Jak mají české firmy čelit americkým clům? Obchodní válka očima expertů

Trumpova obchodní politika má jeden jediný cíl – aby vypadal jako tvrďák před svými voliči, takže si nevšimnou toho, že naprosto nezvládá plnit to, co jim v kampani sliboval. Bude různě vyhlašovat, měnit a odvolávat cla vůči ostatním, aby to vypadalo, že něco dělá.

Mohli bychom se mu smát, ale tenhle náhodný generátor cel znamená, že se evropské firmy nemohou na nic pořádně připravit. Navíc jakákoliv reakce na obchodní válku trvá dlouhé měsíce, protože najít nové trhy (nebo třeba přesunout výrobu z Evropy do USA) trvá měsíce až roky.

Navíc spousta českých firem nemá sama jak reagovat, protože jsou jen subdodavateli jiné evropské firmy, která dodává finální výrobek do USA. Jsme tak sice extrémně závislí na volném obchodu, ale zároveň máme jako subdodavatelé jen omezené možnosti reagovat.

Právě proto bychom se měli přestat zabývat bláznivým staříkem ve Washingtonu a víc se soustředit na reformy v Evropě. Potřebujeme mnohem větší odvahu ve škrtání byrokracie, než zatím předvedla Evropská komise. Potřebujeme mnohem ambicióznější obchodní dohody se zbytkem světa. A potřebujeme výrazně zlevnit cenu energií, protože ta nejvíc táhne dolů naši konkurenceschopnost. Pokud si k tomu ještě přiznáme demografický problém, který Evropa má, máme šanci na nový restart.

Zatím ale vidím jen polovičatá řešení – a ze strany české vlády nepochopitelnou pasivitu. Vždyť dokonce i milovník regulace Francie přišla s 22 stranami podrobných návrhů na škrtání evropské byrokracie. Na návrh české vlády pořád ještě čekáme.

Je nejisté vyjadřovat se k jakýmkoliv krokům, které ohlásila nová americká administrativa. Dělá sice v podstatě to, co sliboval Donald Trump voličům, ovšem skoro vždy je to s nějakými „ale“ a s různými doplňky. Viz například udělení rozsáhlé – zatím měsíční – výjimky z cel uvalených na Kanadu a Mexiko pro automobilky. Těžko komentovat ohlášené kroky, když se nedá spolehnout, že nastanou v určený čas a zveřejněným způsobem.

V obecné rovině platí, že obchodní války jsou zlo pro všechny. Obvykle nejvíc zasáhnou ty, kteří celní bariéry vztyčují. Ale samozřejmě víme, že v určitých konstelacích by dopady na českou ekonomiku mohly být významné. Zvláště, pokud by si s novými problémy neporadili němečtí finální exportéři využívající komponenty z Česka.

Čtenáři poslední zprávy ČNB o měnové politice si ale možná všimli části o změnách ve směřování toků českého exportu. Data ukazují výraznou schopnost adaptability českých exportérů. Jsme přesvědčeni, že tato schopnost by české ekonomice pomohla ke zmírnění následků celních válek.

Vídáme odhady ohrožení HDP kvůli clům, v nichž se hovoří o snížení HDP o jedno, dvě nebo dokonce i 2,5 procenta. My se kloníme k té nižší hodnotě. Navíc sledujeme rodící se pozitivní vlivy, které by mohly zjemnit dopady problémů v obchodu se Spojenými státy. Především v poslední době celkem rychle se rozvíjející zbrojní plány otevírají pro české producenty nové možnosti.

Vláda přímo exportérům v krátkodobém výhledu asi nijak výrazně nepomůže. Ovšem českému průmyslu a jistě tedy i exportérům by pomohl především efektivní boj proti drahým energiím. A pak celkově efektivnější stát.

Ačkoliv intenzita, se kterou se Donald Trump pustil do destrukce stávajícího globálního obchodního řádu, je nečekaná, pro české firmy se paradoxně až tak moc nemění. Nás totiž postihne hlavně případné omezení exportu Německa do Spojených států, což pro nás znamená pokles německé poptávky po českém zboží. Jinými slovy se tedy „pouze“ prohloubí již beztak probíhající mizérie německého průmyslu.

To ovšem není žádnou velkou novinkou. Slábnutí německého průmyslu je pozorovatelné přinejmenším od roku 2018, a i když to Trumpova cla mohou dále zesílit, nebude se jednat o dominantní faktor. Ne náhodou tak už delší dobu pozorujeme pozvolný odklon českých exportérů od německého trhu ve prospěch jiných destinací, jako je Polsko, Nizozemsko či Itálie. České firmy si jsou německé slabosti evidentně vědomy, a kdo může, dávno se poohlíží po alternativách.

Česká vláda má v tomto ohledu jen velmi omezené možnosti. Mezinárodní obchodní dohody a cla patří mezi přenesené kompetence, které za nás řeší Brusel. Případné urovnání či eskalaci transatlantického obchodního souboje tak má na starosti Evropská komise. My bychom si měli mezitím hlavně plnit vlastní domácí úkoly, mezi které patří primárně zjednodušování a deregulace podnikatelského prostředí. Pokud totiž přijdou turbulentní změny – jako že se to zdá být pravděpodobné – pak naše firmy potřebují hlavně být co nejvíce flexibilní, nikoliv svázané všemožnými limity a omezeními.

Transakční politika Donalda Trumpa a boj proti obchodnímu deficitu USA vyvolávají v celosvětové ekonomice nevídanou míru nejistoty. Za pár měsíců nemusí být nic, jak bývalo. Bohužel nejistota a obchodní války neudělají nikoho bohatším. Všichni zchudneme, i američtí občané, kteří to mohou již brzy pocítit ve svých peněženkách. Celosvětový koláč bohatství se smrskne, a ačkoliv se USA už sbíhají chutě na větší kousek, mohou ve finále skončit polosytí.

Značná nejistota a případné uvalení až 25procentních cel na dovoz veškerého zboží z Evropské unie do USA by se především dotkla největších evropských vývozců do USA (Německo následované Irskem a Itálií). Dopad na českou ekonomiku by s ohledem na nízký objem přímého vývozu do USA byl zprostředkovaný skrz Německo, Itálii a další státy. Nejvíce by naši ekonomiku zasáhla dovozní cla na automobily.

Na druhou stranu, nefungující vnitřní společný trh Evropské unie pro služby a jeho roztříštěnost mají na evropskou ekonomiku stejný dopad jako 110procentní vývozní cla (odhad Mezinárodního měnového fondu). Reakcí na dovozní cla by neměla být jen reciproční opatření a ochrana evropského trhu před čínskými dovozy přesměrovanými z amerického trhu, ale hlavně intenzivní snaha budovat společný evropský trh, odstraňovat byrokracii, překážky podnikání, zbytečnou regulaci a umožnit vznik „panevropských“ firem.

A nikdy není pozdě na vyjednávání. Naopak Trump přímo touží vyjednávat. Evropa má v ruce karty – přebytek služeb přes sto miliard eur ročně, trh s kupní silou přes 1 700 miliard eur…), se kterými může v Oválné pracovně hrát. Jen prosím, ne přímo před kamerami.

České firmy mají několik možností, jak alespoň částečně zmírnit dopad: diverzifikovat napříč trhy, přehodnotit dodavatelské řetězce, změnit produkt, zahedgovat nebo přesunout výroby do USA.

Pokud firma výrazně exportuje do USA, je klíčové hledat alternativní trhy mimo USA – Evropa, Asie, Blízký východ. Produkty s vyšší přidanou hodnotou jsou méně citlivé na cenovou konkurenci a cla. Inovace a specializace mohou pomoci udržet exportní konkurenceschopnost. Firmy mohou také využít finanční nástroje k částečné ochraně proti kurzovým výkyvům a zvýšeným nákladům. Některé větší firmy mohou zvážit i přesun části výroby přímo do USA, aby se vyhnuly clům. To je ale varianta spíše pro firmy s dostatečným kapitálem.

Česko jako součást Evropské unie by mělo tlačit na Evropskou komisi, aby při jednání s USA zastupovala i české zájmy a snažila se clům nebo eskalaci obchodní války zabránit. Vláda by měla posílit státní exportní agentury jako je CzechTrade, poskytnout asistenci s hledáním nových trhů, nebo organizovat mise do zemí mimo USA. Také připadá v úvahu větší podpora ze strany Exportní garanční a pojišťovací společnosti, aby exportéři měli větší jistotu i při expanzi do rizikovějších teritorií.

V případě, že cla výrazně poškodí konkrétní sektory, vláda může zvážit dočasné daňové úlevy, případně cílené programy na podporu inovací a diverzifikace. Tady může vláda pomoci granty nebo investičními pobídkami.

Hospodářská komora obecně podporuje férový obchod i se zeměmi a regionálními uskupeními zemí mimo Evropskou unii. Ve férovém obchodě vidíme cestu k dlouhodobě udržitelné prosperitě občanů, firem i celých ekonomik. Je však pravda, že se i uvnitř samotné Unie tu a tam potýkáme s překážkami kladenými volnému obchodu některými členskými státy. Stejně tak existují obavy některých členských států z přílišného otevření trhu „mimounijním“ produktům, v praxi se to projevuje více či méně zastřeným protekcionismem.

Pokud by Donald Trump skutečně uvalil uvedená cla na evropské zboží, mělo by to na české exportéry na americký trh samozřejmě zásadní dopad. Takovéto vícenáklady pro exportéra samozřejmě představují nutnost razantní změny obchodní politiky či optimalizace výrobních procesů. Popravdě si nedokážu představit mnoho výrobců, kteří by takové celní zatížení absorbovali bez razantních opatření.

Pokud jde o připravenost konkrétních firem na takovýto krok americké administrativy, fakticky se o zavedení těchto bariér, byť v různých hladinách, diskutuje už v řádu měsíců, a proto jsem si jist, že dotčené firmy mají připravené analýzy dopadů a možných následných strategických kroků reagujících na takovéto opatření.

V otázce možné obecné reakce na národní i unijní úrovni preferuje Hospodářská komora ČR pragmatický přístup, jehož strategickým cílem by měla být minimalizace obchodních bariér ve vztahu k USA.