Čeká nás cesta do bezvýznamnosti? Temný scénář pro český průmysl se naplňuje

Nalijme si nejprve čistého vína. Nejenže jsme s Německem ekonomicky propojeni, ale vůbec máme řadu podobných rysů: například geografii, historii. A taky mentalitu se zvláštním zřetelem k nízké toleranci vůči riziku.

Jakožto Češi jsme nicméně zvyklí, že vše zlé nakonec vždy skončilo dobře. Byť po dlouhých peripetiích a ne vždy bez následků.

Přišla okupace, ale pak skončila. Přišla komunistická vláda, ale i ona nakonec odešla. Přišly ekonomické reformy 90. let, ale po nich jsme se měli lépe než dříve (alespoň většina z nás).

Nyní přichází něco, co lze bez nadsázky označit za krizi automobilového průmyslu. Bude ale i po ní zase lépe? Obnoví se průmyslový rozkvět, anebo najdeme nějaký jiný pilíř národního hospodářství?

Nebo to tentokrát bude jinak?

Když se to nepovede

Historie zná příklady kdysi mocných ekonomických center, která se propadla do bezvýznamnosti. Třeba Benátskou republiku, známou také jako Serenissima Repubblica di Venezia. Ta představovala na vrcholu své moci jednu z největších námořních a obchodních velmocí.

Český průmysl v tragické kondici: objem výroby klesá, lidí bez práce přibývá

Její nadvláda sahala daleko za hranice samotného města v laguně. V době největší slávy zahrnovala většinu pobřeží v dnešním Chorvatsku, rozsáhlou síť řeckých ostrovů (namátkou Krétu, Korfu či Kypr) a také všechny klíčové přístavy ve východním Středomoří.

Ohromné bohatství republiky pramenilo z několika zdrojů. Benátky prakticky kontrolovaly obchodní trasy mezi Evropou a Blízkým východem. Těžily z monopolu na obchod s kořením. Jejich finanční systém patřil k nejrozvinutějším své doby.

Základem moci bylo silné loďstvo, přičemž legendární Benátský arzenál dokázal údajně postavit kompletní galéru (velkou veslici s pomocnými plachtami) za pouhý jeden den. Město také proslulo výrobou luxusního zboží, zejména skla z ostrova Murano, kvalitních textilií a knih.

Úpadek této námořní velmoci začal pozvolna. Klíčovou ránu zasadilo objevení námořní cesty do Indie v roce 1498, které podkopalo benátský monopol na obchod s Východem. Definitivní tečku za slavnou historií Benátské republiky udělala Napoleonova invaze v roce 1797.

Podobný osud potkal i belgické Brugy, které byly ve středověku centrem evropského bankovnictví a textilního průmyslu. Jejich úpadek v 15. a 16. století způsobilo zanesení přístavu sedimenty, které znemožnilo námořní obchod, a rostoucí konkurence ze strany nedalekých Antverp.

Janov, další významná italská námořní republika, sdílel podobný osud s Benátkami. S přesunem hlavních obchodních tras do Atlantiku nedokázal konkurovat novým námořním mocnostem a jeho význam v 17. a 18. století postupně upadal.

Detroitský scénář

I z novější doby můžeme uvést pár příkladů. Třeba takový Detroit, pravděpodobně nejdramatičtější příklad moderního městského úpadku. V roce 1950 byl s 1,8 miliony obyvatel čtvrtým největším městem USA a měl nejvyšší příjem na hlavu v zemi. Automobilový průmysl zde vytvořil silnou střední třídu a stal se symbolem úspěchu.

Pak ale nastal rychlý pád. Kombinace automatizace, přesunu výroby do zahraničí, rasových nepokojů a suburbanizace vedla k drastickému vývoji. Do roku 2010 ztratilo město více než 60 procent své populace. A v roce 2013 vyhlásilo bankrot.

Noční můra pro celé Česko. Krach autoprůmyslu je neodvratný, tak neseďme s rukama v klíně

Takových příkladů je víc. Rochester ve státě New York byl (a stále je) domovem společnosti Kodak a symbolem fotografického průmyslu. Na vrcholu v 80. letech Kodak zaměstnával ve městě přes 60 000 lidí. Dnes v Rochesteru pracuje pro Kodak méně než tisíc lidí. Podobně dopadla i další místní firma Xerox, která nedokázala držet krok s digitální revolucí v kancelářské technice.

Nebo třeba Buffalo, kdysi důležitý přístav a průmyslové centrum. To v roce 1959 utrpělo otevřením vodní cesty Saint Lawrence Seaway, která umožnila lodím obejít město při cestě na Velká jezera. Ztráta geografické výhody spolu s úpadkem ocelářství vedla k dlouhodobému ekonomickému poklesu.

Při pohledu na tyto historické příklady lze identifikovat několik typických faktorů úpadku. Vždy jde o nevratné změny, které se mohou týkat změn obchodních tras, změn přírodních podmínek včetně vyčerpání zdrojů, technologických změn nebo geopolitických rizik. A tím společným rysem je neschopnost přizpůsobit se novým poměrům. A přílišná závislost na jedné firmě nebo odvětví.

Všechny tyto rizikové faktory jsou přítomné i dnes: byli jsme svědky rychlých změn obchodních tras u energetických surovin, prožíváme změnu přírodních podmínek, o technologických změnách netřeba se zmiňovat.

Že to nejde? Ale no tak...

Je snad tedy aktuální vývoj předzvěst nezvratného osudu? Jedním slovem: nemusí. Existují totiž i příklady úspěšně odvráceného úpadku.

Pittsburgh prošel podobnou krizí v 70. a 80. letech s kolapsem ocelářského průmyslu, ale na rozdíl od ostatních měst se dokázal transformovat. Vsadil na zdravotnictví, technologie a vzdělávání, což vedlo k jeho oživení. Dnes bývá uváděn jako příklad úspěšné postindustriální transformace.

Zákazy, příkazy, dotace a teď ještě zestátnění ČEZ. Evropa si reguluje cestu na dno

Něco podobného se podařilo i Manchesteru v Anglii. Město se přeorientovalo na mediální průmysl, digitální technologie a kreativní odvětví.

Bilbao ve Španělsku představuje příklad radikální transformace z upadajícího průmyslového města na centrum kultury a služeb. Město proslulo takzvaným „Bilbao efektem“ – strategií využití ikonické architektury (Guggenheimovo muzeum) jako motoru městské obnovy. Kromě kultury se zaměřilo na high-tech průmysl a profesionální služby.

Malmö ve Švédsku ztratilo v 80. letech svůj lodní průmysl a ocitlo se v krizi. Transformovalo se díky zaměření na moderní technologie a vzdělávání. Klíčovou roli hrála výstavba Öresundského mostu spojujícího město s Kodaní.

Seattle ve státě Washington na severozápadě USA prošel úspěšnou transformací z města závislého na leteckém průmyslu na centrum technologického sektoru. Microsoft, Amazon a další technologické firmy pomohly vytvořit diverzifikovanou ekonomiku. Město těží ze silného vzdělávacího systému a kvalitního životního prostředí.

Minneapolis-St. Paul, dvojměstí ve státě Minnesota, se zas dokázalo přeorientovat ze zpracovatelského průmyslu na diverzifikovanou ekonomiku postavenou na zdravotnictví, finančních službách a technologiích.

Je třeba se přizpůsobit

Při pohledu na tyto úspěšné příklady se zdá, že přechod do nové éry vlastně není tak obtížný: stačí investovat do vzdělání, moderních technologií, životního prostředí, do infrastruktury, případně postavit nějakou velmi odvážnou moderní stavbu jako magnet pro turisty – a ono to půjde tak nějak samo od sebe.

Samozřejmě, tak jednoduché to není. Kvalitní školy vyžadují dobré učitele, moderní technologie chtějí kvalifikovaný personál a odvážné podnikatele, a ti zas potřebují funkční peněžní a kapitálový trh. A tak dále a tak dále – jednotlivé články řetězu jsou spojené.

Na druhou stranu ovšem víme, co bychom dělat neměli. Neměli bychom jen tak sedět a namlouvat si, že se vše vyřeší samo – že náš průmysl znovu získá své místo, že čínské automobilky jedna po druhé zkrachují a vrátí nám trh, že umělá inteligence je jen takový americký výstřelek, který se Evropy netýká.

Pokud ale nic neuděláme, můžeme skutečně skončit jako Benátky nebo Brugy: turistická atrakce, kde průmysl téměř není a kde nejsofistikovanější druhem služeb jsou hotely. Ano, i tak je možné žít, ale nebylo by to trochu pod úroveň našich možností?

Sedět a čekat je zkrátka ten nejlepší recept na bezvýznamnost.

Autor je bývalý člen Národní ekonomické rady vlády, nyní působí v čele investičních fondů Algorithmic SICAV.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Byrokratické peklo pokračuje. Dočkáme se vůbec někdy funkčního stavebního řízení?

• Absolutní obžaloba Evropy. Proč nás Brusel okrádá o 20 tisíc měsíčně a co s tím?

• Sbohem boomeři, nová éra je tu! Proč Jaguar pošlapává tradice a sází na hýřivý modernismus

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag