Hoďte mu mrkvičku, až pak ho vemte klackem. Jak utéct Trumpově celní palici?

Je to nejkrásnější slovo ve slovníku, prohlásil o clech ve své předvolební kampani Donald Trump. Slibuje, že s jejich pomocí zatočí s nevyrovnanou obchodní bilancí, tedy s přebytkem obchodu vybraných zemí se Spojenými státy, i s neférovou soutěží levného zahraničního zboží, které ohrožuje americké výrobce.

A konec konců i s dalšími věcmi. Třeba s drogami, s uprchlíky, se zeměmi, co chtějí ohrozit dominanci Spojených států. A nakonec možná i se spojenci, co málo zbrojí, s Čínou… A také s tím, co pokládá za takovou druhou, jen o trošku lepší Čínu – s Evropskou unií.

V Trumpových představách jsou zkrátka cla univerzální zbraní. V rámci kampaně proto slíbil, že zavede i víc než šedesátiprocentní cla na dovoz čínského zboží a na veškerý další import cla deset až dvacet procent. Další cla chce zavést kvůli drogám a uprchlíkům na zboží z Mexika a Kanady.

Je jen otázkou času, kdy přijdou na řadu i další země. Co by to znamenalo pro Českou republiku?

Když je i málo příliš moc

Někteří zastánci Trumpa tvrdí, že to vlastně není žádný problém. Do USA míří jen 2,4 procenta českého exportu, což je nějakých 110 miliard korun ročně. Takový vývoz by přece šel přesměrovat; stále je tu Čína, můžeme víc vyvážet i do Evropy, do Asie, najít nové exportní trhy…

Jenže to tak docela není pravda. Proč? Protože Česko je součástí Evropy...

I když tak u exportní mašiny, kterou česká ekonomika bezesporu je, skutečně není 110 miliard korun vývozu ročně zásadní suma, problém je v tom, že z Evropy míří do USA už slušných 17 procent zahraničního obchodu. A podle některých odhadů by i jen desetiprocentní celní tarify dovedly Evropu na hranu ekonomické recese.

A tím pochopitelně i Českou republiku.

Vývoz do Spojených států je navíc specifický, ostatní trhy silně konkurenční, a pokud tedy Amerika zavede cla na dovoz zahraničního zboží, trhy budou rychle přesycené výrobky původně mířícími do USA. Nehledě na to, že od zemí, které americká cla zasáhnou, lze očekávat odvetu: a tahle odvetná cla, původně mířící na americké zboží, mohou nepřímo dopadnout i na zboží české.

Naše země by tak dokonce mohla utrpět ještě horší šrámy než průměrná země Evropské unie. Do mezinárodního obchodu jsme totiž zapojeni nadprůměrně. Americká „Trumpovská“ cla by tak průměrnou českou rodinu vyšla na něco přes 90 tisíc korun ročně. Nemluvě o dopadu na firmy.

Negativní dopad na výrobu by ale současně byl – jak se říká – nesymetrický. Na některé obory by dopadl více, na jiné méně. Které konkrétně to odskáčou, je těžké predikovat: přesné statistiky toho, kam míří finální výrobky z českých dílů, nemáme.

Lze tak jen odhadovat, že nejvíc by utrpělo strojírenství. A obecně dodavatelé výrobků, zejména autodílů, do – už tak skomírajícího – Německa. „Vzhledem k návaznosti českého dodavatelského autoprůmyslu na německé finální výrobce by to byla obrovská rána,“ říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

Nepěkné vyhlídky, že…?

O „mrkvičce“ a „klacku“

Není proto divu, že Evropa se snaží tomuhle katastrofálnímu scénáři vyhnout. Při Evropské komisi už vznikla zvláštní „skupina Trump“, která vypracovává plány, co dělat, až se 20. ledna ujme Trump v Americe prezidentského úřadu. A s Trumpovou administrativou Brusel vyjednává už teď.

Cílem je nabídnout Trumpovi něco jako „mrkvičku“, aby cla nezavedl. A zároveň mu ukázat, jaký na něj máme „klacek“, když je zavede. „Mrkvičkou“ bude pravděpodobně příslib větších nákupů amerického zboží, například zbraní či jídla, „klackem“ pak zavedení odvetných cel.

Donald Trump podráží evropské firmy

Jsou v tom ale dva háčky. Tím prvním je, že nákup amerického zboží těžko může zařídit Evropská unie jako celek, a když, tak jen ve velmi omezeném rozsahu, Prosadit něco takového například skrze evropské dotace a fondy by pak bylo těžké a pomalé. Jenže Trump chce výsledek hned.

Možná by stačil slib nějakého okamžitého opatření. Něco, jako jsme viděli u příslibu zemí NATO zvýšit výdaje na obranu při prvním Trumpově působení v Bílém domě. To by ovšem nesmělo platit, že když Evropa jako celek něco slíbí, bude to trvat zhruba dva dni, než to nějaký národní politik rozryje, nebo dokonce přímo popře.

Takže, co nám zbývá? Zbývá už jen ten „klacek“. Odvetná cla. Celní tarify jsou ale velmi nepružným nástrojem s plošnými a těžko odhadnutelnými dopady. A to dokonce i na domácí evropské hospodářství. Proto se objevila i třetí varianta…

Nedělat nic. V kuloárech komise se prý zvažuje vyčkat, co se stane. Zda Trump své sliby skutečně naplní, nebo jako při svém prvním zvolení výrazně oseká.

Může ale tohle vyjít? Vždyť Trump by viděl, že na jeho hrozby nikdo nereaguje, a to by ho jen pobídlo cla proti Evropě zavést. A možná ještě vyšší, než plánoval.

Není clo jako clo. Obchodní válka USA-Evropa v oblasti automotive

Spojené státy dnes uplatňují dovozní clo 2,5 procenta na osobní auta a 25 procent na nákladní vozy a pickupy dovážené z Evropy (Proč? Začtěte se: Chicken Tax). Evropská unie dovoz aut z USA zatěžuje jednotným desetiprocentním clem. Nabídku Evropské komise, aby si EU a USA vzájemně cla na automobily zrušily, ovšem Trump už při svém prvním působení v Bílém domě odmítl. A teď hrozí, že cla zvýší až na 20 procent.

Když sliby znamenají katastrofu

Je pravděpodobné, že Trump cla zavede tak jako tak. Alespoň na nějakou dobu. Nedá se spoléhat na to, že své předvolební sliby zapomene a že se s ním dá jednat. Byť si totiž zakládá na tom, že je byznysmen a umí dělat obchody, obchod, který žádá – vyrovnání obchodního přebytku Evropy s USA a vpuštění dotovaného amerického zboží na evropský trh – by byl pro Evropu katastrofou.

Nějaká ta dočasná cla se ale nějakou chvíli vydržet dají. Proto se tu rodí ještě jeden plán: odradit Trumpa od zavedení cel dlouhodobých. Třeba tím, že Evropa nastoupí cestu jakési ekonomické samostatnosti a nabídne spolupráci v rámci nového západního bloku USA-Evropa.

O něčem takovém uvažuje Stéphane Séjourné, nový evropský komisař pro prosperitu a strategii. V nedávném rozhovoru pro deník Financial Times prohlásil, že Evropa musí být silná a musí přijmout strategii „Evropa na prvním místě“.

Mít vlastní velkou ekonomiku, které bude do určité míry soběstačná, a zároveň agresivně odrážet „útoky“ ostatních. To aby se nestala odkladištěm zboží, které neprojde kvůli clům do USA.

Ekonomové to označují za „second best“. Tedy ne první nejlepší, ale druhé nejlepší řešení. Většinou se po něm sahá, když toho prvního – odvrácení hrozby zavedení cel a vyvolání celních válek – dosáhnout zkrátka nelze. Je tomu ale skutečně tak?

Vrátit se k pravidlům volného mezinárodního obchodu, které víceméně fungovaly před prvním Trumpovým mandátem (tedy s výjimkou Číny, která je dost obcházela), možná není tak nemožné, jak se zdá. Možná je i tohle optimální řešení také dosažitelné.

Pravdou totiž zůstává, že možnost, že se velké části světa svým způsobem osamostatní a uzavřou americkému obchodu, je obrovskou hrozbou i pro americký průmysl. A právě ten by mohl Trumpa přesvědčit, aby svou proklamovanou politiku změnil.

Otázkou je, zda bude chtít. Hned po volbách totiž oznámil, že chce splnit, co slíbil. U politiků je to neobvyklé a záslužné, v tomhle případě je to ale recept na katastrofu.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Další jobovka na obzoru. „Tajná bankovní daň“ dolehne na všechny

• Zadlužil nás víc Babiš, nebo Fiala? Absurdní hra má překvapivého vítěze

• Kde zkasírovat podnikatele i prostý lid? Nový přílepek přichází s kulišáckým řešením

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag