaných na burze, zatímco dnes jsou to zhruba dvě až tři procenta.

Kde se vzal německý zázrak

Statistiky nám toho ale prozradí ještě víc. Například že podíl Německa na světovém obchodu se v letech 1880 až 1913 zvýšil ze 17,2 procenta na 26,6 procenta. Že německý vývoz se v letech 1890 až 1913 ztrojnásobil. A že v roce 1913 činil podíl Německa na světové průmyslové výrobě 14,8 procenta, zatímco nyní je to sotva třetina: 4,8 procenta.

Zajímavý je také fakt, že německá produktivita mezi lety 1840 a 1900 vzrostla o 190 (!) procent, zatímco ve Švýcarsku o 90, ve Švédsku o 75, v Itálii a Belgii o padesát, ve Francii o 35 procent a třeba v Rusku jen o 30 procent. Co tedy tehdy Němci dělali tak dobře, že z toho žijí prakticky dodnes? A lze to v dnešních podmínkách napodobit?

Odpověď v jednom slově zní: lze. A stojí za tím vzdělání. Už v dobách, kdy Německo bylo rozdrobeno na několik suverénních států a státečků, byli Němci nejvzdělanějším národem Evropy; kolem roku 1800 činila úroveň gramotnosti mužské populace 91 procent v Hesensku a 80 procent v Sasku. Pro srovnání: jen 60 procent Angličanů a 65 procent Skotů tehdy umělo číst a psát.

Ještě v roce 1880 disponovaly jen malé části mocnářství větší mírou gramotnosti než 80 procent: šlo o Liberecko a Ústecko, Vídeň a okolí, Budapešť a Korutansko. Většina území Čech a Rakouska vykazovala míru základní gramotnosti mezi 60 až 80 procenty. V Německu ve stejné době uměli číst a psát prakticky všichni.

Kdy doženeme Rakousko? Je to vlastně jednoduché, stačí nedělat závažné chyby

Ještě propastnější rozdíl byl ve vysokém a odborném školství. Prusko založilo roku 1810 v Berlíně Humboldtovu univerzitu – první svého druhu na světě. Šlo o výzkumnou univerzitu, kde vyučující prováděli aktivní výzkum. Ve stejné době se v Oxfordu a v Cambridgi učily především klasické jazyky, historie, práva, medicína a teologie způsobem, který měl blíže ke středověku.

Anglická a skotská průmyslová revoluce ostatně nebyla tažena ústavy vyššího vzdělání (ty byly spíše brzdou pokroku), ale mechaniky a konstruktéry z praxe. Isambard Kingdom Brunel, jeden z nejslavnějších britských konstruktérů, musel studovat matematiku ve Francii, protože doma nenašel vhodnou školu. Později byl odmítnut na École Polytechnique jakožto cizinec; absence ukončeného vysokého technického vzdělání Brunelovi nakonec v praxi nevadila.

Technické vzdělání jako základ

V průběhu 19. století se nicméně náročnost techniky výrazně vzrostla. Skončily doby, kdy si inženýr vystačil se středoškolskou matematikou a výučním listem. Vznikly samostatné obory elektrotechniky, organické chemie, přišly spalovací motory, přesné strojírenství a optika založená nikoli na pokusu a omylu, ale na výpočtech. Zde už nestačila „vysoká škola života“.

A ve všech těchto oborech udávali tempo pokroku… Němci.

Historik Peter Mathias v knize The First Industrial Nation uvádí, že roku 1872 studovalo v Cambridgi přírodní vědy pouhých dvanáct studentů. Mezitím v Německu fungovalo už několik vysokých škol technického zaměření. První z nich byla Technische Bildungsanstalt Dresden založená roku 1828. Koncem 19. století fungovalo devět „Technische Hochschulen“ v nejvýznamnějších německých městech.

Zde můžeme namítnout, že předchůdkyně pražské ČVUT byla založena už roku 1806 nebo dokonce 1718. Nicméně ve srovnání s Německem rakouské školství zaostávalo co do počtu studentů, financování a pravděpodobně i kvality výuky. Dokazuje to fakt, že rozdíl mezi vědeckou a vynálezeckou produkcí Německa a Rakouska byl tehdy propastný.

Mohli bychom tak pokračovat ve výčtu německých vědeckých ústavů a uvádět seznamy objevů a vynálezů, nicméně bylo by to poněkud únavné a hlavně dlouhé. Skutečným fajnšmekrům lze snad jen doporučit obdivuhodnou monografii Forgotten Creators (s podtitulem How German-Speaking Scientists and Engineers Invented the Modern World, And What We Can Learn from Them).

Těch neuvěřitelných 5 501 stránek asi nepřečtete na posezení, ale zkuste si je alespoň prolistovat.

Ordnung muss sein

Stále to ale ještě není celá odpověď na otázku, proč právě Německo dosáhlo takových úspěchů. Druhou složkou byly instituce a způsob vládnutí. Stereotypně Němce vidíme jako národ kladoucí důraz na pořádek, disciplínu, subordinaci a vojenský dril, ani zdaleka to ale není objektivní obraz.

Ve skutečnosti byly během 19. století poměry v Německu překvapivě liberální, zejména před rokem 1848. V dobách, kdy v Rakousku ještě vládl absolutismus, většina německých států měla už nějakou formu konstituční monarchie. A i když se během druhé poloviny 19. století politické poměry utužily, ekonomika zůstala do značné míry svobodná.

Německo sípe, bankrotů přibývá. Evropská velmoc nám ukazuje, kudy se (ne)vydat

Kombinace vysoké míry technické vzdělanosti a liberálních ekonomických poměrů měla samozřejmě obrovský dopad na prosperitu a konkurenceschopnost země. Ale proč dnes Německo není ještě větší a významnější a proč němčina je pouze regionálně významným jazykem?

Protože při vší své vědeckotechnické excelenci Němci podcenili jeden významný sektor vědění: humanitní a společenské vědy. Zvláště pak ekonomii a finance.

Když v roce 1871 Němci dobyli Paříž – za pomoci ocelových děl vyrobených v továrnách Krupp, zatímco Francouzi měli ještě staré bronzové napoleonské kanony – oslavili své vítězství dvěma epochálními způsoby: v paláci ve Versailles slavnostně deklarovali sjednocení Německa a od francouzského státu si nechali zaplatit válečné reparace v šílené výši.

Kdyby Němci byli silnější ve financích, mohlo by jim včas dojít, co bude následovat: mohutná úvěrová inflace. Mít peníze je dobré, když je jich však příliš, nastávají nečekané potíže. Úvěrový boom měl zprvu za následek velký růstový impulz a masivní nárůst objemu úvěrů. Poté se však ukázalo, že z velké části šlo o špatné, nesplácené úvěry.

Německá cesta dlážděná chybami

Výsledek? V květnu 1873 následoval krach na vídeňské burze (neboť úvěrová expanze se týkala i Rakouska), pak bankovní krize a nakonec hospodářská krize. Ta zasáhla celý svět a do roku 1931 byla známa jako Dlouhá deprese nebo Velká deprese – než byla zastíněna druhou Velkou depresí.

Mezi další velmi nešťastné důsledky Dlouhé deprese patřila popularizace myšlenek nejhoršího německého ekonoma všech dob: Karla Marxe. Jeho Kapitál byl považován za prorocké dílo, protože předpovídal krizi kapitalismu a liberalismu, ke které skutečně došlo. Že příčinou nebyl chaos volného trhu, ale státní zásah mimořádného rozsahu, marxisté velkoryse přehlíželi.

Další chybu (spíše hned dvě) udělali Němci v roce 1914. Za prvé, válka se neukázala být dobrým prostředkem k rozšíření exportního trhu pro úspěšný německý průmysl. Dějiny ukázaly, že trpělivá vyjednávání o zónách volného obchodu fungují mnohem lépe a úsporněji.

Za druhé, když už se národ přece jen rozhodne zahájit imperiální válku, měl by si předem zajistit prostředky pro její financování. Dohodoví spojenci nakonec porazili centrální mocnosti především díky lepšímu fungování kapitálových trhů a emisím válečných dluhopisů, zatímco Němci se museli uchýlit k tisku inflačních peněz.

Další tři zásadní chyby pak provedli Němci v letech 1931 až 1932, kdy dopustili vypuknutí další bankovní krize, přičemž zároveň zvýšili daně. Ještě ke všemu vysokými úrokovými sazbami drželi silný kurz nedávno zavedené neinflační zlaté marky.

Kombinace všech těchto tří chyb vyústila v největší hospodářskou krizi od roku 1873. A kdo zvítězil díky této krizi ve volbách roku 1933, víme všichni.

Německá ekonomika v problémech

Když se podíváme na dnešní zprávy, zdá se, že nastal čas pro další zásadní rozhodnutí. Německá ekonomika na tom není dobře, což dokazují nejen ekonomické ukazatele, ale i několik zpráv z poslední doby. Třeba že kdysi mocná korporace Thyssen Krupp je před krachem nebo že Volkswagen pod tlakem čínské konkurence zvažuje dokonce útlum výroby v Německu.

Německý průmysl obecně není ve skvělé kondici. O vzdělanostní náskok Němci dávno přišli ve prospěch Američanů a Číňanů. A byť německá ekonomika byla částečně liberalizována reformami na přelomu 20. a 21. století, zdá se, že by potřebovala nový impulz.

A my bychom Německu mocně fandit. Nejen proto, že jsme na jeho ekonomice do značné míry závislí, ale hlavně proto, že česká ekonomika čelí v zásadě úplně stejným problémům.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Česko a vize zázračného zbohatnutí. Proč nám to furt nevychází a jak to konečně změnit

• Kdy doženeme Rakousko? Je to vlastně jednoduché, stačí nedělat závažné chyby

• Od otroků k robotům. Skuhrání na nedostatek lidí bylo dost, Česko nikam neposouvá

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag