Další jobovka na obzoru. „Tajná bankovní daň“ dolehne na všechny
Zdvojnásobení povinných rezerv komerčních bank u centrální banky začne platit od Nového roku. Zdraží úvěry a omezí jejich dostupnost. Zvýšení rezerv jde chápat jako zakuklenou bankovní daň. Takovéhrátky s rezervami nejsou obvyklé a nemají ani moc společného se zajištěním stability cen, které je hlavním úkolem naší centrální banky. Proč to tedy dělá?
Nejprve trocha zjednodušené teorie o tom, jak fungují rezervy a centrální a komerční banky. Z toho pak vyplyne, o jak důležitou věc jde a proč jejich změny dopadnou na nás všechny.
U centrální banky si komerční banky ukládají část svých prostředků, některé centrální bankéři úročí, jiné nikoliv. Jednou z úložek jsou povinné minimální rezervy. To jsou vklady, které musí mít u ČNB každý finanční ústav a které jsou velmi snadno proměnitelné na hotovost.
Zajišťuje se tak, že kdyby kdykoli v budoucnu chtěli vkladatelé vybírat peníze, které mají u komerční banky ve větší míře než obvykle, je kam sáhnout, i kdyby její mangement postupoval sebehůř.
Rezervy se – opět zjednodušeně řečeno – stanovují jako určité procento vkladů. Většinou stačí mít v rezervách opravdu docela málo, protože jen málokdy chtějí všichni najednou své uložené peníze zpět. Rezervy taky něco stojí a brzdí pohyb peněz. Jsou to peníze, které leží u České národní banky (ČNB) a komerční finanční ústav je nemůže použít jinak.
Donedávna to našim bankám moc nevadilo, protože jim za takhle uložené peníze centrální banka vyplácela úrok. I tak to ale snižovalo objem peněz v ekonomice a v dobách rychlého ekonomického rozkvětu zdražovalo úvěry. Zhruba před rokem ale centrální banka přestala úroky vyplácet. V praxi to znamená, že komerční banky vyplácejí střadatelům úrok, ale za tu část jejich vkladů, se kterou nemůžou nic dělat, od centrální banky, kde leží, nic nedostávají.
Vznikla tím vlastně taková malá tajná bankovní daň. A finanční ústavy se logicky snaží zahojit jinde. Úroky z vkladů, které nabízejí svým klientům, už teď za moc nestojí, takže prostor pro jejich další snižování už moc není. Logickým krokem z pohledu bankovních domů je tedy zvýšení úroků u poskytovaných úvěrů.
Vyšší rezervy, dražší úvěry
Jenže tím, že loni přestala centrální banka povinné rezrevy komerčním bankám úročit, příběh nekončí. Teď přišlo nečekané oznámení, že se povinné minimální rezervy komerčních bank zdvojnásobují ze dvou na čtyři procenta ze závazků bank vůči nebankovním institucím.
Pro trh to znamená jediné: ještě méně peněz na úvěry, ještě vyšší náklady bank, a tudíž vyšší úročení úvěrů. A tedy další klacek na cestě firem k financování (jako by jich už tak nebylo dost).
Jistě, úroky neporostou zas tak moc, odhadem budou vyšší „jen“ o něco víc než 0,1 procentního bodu. I tak to ale za pár let bude u vyšších částek slušná suma. Navíc to nemusí být zvýšení poslední. Podle zákona mohou minimální povinné rezervy bank dosahovat až 30 procent, takže mají kam stoupat.
Stejně jako úroky z úvěrů.
Proč to ČNB vlastně dělá? Nezdá se přece, že by se naše ekonomika nějak výrazně přehřívala, že by ďábelsky rostla a bylo by ji třeba ochlazovat, aby zase neexplodovala inflace. Navíc ČNB neovlivňovala měnovou politiku povinnými minimálními bankovními rezervami celá desetiletí a sama na svém webu píše, že je to věc, která neodpovídá moderní měnové politice. V režimu, v jakém funguje, navíc nemá prakticky žádnou roli.
ČNB sama proti sobě
Jak sama ČNB uvádí, manipulace s minimálními rezervami se používají zejména v rozvojových zemích, hlavně pak v Latinské Americe. Tam ale ekonomicky asi směřovat nechceme. Stejně tak ČNB připouští, že role minimálních povinných rezerv je omezená i při zajišťování obezřetnostní politiky, tedy stability finančního sektoru. Navíc český finanční sektor vychází ze všech testů jako velmi stabilní.
Zkrátka: i podle samotné centrální banky je zvyšování povinných měnových rezerv z hlediska její politiky, tedy snahy udržet na uzdě inflaci a zajistit hladký chod bankovnictví, nesmysl. Zvýšení minimálních povinných rezerv používá k něčemu jinému – aby sama ušetřila. Na tom, že bude muset stahovat peníze z ekonomiky jinde a vyplácet komerčním bankám úroky.
Jak připomíná guvernér ČNB Aleš Michl, současná bankovní rada zdědila nejvyšší kumulativní ztrátu v historii, teď je v řádu stovek miliard korun. A centrální banka ji chce umořovat. Někteří členové bankovní rady totiž tvrdí, že velká ztráta centrální banky by mohla v budoucnu komplikovat přijetí eura.
Jenže i tenhle argument kulhá na obě nohy. Háček je v tom, že politická reprezentace ani vedení centrální banky v nejbližší době přijetí eura neplánuje. A co víc, ČNB už delší dobu konzistentně přijetí eura odmítá. Mluví o výhodách vlastní měnové politiky, ale existuje určité podezření, že v tom vidí především ztrátu podstatné části své moci.
Dodejme, že Evropská centrální banka (ECB) má sama obří ztrátu. A stejně jako ČNB tvrdí, že je to jen účetní záležitost, protože účelem není být v černých číslech, ale dělat měnovou politiku. Ostatně, díky příjmům z „tvoření peněz“ se jednou ztráta vyrovná.
Přání otcem myšlenky
Tím se dostáváme k odpovědi na otázku z úvodu textu: proč to tedy ČNB dělá? Pokud se člověk podívá na popsané souvislosti, nemůže se ubránit dojmu, že tu jde jen a pouze o vytyčený cíl guvernéra Aleše Michla. Ten už v minulosti deklaroval, že chce banku ze ztráty vyvést a dostat ji k zisku.
Proč? Protože se mu to zdá správné! Jistě, proti šetrnosti nelze příliš namítat. Možná ani proti tomu, že chce být Michl zkrátka jen „dobrým hospodářem“. Že žije v představě, že centrální banka nemá mít ztrátu a že každá koruna vytažená odkudkoliv a od kohokoliv je dobrá.
Ten hlavní problém ale je, že svým konáním plíživě zdražuje úvěry. A to znamená další jobovku, tedy špatnou zprávu, nejen pro firmy, ale i pro spotřebitele.
Pro všechny.
A přibližuje nás – jak se dočteme přímo na webu ČNB – někam k rozvojovým zemím Latinské Ameriky.
Zaujali jsme vás? Pokračujte...
Evropa se musí probudit: Draghiho plán na záchranu ekonomiky
Takhle to dál nejde. Přejme si víc, ne méně Evropy!
Kolik tedy berou, šéfe? Co se stane, až firmy budou muset prozradit mzdy
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu
Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.
ŠKOLA JE BYZNYS
Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?
BYZNYS JE HRA
Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?
Související témata
Související články
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu