Jak dosáhnout německých platů? Španělsko na to dost možná káplo

Španělsko kdysi patřilo mezi takzvaná „prasátka“, země PIIGS: předlužené a nevýkonné ekonomiky, kterým v určité fázi krize eurozóny hrozil bankrot. Bylo taky jednou ze zemí, kde byla obří nezaměstnanost zejména mladých lidí, a stalo se téměř synonymem pro ekonomickou bezvýchodnost.

Dneska je tomu jinak. A dokonce zcela naopak: Španělsko je podle hodnocení renomovaného časopisu The Economist hospodářsky nejúspěšnějším státem ze všech ekonomicky vyspělých zemí sdružených v organizaci OECD.

The Economist přitom hodnotil několik ukazatelů – růst HDP, výkonnost akciového trhu, jádrové inflace, míry nezaměstnanosti a schodky vládního rozpočtu. Končí sice třetím čtvrtletím 2024 (novější data zatím nejsou k dispozici), nicméně odhady vývoje španělské ekonomiky ukazují, že i poslední čtvrtletí bude pro zemi velmi úspěšné.

Tak úspěšné, že Španělsko opět předežene i USA. Jak píše The Economist – je tu čas sangrie, alkoholického nápoje typického pro Pyrenejský poloostrov a zejména Španělsko.

Jak to ale ti Španělé vůbec dokázali?

Jak se dostat z krize

Španělsko svůj osud zvrátilo zejména díky reformě trhu práce, různým daňovým změnám, podporou jiných než tradičních odvětví… A také imigrací, zlepšením podmínek pro technologické firmy a startupy, dobrým čerpáním peněz z evropských fondů a chytrými vládními výdaji.

To všechno jsou věci, které by Česko potřebovalo jako sůl. Inspirací nám ovšem mohou být i problémy, které mají potenciál španělský růst naopak zarazit. Velmi se totiž podobají tomu, co může brzy potkat i naši zemi.

Ale popořadě…

Hospodářské reformy ve Španělsku začaly už na konci finanční krize, tedy před víc než deseti lety. Základem byly změny na pracovním trhu, protože Španělsko mělo velmi vysokou nezaměstnanost, která v roce 2013 dosáhla rekordních víc než 26 procent (proč, vysvětluje box vpravo). Výsledkem je, že nezaměstnanost ve Španělsku loni poprvé od finanční krize v roce 2008 klesla na úroveň okolo 11 procent.

Česko má na tomto poli spíše opačný problém; nedostatek lidí na pracovním trhu dlouhodobě brzdí v růstu nejednu českou firmu. I na to ovšem Španělé vyzráli: vlivem reforem přibylo mnohem víc pracovních míst, než by napovídala aktuální míra nezaměstnanosti, a do Španělska přišly miliony imigrantů, kteří nově vzniklé volné pozice hojně zaplnili.

Jejich příliv výrazně podpořil celkový růst španělské ekonomiky. Pomohlo, že ve většině jde o lidi z latinské Ameriky, kteří se dokážou díky znalosti jazyka a podobné kultuře snadno adaptovat na španělské podmínky a začlenit se na trhu práce. Příjmy státu díky tomu podstatně vzrostly, protože zde platí jednoduché pravidlo: víc zaměstnanců = vyšší příjmy z daní.

Vláda zvýšila také své výdaje, k čemuž pomohlo čerpání evropských peněz z postpandemického evropského fondu Next Generation. A naopak některé daně zmizely, například takzvaná „daň ze slunce“ omezující rozvoj slunečních elektráren určených pro pokrytí vlastní spotřeby, ať už firem, či domácností.

A dost, startupy musí být slyšet! Nová asociace mění pravidla hry, začíná éra jednoho hlasu

A co víc, zlepšily se i podmínky pro zakládání a rozvoj technologických společností a startupů a spolupráce firem s vysokými školami. Naopak přibyla regulace bankovnictví, protože se za finanční krize ukázalo, že k ní ve Španělsku přispěla právě překotná a nepromyšlená deregulace finančního sektoru.

Přes to všechno plánuje španělská vláda dlouhodobě šetřit. Jak to jen chce udělat...?

Umění se prodat

Důležité je si uvědomit, že mix všech těchhle kroků přinesl zemi pozitivní změnu: Španělsko je teď atraktivní pro zahraniční investory i zakladatele nových podniků. Příkladem může být čínský CATL, který v zemi spolu s automobilkou Stellantis staví továrnu na baterie. Nebo fakt, že v zemi vznikne nový závod na výrobu čínských vozů Cherry.

Zajímavější a důležitější je ale to, že španělská ekonomika se pomalu přeorientovává z vývozu zboží na vývoz služeb. Základem jsou konzultační služby, poradenství nebo třeba služby spojené s architekturou a se stavebnictvím. Klesá díky tomu relativní podíl turistiky na ekonomice; už v průběhu covidové pandemie poprvé příjmy z exportu služeb překonaly útraty turistů.

Ostatně, i sama turistika v zemi se mění: Španělsku se dnes daří lákat turisty nejen na slunná pobřeží, ale i do vnitrozemí. A díky tomu rozložit jejich příliv původně spojený jen s letní sezonou i do zbytku roku.

A pak jsou tu ony už zmíněné startupy. Symbolem španělského úspěchu jsou dnes technologické firmy jako je Cabify pro usnadnění přepravy osob i zásilek (což je mimochodem první španělský „jednorožec“), doručovací aplikace Glovo, realitní platforma Idealista či firma TravelPerk pomáhající s řízením, plánováním a vyúčtováním služebních cest.

Kolik takových máme v Česku? Vprávdě by vám na to stačila jediná ruka, i kdybyste na ni neměli všech pět prstů.

Inspirace pro Česko

Co si z toho vzít? Především to, že by se Česká republika měla Španělskem skutečně inspirovat. Začít lze u pracovního trhu, protože i naše země bojuje se zaměstnáváním načerno (na což mají vliv rozšířené exekuce), nemluvě o rostoucí oblibě švarcsystému (vlivem rostoucího zdanění práce). Stát tím ovšem přichází o peníze, které pomáhají stabilizovat veřejné finance.

Noční můra pro celé Česko. Krach autoprůmyslu je neodvratný, tak neseďme s rukama v klíně

Španělsko nás ale učí, že změny lze dosáhnout. A to hlavně zpružněním trhu práce, po kterém české firmy dlouhodobě volají. Pomohlo by už jen zjednodušení najímání a propouštění zaměstnanců, Česko ale namísto toho až neuvěřitelně čaruje s dohodami o provedení práce, které alespoň trochu té flexibility na pracovní trh přinášejí.

Inspirovat se můžeme i z pohledu využití potenciálu zahraničních pracovních sil (podobně jako ve Španělsku tu máme kulturně podobné imigranty – Ukrajince), správnou regulací a deregulací (víc se toho u nás napovídá) či v přístupu k evropským fondům (neumíme s nimi pracovat).

Co naopak umíme, je zvyšovat státní výdaje. Na rozdíl od Španělů ale nemáme proticyklickou fiskální politiku; zatímco španělský stát se (naprosto správně) snaží ve špatných časech zvýšit výdaje a v dobách ekonomického boomu šetřit, u nás tomu bylo (a stále je) často naopak.

Abychom se z „montovny“ posunuli k „mozkovně“, potřebujeme také podobně jako ve Španělsku přesměrovat export z vývozu dílů či celých aut na vývoz sofistikovanějšího zboží a nejlépe služeb. Snahy tu sice jsou (vzpomeňme na druhou ekonomickou transformaci či příslib obrovského rozvoje na Vsetínsku), ale jde to tak nějak pomalu.

Německé platy v Česku

Jasně, je nutné si taky přiznat, že to celé je tak trošku „alchymie“, do které je třeba přimíchat i náhodou. Například rozvoj španělských vysokých škol je do jisté míry způsoben brexitem, kdy část zahraničních studentů původně směřujících do Londýna zamířila do Madridu.

Důležitý vliv na to má i politika, respektive stabilita politického prostředí. Platí totiž, že ekonomické reformy přinášejí výsledky až po delší době. I proto se už nyní objevují varování, že slibný španělský politický růst mohou pohřbít politické turbulence a populisti. A něco takového hrozí i u nás, jak ve svém vánočním projevu upozornil premiér Petr Fiala.

Současná vláda ostatně svou rétorikou směřuje k prosazování kontinuity vládnutí: jen tak podle ní lze dosáhnout Fialou slibovaných německých platů. A je to vidět i ve Španělsku, kde sice ještě mzdy nedosáhly předpandemické reálné úrovně a průměrná nominální výplata je jen zhruba polovinou té německé, důležitější ale je, že se pomalu dotahují.

Španělsko nám zkrátka ukazuje, že dostat se z krize jde. Jen je třeba to udělat. Pokud naopak opustíme reformní kurz a pracovní trh zůstane zamrzlý, premiérem slibovaných německých platů se vážně asi nikdy nedočkáme.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Kde zkasírovat podnikatele i prostý lid? Nový přílepek přichází s kulišáckým řešením

• Hoďte mu mrkvičku, až pak ho vemte klackem. Jak utéct Trumpově celní palici?

• Šťastné a veselé přeje český stát. Pravidla se mění rychleji, než je stačíte přečíst

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

Koupit Finmag