Předplatit časopis Finmag

Budeme nešťastní z Trumpa? Zoufejme spíš nad vlastní vládou, opozicí i Bruselem

Pavel Jégl
Pavel Jégl
29. 10. 2024
 8 591
komentář

Na dveře Bílého domu buší Donald Trump. Pro ochabující Evropu jeho protekcionistická politika nevěstí nic dobrého. Ani chvástavý tariff man ale nedokáže byznysu v Evropě naházet tolik klacků pod nohy jako sama Evropská komise a vlády unijních států.

Budeme nešťastní z Trumpa? Zoufejme spíš nad vlastní vládou, opozicí i Bruselem
Vrátí se Donald Trump do Bílého domu? A co by to znamenalo pro Evropu? / Zdroj: Atlas Aura / Shutterstock.com

Pokud Donald Trump po svém předpokládaném nástupu do Bílého domu rozpoutá obchodní válku s Evropskou unií, bude Česko nepochybně patřit k poraženým.

Až nás zaklekne tariff man

Překvapení není vyloučeno. Mnohé ale naznačuje, že ve volbách amerického prezidenta, které vyvrcholí příští úterý, republikán Trump zvítězí a zkraje příštího roku nastoupí do Bílého domu jako 47. POTUS. Většina průzkumů z posledních dnů ukazuje, že jeho soupeřka, demokratka Kamala Harrisová, ztrácí půdu pod nohama.

Pro chátrající ekonomiky většiny evropských zemí nevypadá vyhlídka na Donaldův comeback jako dobrá zpráva. Politika samolibého, podmračeného blondýna je spojena s vysokými cly, která mohou seříznout evropský export do USA a rozpoutat obchodní válku.

Trump se chystá udělat Ameriku zase skvělou jednoduše tím, že sníží daně, zarazí masovou imigraci a zavede univerzální deseti- až dvacetiprocentní clo na téměř veškerý dovoz, včetně importu z Evropy. A na Čínu chystá speciální 60procentní tarify.

„Pro mě je nejkrásnějším slovem na světě clo,“ pravil nedávno ke své strategii v Ekonomickém klubu v Chicagu. Od cla (a nižších korporátních daní) si Donald slibuje návrat firem do Ameriky a vyšší hospodářský růst.

Realitní magnát z New Yorku, který si dal přezdívku „tariff man“, už během svého prvního prezidentství používal obchod a cla jako vyjednávací taktiku, aby přiměl státy postupovat v americkém zájmu. A dá se předpokládat, že pokud ho Američané vyšlou do Bílého domu podruhé, bude v tom pokračovat.

Evropu přitom Trump nepokládá za strategického spojence, pouze za obchodní konkurenci. Tvrdí o ní, že je „ještě horší než Čína, pouze menší“. Během brexitu dával najevo, že by nejraději viděl Evropskou unii rozebranou na součástky – na jednotlivé státy, vůči nimž by byl v převaze a mohl jim diktovat podmínky. Nebude mu proti mysli dovozními tarify srazit unii ještě níž, než se nachází.

Agentura Fitch upozorňuje, že ztráty Evropy v exportu do USA by přibrzdily její už tak mizivý růst, prohloubily její zaostávání za Amerikou a zatížily veřejné finance unijních států.

Na veřejné finance těchto států by za Trumpa 2.0 dopadly i vyšší výdaje na podporu Ukrajiny. Trump nešíří dobro a spravedlnost, je to obchodník, nechce být prezidentem zeměkoule, ale Ameriky. Vladimira Putina dál bez okolků nazývá svým přítelem a netají se tím, že Amerika pod jeho vedením nebude k Ukrajině natolik nakloněna jako v době Joea Bidena.

„Pokud bude 5. listopadu zvolen prezidentem Spojených států ten, kdo prohlašuje NATO za zastaralé, pak na to (na pomoc Ukrajině) zůstaneme my Evropané sami,“ varuje Friedrich Merz, vůdce opoziční CDU a patrně příští německý kancléř.

Tohle by měl být pro Evropu ohlušující budíček.

Bariéra, kterou pocítí i Česko

Pro otevřenou českou ekonomiku, závislou na exportu, představují jakákoli cla nevítanou bariéru. Tím spíš, kdyby se měla týkat perspektivního trhu, jakým je Amerika.

Český vývoz do Spojených států přesahuje 130 miliard korun a roste. Ve druhém čtvrtletí tohoto roku se meziročně zvýšil o 17,3 procenta. Pravda, představuje to jen zlomek exportu do Německa.

USA, které nyní vůči Evropské unii uplatňují efektivní celní sazby v rozmezí od jednoho do 2,6 procenta, jsou však pro Česko největším vývozním trhem mimo Evropu a posuzováno přidanou hodnotou exportu představují jeden z nejslibnějších regionů.

Do Ameriky vyvážíme elektronové mikroskopy, čerpadla, díly leteckých motorů, výrobky z oboru nanotechnologií, turbíny… Českým firmám se na americkém trhu daří dosahovat vysokých marží.

Zamýšlená cla ale mohou českou ekonomiku zasáhnout ještě výrazněji přes Německo. Německé korporace patří k největším exportérům na americký trh a české firmy se na něm podílejí subdodávkami. Do problémů by se mohly dostat zejména kdyby Donald oživil myšlenku na 25procentní clo na evropské (fakticky německé) automobily.

Je nabíledni, že Trumpovy „skvělé tarify“ by Evropská unie nenechala bez odpovědi. Zavedla by reciproční cla. Už je ostatně připravuje.

Trumpova cla by ale mohla zasáhnout nejen evropský obchod s Amerikou. Byla by jako padající kostky domina. Donaldovy drakonické tarify vůči Číně by Evropskou unii mohly zatáhnout do obchodní války s říší středu.

„Cla na čínské zboží vstupující do USA by nevyhnutelně přesměrovala mnohé z čínských produktů na evropský trh,“ citují Euronews Andrého Sapira z ekonomického think tanku Bruegel.

Evropa by na příval čínské produkce musela reagovat odvetnými opatřeními. Potřebovala by se chránit. Jak jinak než cly. A cla by zvýšila ceny zboží, potažmo inflaci.

Před takovým vývojem varuje agentura Bloomberg. Upozorňuje, že by mohl vést k vyšším úrokovým sazbám a k dalšímu utlumení ekonomik.

Je možné „napravit“ Trumpa?

Před šesti lety odradil Trumpa od většiny dovozních tarifů v hodině dvanácté excelentní vyjednavač Jean-Claude Juncker, tehdejší předseda Evropské komise. Může snad být Ursula von der Leyenová při vyjednávání s tvrdošíjným Donaldem stejně úspěšná?

Od roku 2018 se Evropská unie sesunula blíž ke kategorii ekonomických skanzenů. Nůžky mezi její ekonomickou výkonností a výkonností Spojených států se rozevřely. Trump by proto při zavádění cel byl v komfortnějším postavení.

Pro Evropu by byla lepší výhra...

Žádná kaše se ale nejí tak horká, jak se uvaří. Trump je především obchodník, dá se s ním vyjednávat. A je možné s ním i něco uhrát.

I kdyby ale zůstal neoblomný a naložil nám své univerzální tarify, Evropa neutrpí takové škody, jaké si už způsobila sama nepromyšlenou zelenou a energetickou politikou i přemrštěnými regulacemi. Vytvořila nehostinné prostředí pro inovace i investice, pobídla firmy k odchodu do Ameriky nebo Asie a oslabila postavení Evropy v globální konkurenci.

Donald Trump bývá označování za ekonomickou noční můru Evropy. Neměli bychom ale za noční můru naší prosperity pokládat spíš ty, kteří nalinkovali cestu k evropskému úpadku – vlády unijních států, včetně českých, a samo sebou Evropskou komisi?

Vše ale není ztraceno. Opravit vlastní evropskou politiku by mělo být snazší než „napravit“ Donalda Trumpa.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu

Je čas upravit slavný slogan Komenského. Alternativní formy vzdělávání v Česku bodují a soukromé školy často udávají směr i veřejným školám.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

ŠKOLA JE BYZNYS

Do montessori škol Duhovka investovali manželé Janečkovi přes 300 milionů. • Jan Kala do škol Heuréka vložil zase peníze ze svého podílu v eBance. • Proč jsou přesvědčeni, že to bylo to nejlepší, co mohli udělat?

BYZNYS JE HRA

Kdy odejít? ptá se dnes celá generace podnikatelů. • Jak se povedlo Jaroslavě Valové předat SIKO dětem? • Kdy se Zbyněk Frolík rozhodl svěřit Linet manažerům? • A proč v Dino Toys převzali vedení vnuci zakladatele?

Ohodnoťte článek

-
25
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Novinář a grafoman. Po studiu automatizace a robotiky na ČVUT se živil jako konstruktér. Už před listopadem 1989 ale psal – do samizdatu a taky do šuplíku. Pak si vyzkoušel politiku, když byl zvolen za... Více

Související témata

ČínaDonald TrumpEvropská komiseEvropská uniekomentářprotekcionismusSpojené státySpojené státy americkéUSA

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Když je škola soukromou hrou… Čtěte v aktuálním Finmagu

Koupit nejnovější číslo