Česká vláda přidusí podnikatele. Kdo uteče do Ameriky, může vyhrát
Vláda Petra Fialy se s podnikateli nemazlí. Byť firmy teprve nedávno zatížila vyšší daní a živnostníkům vyměřila vyšší odvody, už na příští měsíce jim nachystala další nakládačku.

Podnikat v Česku (a vůbec v Evropě) není žádný med. Drahé energie, slabé kapitálové trhy, byrokratické peklo, vysoké daně, bariéry na vnitřním trhu Evropské unie. Mnozí majitelé firem si proto musí klást otázky: U Jóviše, co tady ještě pohledávám? Proč ještě nejsem v Americe?
Podnikající našinec by přitom neměl nadávat pouze na Brusel. Klacky pod nohy mu hází také domácí politici.
Ať firma, nebo živnostník, naložíme oběma
Nepodceňujte vlády, dokážou být důmyslné. Zejména ve vymýšlení způsobů, jak vytáhnout z podnikatelů peníze. A platí to i pro vlády, které se prohlašují za pravicové.
S konsolidačním balíčkem pokušení dojit byznys v Česku nepominulo. Dokládá to chystaná legislativa, která už brzy dolehne na podnikatele.
Podle návrhu, který předložil kabinet Petra Fialy a který je ve Sněmovně před schválením, mají firmy už od dubna platit výrazně vyšší poplatky za veřejnoprávní televizi a rozhlas. Sazba jim bude vyměřena podle počtu zaměstnanců. Podnikatelé s 25 až 49 zaměstnanci budou hradit pětinásobek základního poplatku, který dělá měsíčně 150 korun za TV a 55 za rozhlas, a firmy a s více než 500 zaměstnanci dokonce stonásobek, tedy 246 000 korun.
Novela zákona o České televizi a Českém rozhlasu přitom nevysvětluje, proč mají za veřejná média platit firmy. Chodíte snad do práce sledovat televizi? Pokud stát nutí firmy platit za služby, které nevyužívají, je to přece skryté zdanění. A jak je vůbec možné, že poplatky zase porostou, když ministr Martin Baxa hlásal, že se za něj zvyšovat nebudou?
Ještě dřív, už od července, má na firmy dopadnout zákon, který jim ukládá přispívat na stáří zaměstnancům pracujícím v chladu, teple, s vibracemi či fyzickou zátěží. Zaměstnavatel by jim měl spořit čtyři procenta vyměřovacího základu výdělku.
Tuto povinnost, která je součástí důchodové reformy, předkládají poslanci, ne vláda – ačkoli ta ho podporuje. Chybí proto zpráva o jejích dopadech na firmy a běžné připomínkové řízení. Změna přitom může být citelným nákladem zejména pro malé a střední podniky. Zatíží je administrativou, protože budou muset překopat systémy pro evidenci směn.
A aby toho nebylo málo, vláda nezapomíná ani na drobné podnikatele. Živnostníkům, přesněji OSVČ, na příští rok nachystala o dalších pět procent vyšší odvody. Dostanou se už na 40 procent průměrného výdělku. Ještě předloni přitom platili 25 procent.
Vláda velká ve slibech, malá ve skutcích
Pravda, tohle vše ještě nemusí podnikatele položit. Státní nakládačka pro byznys se však jeví jinak, když k ní přičteme „konsolidační dárky“. Zejména dvouprocentní zvýšení firemních daní, které poskočily na 21 procent. Anebo vyšší pachtovné, které zatížilo byznys zemědělců.
Zatímco zátěž narůstá, slíbené úlevy se nedostavily. Snad s výjimkou několika opatření snižujících povinnou administrativu, které obsahovaly podnikatelské balíčky. Jejich přínos však vymazaly povinnosti vyplývající z nových unijních předpisů i z domácí legislativy. Nejnovějším příkladem je úprava dávek nemocenského pojištění, která firmám ukládá sbírat a dodávat státu data. Samosebou se rozumí, že to musí dělat zdarma.
Vláda přitom do svého programového prohlášení vepsala větu: Snížíme zátěž firem i živnostníků. A zaměstnavatelům dala slib, že jim seřízne odvody o dva procentní body. Nakonec ho spláchla vysvětlením, že jí to ekonomická situace nedovoluje.
Kabinet také zaměstnavatelům slíbil zjednodušit a zrychlit vízové procedury pro přijímání zahraničních pracovníků. Zůstávají nicméně zdlouhavé a administrativa, kterou stát u nich vyžaduje, je náročná. Nová legislativa přitom zaměstnávání cizinců ještě víc komplikuje. Mnozí (kvalifikovaní) pracovníci tak nakonec odcházejí vydělávat do zemí se vstřícnějším přístupem a menší byrokracií.
Fiala a spol. nenaplnili ani očekávání startupistů. Dosud jim nedoručili (a patrně už ani nedoručí) zaměstnanecké akcie založené na principu nedanit, dokud neprodáš. Startupy, nové firmy zaměřené většinou na využití vyspělých technologií, v Česku rychle rostou. Vzniká v nich už víc než pět procent českého HDP. Nepochybně by ale mohly růst ještě rychleji, kdyby je podpořila legislativa.
Poslední zhasíná
Ne, až tak vážné to s byznysem v Evropě i Česku není, byť to občas vypadá, že některá rozhodnutí politiků k takovému konci povedou.
Otázka „co vy, ještě se nechystáte do Ameriky?“ je nicméně aktuální. Zhruba čtvrtina evropských startupů, které získají aspoň 100 milionů eur (2,5 miliardy korun), nakonec přesídlí mimo kontinent. Většinou do Spojených států.
Jednou z firem, které se stěhují přes severní Atlantik, je Safetica, česká technologická společnost zabývající se softwarovou ochranu dat. Spojené státy jsou pro ni klíčový trh a polovinu jejího managementu tvoří lidé žijící v USA.
„Mít Američany v technologické firmě nejde bez zaměstnaneckých akcií. Protože tam je to standard. ‚Cože? Vy nemáte možnost dát jednoduše zaměstnanecké akcie?‘ prohlásí Američan, když vidí váš složitý fantomový opční program, který je udělaný po česku,“ vysvětluje na Facebooku spoluinvestor ve firmě Ondřej Tomek.
„Pro mě je odchod firmy do USA hořké sousto. Mnohem raději bych zůstal tady. Ale pochopil jsem, že to nejde. Ne pro firmu jako je Safetica. A ne pro další firmy z našeho portfolia, které budou Safetiku následovat,“ pokračuje investor.
Kromě zaměstnaneckých akcií láká podnikatele do USA dostupnější kapitál, levné energie nebo menší administrativní zátěž. A také daňové úlevy poskytované z programu Inflation Reduction Act, který prosadila vláda Joe Bidena. Dá se přitom očekávat, že počet těch, kteří svůj byznys přemístí do USA, ještě vzroste poté, co Donald Trump vyhlásí cla na dovoz zboží z Evropy.
Dočká se byznys vlády snů?
Že by Evropská komise takový vývoj dokázala odvrátit ambiciózním Kompasem pro konkurenceschopnost? Kdo si dnes vzpomene na obdobné projekty, jakými byly Lisabonská strategie či Strategie Evropa? Skončily bohužel v zapomnění, bez výsledků.
Leccos se ale dá změnit i v malých českých poměrech. Také v nich mohou politici vytvořit lepší podmínky pro růst a konkurenceschopnost firem. Jistě, občas jim pomohou a odlehčí. Vzápětí jim však naloží přímé i skryté daně a nové povinnosti.
Investor Tomek na Facebooku píše: „U voleb bych rád volil ty, kteří odsud nebudou kapitál vyhánět, chtějí vládu práva, nepošlapávají menšinové akcionáře, neházejí regulace pod nohy, nechtějí rigidní statní správu z minulého století a ty, kteří chápou, ze úspěšné státy rostou díky kapitálu, inovacím jejich podnikatelů.“
Dá se snad očekávat, že se po říjnových volbách do Sněmovny takové politické reprezentace dočkáme?
Zaujali jsme vás? Pokračujte...
Hoďte mu mrkvičku, až pak ho vemte klackem. Jak utéct Trumpově celní palici?
Kyne a kyne. Proč můžeme o štíhlém státu stále jenom snít
Trump může Česko přimět k reformám. Anebo postrčit na okraj propasti
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Související témata
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu