Koalice vypustila džina z lahve. Budou si lidé kvůli důchodu dobrovolně huntovat zdraví?
Finální hlasování Sněmovny o důchodové reformě je na spadnutí. Přesto není definitivně jasné, kolik zaměstnanců z náročných profesí bude mít nárok na dřívější důchod a jaké to bude mít dopady na trh práce a na zaměstnavatele.
Důchodová reforma vykreslila nelichotivý obrázek o fungování koalice. Ve finále se změnily základní parametry reformy, jakými jsou tempo zvyšování věku pro odchod do důchodu i jeho strop.
Kromě toho koalice rozjela nebezpečnou licitaci o tom, kterým zaměstnancům umožní skončit s prací dřív, aniž by jim byl krácen důchod. A dohaduje se také, jakým způsobem se na vyšších nákladech na jejich penze budou podílet zaměstnavatelé.
Opozice se nad tímhle chaosem může jen usmívat a držet se zásady kdo nic nedělá, nic nezkazí. Nač reforma? Stačí přece poslat důchodcům před volbami několik tisícovek bokem.
Stokrát nic umořilo osla
Návrh důchodové reformy, předložený ministerstvem práce a sociálních věcí a schválený vládou, původně počítal s tím, že nárok na nekrácenou dřívější penzi získají zaměstnanci pracující ve čtvrté kategorii, kteří provádějí náročné práce v rizikových podmínkách, například horníci, svářeči či pracovníci v galvanovnách. K nim měla přibýt část zaměstnanců z kategorie třetí – náročné, ale méně rizikové.
Důchod v plné výši by tak o pět let dřív mohli získat i zedníci, šéfkuchaři, kováři, skláři, kamnáři nebo pracovníci sociálních služeb… Celkem víc než 127 tisíc lidí. Náklady na jejich delší penzi měli podle návrhu hradit výhradně zaměstnavatelé – platili by za ně o pět procentních bodů vyšší sociální pojistné.
Nemělo by je to položit. Jenže Česko už teď patří ke státům, kde zaměstnavatelé platí jedny z nejvyšších odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení. Kromě toho v příštím roce zaplatí firmy vyšší daň z příjmu. Konsolidační balíček ji zvedl z 19 na 21 procent.
Ve stejné době nadto na firmy dolehnou nové unijní regulace. Budou ručit za to, že nejen ony samy, ale i jejich dodavatelé, odběratelé a obchodní partneři chrání životní prostředí, omezují uhlíkovou stopu a dbají na pracovní podmínky zaměstnanců. Nová povinnost bude spojena s kupou dat i hlášení, a tedy s dalšími administrativními náklady.
Pokud to vše sečtete, vychází z toho pro byznys v této zemi pořádná nakládačka. Není divu, že podnikatelé vznesli požadavek, aby se náklady na dřívější penze dělily mezi firmy a vládu.
Ušito horkou jehlou
Viceprezident svazu průmyslu a dopravy Bohdan Wojnar upozornil, že ve hře nejsou jen odvody. „Zařazení pracovníků ve třetí kategorii rizikových profesí by mohlo ohrozit už tak napjatý trh práce. Odliv těchto pracovníků by měl vážné dopady na zaměstnavatele a mohl by ohrozit konkurenceschopnost firem,“ varoval.
Analýzou dopadů na trh práce se však vláda vůbec nezabývala. Žádnou dopadovou studii nezadala. Wojnar si proto v ČT24 postěžoval, že kabinet šil reformu horkou jehlou. A nejen to, pětikoalice reformu přešívala.
Zrušila hranici 65 let pro odchod do důchodu, přepsala ji ležatou osmičkou, tedy nekonečnem. Nakonec ale posunula důchodový strop na 67 let. A plánované tempo růstu důchodového věku o dva měsíce ročně zpomalila na polovinu.
Na postupné rozmělňování reformy reagovaly ODS s TOP 09 přitvrzením. Navrhly, aby do dřívější penze mohli odcházet pouze zaměstnanci ze čtvrté kategorie rizikových prací. V takovém případě by nárok na dřívější důchod mělo „jen“ kolem 15 tisíc zaměstnanců.
Takové zúžení profesí se sníženým důchodovým věkem však odmítli někteří z lidoveckých poslanců. A tak Starostové navrhli střední cestu: Za pracovníky v některých náročných profesích ze třetí kategorie rizik zaměstnavatelé budou povinně hradit penzijní spoření. A to v takové výši, aby tito zaměstnanci mohli odcházet do předdůchodu.
Bude tak vypadat konečný kompromis? Kdoví.
Zhuntovat si zdraví není normální
Debata o dřívějších odchodech do důchodu by mohla navozovat představu, že cílem je zhuntovat si v zaměstnání zdraví, aby našinec mohl seknout s prací dřív. Copak je ale normální setrvávat v náročných profesích desítky let?
Neměli by lidé být motivováni k tomu, aby z profesí, které s rostoucím věkem a úbytkem sil zastávají s čím dál většími obtížemi, včas odcházeli a měnili zaměstnání dřív, než je práce vyčerpá nebo jim podlomí zdraví?
Můžeme si také položit „kacířskou“ otázku, zda stát má nekrácené dřívější důchody garantovat. Na ideálním trhu práce by přece být nemusely.
Náročná a vysilující práce by měla být automaticky honorována mzdou dovolující pracovníkovi, který by u ní chtěl setrvat, odkládat si na stáří dost peněz, aby mohl odejít do důchodu dřív, aniž by trpěl nedostatkem.
Ideální trh práce však nemáme. A nemáme ani liberální vládu, která by byznys systematicky zbavovala nadbytečných regulací. Také proto je do posledních chvíle nejistě, jak důchodová reforma skončí, i to, jaké bude mít pokračování v dalších letech.
Další administrativní nářez?
Vláda začínala s dřívějším důchodem pro záchranáře a hasiče. Letos tuto skupinu navrhla rozšířit o desítky dalších profesí, u nichž bývají časté nemoci z povolání.
A ještě dříve navrhovala Jana Maláčová jako ministryně práce ve vládě Andreje Babiše, aby nárok na dřívější důchod měli všichni zaměstnanci pracující v profesích zařazených do čtvrté i třetí kategorie, tedy kolem 430 tisíc jedinců.
To by byla pro správu důchodového systému enormní zátěž, která by podrývala samotný cíl reformy – udržitelnější důchody. Stát by musel přezkoumávat hromadu profesí s výjimečným penzijním režimem, protože jejich náročnost se s postupujícími technologiemi mění. Některé profese navíc zanikají a jiné vznikají.
Jednou se stát do takové situace může dostat. Populismu v české politice se meze nekladou a džin už byl z lahve vypuštěn. Bude obtížné nasoukat ho zpátky.
Zaujali jsme vás? Pokračujte...
Důchodová reforma ve švédském stylu. Co na nás hnutí ANO po volbách chystá?
Nejdřív druhý pilíř zařízli, teď ho hlásají. Oživí hrobaři z ANO reformu důchodů?
Do důchodu ve čtyřiceti? Proč to není zas taková výhra, jak se může zdát
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Související články
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu