Evropa se musí probudit: Draghiho plán na záchranu ekonomiky

Evropa zaostává. Nejen za Spojenými státy, ale i za Čínou. Máme drahé energie, upadá produktivita, a jak se zdá, dokonce i tradiční průmysl včetně strojírenství a výroby aut.

Na první pohled je to důsledek posledních let. Jmenovitě covidové pandemie a rostoucí politické nestability, která se v našem nejbližším prostoru projevila ve formě ruské invaze na Ukrajinu. Obě tyto černé labutě tvrdě postihly právě evropský průmysl.

Covidem to není, ani Ukrajinou

Uzávěry a jiná opatření, které měly bránit šíření covidu, omezily mezinárodní obchod. Evropský průmysl stejně citelně zasáhla omezení dovozu materiálu jako vývozu hotových výrobků. Především ale zásadní zhoršení vztahů s Moskvou znamenalo konec dodávek levného ruského plynu, na kterém založilo svůj ekonomický model Německo. K tomu je potřeba přičíst výdaje na dekarbonizaci a často chaotické zavádění bezemisní ekonomiky.

Jenže to není všechno, problémy Evropy jsou hlubší.

Upadá produktivita práce. To je příčina pomalejšího ekonomického růstu případně stagnace, tedy toho, proč Evropa za svými konkurenty zaostává. Málo jsme investovali do inovací, ujel nám vlak v digitalizaci a v mnoha oblastech je Evropa přeregulovaná.

Konkrétně se to projevuje třeba v tom, že na rozdíl od Spojených států je v Evropě hodně mikrospolečností a méně středních firem a nevznikají tu nové velké firmy. Stačí zvětšit firmu nad určitou velikost a podnikatel má tolik povinností navíc, že to nestojí za to.

Nejde mimochodem zdaleka jen o požadavky Bruselu, v Evropě se rozmohl takzvaný „gold plating“, tedy používání evropských předpisů pro rozšíření národních požadavků, které mají potlačit konkurenci stávajících firem.

Jak (a proč) Německo zbohatlo? Příběh upadajícího hospodářského zázraku

Velké podniky zase sráží to, jak místní antimonopolní politika brání jejich slučování. Evropské firmy tak nemohou využít úspor z rozsahu a platit drahý vývoj. Neexistuje jednotný evropský kapitálový trh. Rostoucí evropské technologické firmy – u nás je příkladem třeba antivirová firma AVG – si chodí pro peníze na americkou burzu. A do tam vydaných akcií dávají Evropané svoje úspory, což je absurdní.

Evropané investují do Evropanů v USA, kde zůstává pak část zisku a nakonec i daná firma. V Evropě prostě žádný evropský Google ani Microsoft nebude.

Nalijte tam peníze

Co s tím? Nastupuje Mario Draghi.

Italský technokrat, který jako šéf Evropské centrální banky proslul prohlášením, že udělá „cokoliv, co bude třeba“, aby zachránil euro a fakticky ukončil krizi eura a eurozóny. Poté sloužil i jako šéf překlenovací italské vlády. Zkrátka člověk, který je považován jednak za experta na ekonomiku a jednak za toho, kdo dokáže za politiky vytahat horké kaštany z ohně.

Proto si ho vybrala šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, aby vypracoval zprávu o tom, jak obnovit evropskou konkurenceschopnost. S Draghim ji pak na společné tiskové konferenci zveřejnili tento týden.

Draghi i k tomuhle úkolu přistoupil technokraticky. A jak se očekávalo, nebojí se označit za životně nutné i věci, které evropští politici dosud blokovali.

Draghi tvrdí, že je potřeba získat peníze na rozsáhlé investice, zejména v klíčových odvětvích. Jenže evropské firmy, které často dlouhá léta vyjídaly svoji podstatu a bojovaly s náročnými regulacemi, na to nemají. Bude tedy potřeba použít i veřejné prostředky. Nejlépe celoevropské, protože je třeba se popasovat s obří konkurencí, na jakou národní měřítka často nestačí. Na to si má Unie společně vypůjčit.

Evropa prý musí taky snížit náklady na energie, které jsou i trojnásobkem cen ve Spojených státech. Proto Draghi navrhuje společné nákupy plynu a uzavírání dlouhodobých smluv s dodavateli, které by odstranily cenové výkyvy.

Zrychlené povolování slunečních a větrných elektráren by mělo spolu s rozsáhlými investicemi do energetických sítí mělo zlevnit elektřinu. Stejně jako podpora vývoje nových reaktorů a výstavby jaderných elektráren.

Vzniknout má společný kapitálový trh a například v dopravě by měly členské státy posílit investice do přeshraničního silničního i vlakového spojení, Evropa by se měla zaměřit na výrobu nízkoemisních paliv a podpořit výrobu letadel a zejména vlastních leteckých motorů. Umožnit to má, stejně jako vznik nových velkých firem, nová znatelně benevolentnější evropská antimonopolní politika.

Český průmysl chřadne. Jak jinak, naházeli jsme mu klacky pod nohy

Škrtejte byrokracii

Pokud jde o malé firmy, Draghi například navrhuje úpravu pravidel pro udělování bankovních úvěrů podle jejich dopadu na klima tak, aby malé a střední podniky nemusely podávat hlášení o dopadu jejich podnikání na životní prostředí v takovém rozsahu jako velké podniky a instituce.

Menší firmy by podle Draghiho měly dostávat státní podporu při zapojení do výroby zbraní a začínající technologičtí podnikatelé by měli mít přístup ke státem financovaným počítačům na trénování umělé inteligence. Dál by Evropa měla pomáhat nést náklady na výzkum menším farmaceutickým podnikům. Draghi také zvažuje systém jakýchsi „voucherů“, který by dovoloval malým podnikatelům najmout si na určitou dobu či řešení určitého problému zkušené manažery.

Kromě toho, že Draghi navrhuje spoustu věcí, které by Evropská unie, potažmo její členové měli dělat, celou jeho zprávou se táhne červená nit toho, co by dělat neměly. Nebo ne tolik jako dosud. Totiž regulovat.

Podle Draghiho, a podnikatelé mu asi dají za pravdu, by se měly proškrtávat všemožné povinnosti, které podnikatel vůči státu má. Evropská unie by se měla víc zamýšlet nad tím, jak každá jedna přijatá regulace dopadne na podnikatele, a podle toho pak postupovat. Nebo případně radši nepostupovat. Z vnitřního trhu by měly mizet překážky.

Beranidlo na politiky

Plán to není špatný. Evropa zkrátka bude víc investovat, krátkodobě se zadluží, ale dlouhodobě na tom vydělá. Striktní pravidla omezující podnikání se v některých oblastech rozvolní, což umožní malým podnikům vyrůst aspoň do střední velikosti, a rozvoj kapitálového trhu a uvolnění dalších regulací pro velké zase Evropě umožní konkurovat obřím americkým firmám.

Problém je jen v tom, že jde o plán, který Draghi jaksi zapomněl probrat s těmi, kterých se týká. Připravoval ho v utajení a jak zástupci národních států, tak představitelé podnikatelů si stěžují, že ho s nimi Draghi nekonzultoval. Když měl s někým schůzku, prý jen mlžil a nechtěl sdělit podrobnosti. Ty ostatně chybí i v plánu samotném.

Navíc i když měl původně Draghi svůj výstup zveřejnit před evropskými volbami, takže by se stal předmětem rozsáhlé politické debaty, nakonec s ním vyšel až po volbách.

Co tedy s Dragiho plánem bude?

V tak ambiciózní podobě, v jaké byl představen, se určitě neuskuteční. Příliš mnoho národních vlád je proti jednotlivým navrženým řešením a nakonec budou protestovat lobbisté i různí aktivisté. Nebude síla, která by plán proti takovému tlaku prosadila.

Poslouží ale šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové jako beranidlo, kterým prosadí aspoň některé změny, které sice evropský úpadek nedokážou samy o sobě zastvit, ale aspoň zpomalit. Jako takový budíček, který má donutit Evropu k tomu, aby se vzpamatovala a začala dělat aspoň něco. Leyenová bude ukazovat, kam až ustoupila, a mezitím opatrně postupovat vpřed.

Pro podnikatele a firmy je pak dobrá zpráva, že se Evropa konečně pokusí uskutečnit některé reformy, které by měly zlevnit energie a odstranit některé administrativní povinnosti zejména pro malé podnikatele.

V některých vybraných odvětvích se pak podnikatelé můžou těšit na vyšší dotace a větší pomoc států i Evropské unie, byť určitě v násobně nižším rozsahu, než navrhuje Mario Draghi. Ale aspoň něco.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• ESG skepticky: Proč měříme dobro skrze tuny amorfního textu?

• Brutální zásah do trhu, nebo jen logický krok? Regulace elektronických cigaret chce hlavně čas

• Revoluce pro české podnikatele. Vláda posvětila vznik nového portálu a zavede dalších 21 změn

Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu

Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.

Zdroj: Finmag

ŠKOLA JE BYZNYS

Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?

BYZNYS JE HRA

Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?

Koupit Finmag