Zadlužil nás víc Babiš, nebo Fiala? Absurdní hra má překvapivého vítěze

Od parlamentních voleb v říjnu 2025 nás dělí méně než rok. Není proto divu, že debata o rozpočtu se stává součástí předvolební kampaně. Opozice, reprezentovaná hlavně předsedou ANO Andrejem Babišem, křičí, že současná koalice slibovala úspory, ale „nic nedělá“.

Nejdřív pár čísel. Příjmy rozpočtu na příští rok mají být 2,086 bilionu, výdaje 2,316 bilionu a schodek 241 miliard korun. Vláda počítá s růstem ekonomiky o 2,7 procenta, růstem spotřeby domácností o 3,9 procenta a inflací 2,3 procenta.

Budeme nešťastní z Trumpa? Zoufejme spíš nad vlastní vládou, opozicí i Bruselem

Loni byl schodek státního rozpočtu 288,5 miliardy korun, na letošek se počítá se schodkem 252 miliard korun. Rekordní schodky byly v letech 2020 až 2022, a to 367,4 miliardy, 419,7 miliardy a 360,4 miliardy korun. Tyto rozpočty sestavovala vláda Andreje Babiše, který byl premiérem v letech 2017 až 2021. Před tím byl Babiš čtyři roky ministrem financí.

Touto optikou tedy vláda Petra Fialy své sliby plní. A rychlost zadlužování státu dokonce snižuje víc, než ukazují absolutní čísla; když započteme inflaci, je plánovaný schodek v porovnání s předchozími lety – počítáno hodnotou peněz z roku 2020 – zhruba o třetinu nižší.

To je velký skok. Přesto kolem rozpočtu panuje ve veřejném prostoru pachuť. Pachuť, za kterou si Fialova vláda může tak trochu sama.

Babiš udal směr

Byl to hlavně Babiš a jeho vláda, kdo obří schodky v pandemických letech nastartoval. Podle prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu v roce 2021 přispěla k takovému rozvratu veřejných financí, že nebude možná jejich konsolidace „ani v dobách ekonomického růstu“.

V pandemických letech Babiš navedl státní finance na trajektorii, kterou nelze jen tak změnit. „Naše vláda brzdí tanker, který předchozí vláda rozjela na plný výkon, opustila palubu a nyní z pohodlné jachty opodál glosuje naši snahu, aby se nerozmlátil o útesy,“ popsala svůj pohled na věc v týdeníku Euro poslankyně za STAN a sama ekonomka Věra Kovářová.

Jistě, léta 2020 až 2022 byla výjimečná. Za široké podpory veřejnosti se nesla ve znamení rozsáhlých státních podpor, které měly firmám i občanům kompenzovat pokles příjmů způsobený lockdowny a jinými omezeními. Obrovské schodky z těchto let lze tedy snadno přisoudit nutnosti okamžitých výdajů pro udržení ekonomiky.

Dnes toho Babiš argumentačně využívá. A snaží se srovnávat současný schodek rozpočtu se schodky před pandemií, které byly – přiznejme si to otevřeně – z dnešního pohledu „malé“. Třeba v roce 2019 byl schodek rozpočtu 29 miliard korun a několik let předtím měl dokonce přebytek.

To ovšem bylo období silného ekonomického růstu. Dnešní vláda naopak zdědila zemi v krizi, ze které se nám – a nejen nám – stále nedaří pořádně vybřednout. Nemluvě o tom, že Babišovo zasypání ekonomiky penězi podpořilo vysokou inflaci; výdaje zřejmě byly vyšší, než být musely.

Fialova vláda v paralýze

Tohle všechno je velké části lidí těžké vysvětlit. Paradoxní na tom ale je, že se o to Fialova vláda ani příliš nesnaží. Lidé a firmy si na státní podporu zvykli a pro Fialův kabinet je těžké vypuštěného džina zatlačit zpátky do lahve.

Navíc neustále rostou mandatorní (tedy povinné) výdaje; zčásti automaticky vzhledem k závazkům státu z minulosti, zčásti proto, že Fialova vláda zavedla další (například pokud jde o platy učitelů či výdaje na obranu). Příjmy se přitom příliš nezvyšují. Ostatně byla to i Fialova ODS, která kdysi podpořila Babišovo snižování daní; rozpočet tím přišel o peníze, které potřebuje. 

Klacky pod nohy si tak vláda hází sama. A nejinak je tomu teď: při přípravě rozpočtu udělala hned několik fatálních chyb. Opozici dokonale nahrála třeba už jen snahou ušetřit veřejnost tradičního handrkování mezi ministry o finance pro jejich rezorty. Za porušení zavedených zvyků – které ale nikdy v minulosti nevedly k optimálnímu výsledku – sklidila od opozice tvrdou kritiku.

Ještě horší než chyby v komunikaci (a řekněme politickém marketingu) jsou ale chyby v rozpočtu samotném. Ve snaze, aby lépe vypadal, ministr financí Zbyněk Stanjura počítal v některých oblastech optimisticky s poměrně vysokými příjmy. A jinde naopak s nízkými výdaji.

Hlasitě na to upozornila Národní rozpočtová rada vlády. Slovy jejího předsedy Mojmíra Hampla stát nadhodnotil budoucí příjmy z emisních povolenek o deset miliard, z polostátního podniku ČEZ o pět miliard, a na straně výdajů prý vůbec nepočítá s náklady na historické dotace na obnovitelné zdroje energie. A co víc: chybí peníze na předpokládaný nárůst důchodů.

Může to nakonec dopadnout dobře. Může se stát, že povolenky vynesou tolik, kolik Stanjura počítá, že na důchody se najdou peníze jinde a na dotacích se bude vyplácet méně. Ostatně v minulosti to nebylo o moc jiné, jen se naopak přeceňovaly výdaje a podceňovaly příjmy.

Parafrází slavného „bonmotu“ Miloše Zemana: miliarda tam, miliarda sem.

Cesta do pekel

I když tedy současná vláda fakticky snižuje zadlužování státu, voličům to nedokáže vysvětlit. V posledním roce svého funkčního období tím dává vzpomenout na konec roku 2021, kdy se naopak k moci dostala. Slibovala tehdy rázné a okamžité úspory „minimálně sto miliard korun běžných výdajů státu, aniž by se to dotklo občanů“.

Jak to dopadlo, víme. Nejdřív je horko těžko hledala, pak debaty utnul nečekaný vpád Ruska na Ukrajinu a nemalé výdaje na řešení energetické a uprchlické krize. A onu díru v rozpočtu jsme nakonec stejně zaplatili my všichni: zaměstnanci, menší podnikatelé i velké firmy.

Na podobný průšvih si ve Strakovce zadělávají i teď; v příštím roce v rozpočtu mohou chybět desítky miliard korun. Nezaúčtování některých položek je taky nejen proti pravidlům, ale možná dokonce i proti zákonu.

Namísto toho, aby vláda jasně a stravitelně vysvětlovala své úspěchy, dělá jednu hloupou chybu za druhou. Přichází o politické body. Opozice v čele s Babišem z toho naopak těží a těžit bude. A vládě to dost pravděpodobně spočítají voliči ve dnes už nedalekých volbách.

Právem. Může si za to sama.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Takhle to dál nejde. Přejme si víc, ne méně Evropy!

• Kolik tedy berou, šéfe? Co se stane, až firmy budou muset prozradit mzdy

• Další jobovka na obzoru. „Tajná bankovní daň“ dolehne na všechny

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Zdeňka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag