Je český autoprůmysl v ohrožení? Americká cla na dovoz automobilů očima expertů

Zavádění celních bariér v automobilovém průmyslu poškozuje nejen evropské a české výrobce, ale i americké spotřebitele. Je to opatření, které může vést k omezení konkurenceschopnosti a má nebezpečný potenciál ohrozit stabilitu globálních dodavatelských řetězců.

Přestože Spojené státy nejsou klíčovým odbytištěm pro hotové automobily z České republiky – na americký trh míří pouze 0,8 % automobilového exportu – nepřímé dopady mohou být zásadní. Český automobilový sektor je úzce propojen s evropským, zejména německým průmyslem, jehož prémiové značky patří mezi nejvíce exponované importéry do USA.

Omezení vývozu evropských automobilů do USA se okamžitě přenese do poptávky po českých subdodávkách. Dotkne se to stovek firem v dodavatelském řetězci. Navíc nelze vyloučit, že cla budou rozšířena i na klíčové díly, jako jsou převodovky, elektrické systémy nebo motory, kde mají čeští výrobci významné postavení.

Odborné odhady ukazují, že plošné uvalení amerických cel může vést ke zpomalení ekonomického růstu celé Evropské unie až o 2,5 %. Nejvíce zasaženým regionem by přitom měla být střední Evropa, jejíž ekonomiky jsou nejvíce navázány na exportně orientovaný průmysl. Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Polsko tak mohou čelit výraznému poklesu průmyslové výroby a ohrožení tisíců pracovních míst.

Hospodářská komora dlouhodobě podporuje volný a férový obchod. Zavádění obchodních bariér nepřináší řešení, ale naopak zvyšuje nejistotu. Taková opatření mohou vést k hlubší fragmentaci globální ekonomiky, zatímco průmysl potřebuje předvídatelnost, stabilitu a spolupráci. Obáváme se, že v konečném důsledku budou škodit všem – výrobcům, zaměstnancům i zákazníkům.

Pětadvacetiprocentní cla na dovoz automobilů i náhradních dílů a plošná (nejspíš dvouciferná) cla na dovoz veškerého zboží z EU do USA vytvoří nejen chaos ve výrobních řetězcích, ale poškodí ve finále i americké spotřebitele. V Česku se cla na dovoz aut a náhradních dílů dotknou 9 % HDP, přes 130 firem, 34 % zpracovatelského průmyslu, 24 % exportu a téměř půl milionů zaměstnanců.

Dopad na evropské ekonomiky bude citelný. Ohlášená německá, potažmo evropská rozpočtová bazuka dokáže jen tlumit škody, ne plně kompenzovat dopad cel. Eurozónu čeká letos v lepším případě stagnace a v roce 2026 „růst“ pod jedno procento. Česko si snad udrží růst nad touto hodnotou, pokud spotřeba domácnosti odolá „blbé náladě“.

Co s tím? Zkusit přeorientovat výrobu i mimo automotive, diverzifikovat odběratele mimo EU například do Asie.

USA oznámily 26. 3. 2025 zavedení cel ve výši 25 % na veškeré dovozy automobilů a automobilových dílů do USA. Konkrétně by mělo jít o osobní vozy, lehká nákladní vozidla a vybrané autodíly (motory a jejich součástky, převodovky a hřídele, elektrické součástky). Cla na dovozy automobilů začnou platit od 2. 4. 2025 a budou vyměřována od 3. 4. 2025, cla na dovozy autodílů začnou platit až od data zveřejněného ve Federal Register, ne však později než 3. 5. 2025.

Automobily dovážené v rámci dohody USMCA, kterým náleží preferential treatment, budou zatížené dovozním clem jen do výše hodnoty „neamerických“ částí vozidla. Autodíly dovážené v rámci USMCA zatím nebudou zatížené 25% clem, dokud se nenastaví proces pro uvalení cla na jejich „neamerické“ části a nebude oznámen ve Federal Register.

Hlavním vývozcem automobilů do USA je Mexiko následované Jižní Koreou, Japonskem, Kanadou a Německem. Dle amerických statistik byla hodnota přímých dovozů osobních vozidel z ČR do USA (kategorie HTSUS 8703) 2,95 milionu USD v roce 2023 a v roce 2024 pak 1,78 milionu USD. Přímé dopady jsou tedy marginální a jde spíše o dopady přes evropské dodavatelské řetězce, případně nepřímé dopady na unijní ekonomiku. Ty je nicméně obtížné vyčíslit.

Situaci konzultujeme průběžně s AutoSAP. Zároveň platí, že obecně nesouhlasíme se zaváděním cel, nicméně jsme připraveni podpořit Evropskou komisi v případné diskuzi se Spojenými státy o možnosti dohody zaměřené specificky na automotive sektor.

Abychom si uměli představit rozměry sektoru automotive v České republice, tak řekněme, že Sdružení automobilového průmyslu má 130 členů. Mezi nimi sice nejsou jen výrobní a přímé obslužné společnosti, ovšem těch je naprostá většina a navíc je na ně napojeno dalších odhadem 200 až 300 dodavatelů, pro které je výroba pro automobily více či méně podstatným segmentem. Automotive tak v ČR zaměstnává přímo zhruba 180 tisíc lidí, k tomu je třeba připočítat dalších asi 500 tisíc lidí u dodavatelů, jejichž záběr je širší.

Přímý export do USA z České republiky je nicméně marginální, nebo abych se nedotknul těch firem, kde jde přece jenom o výraznější podíl, tak není z hlediska sektoru klíčový. Avšak je zde problém subdodávek, především pro německé značky. Nicméně nemyslím, že by hrozilo celku českého automotive snížení produkce větší než kolem deseti procent, spíše o něco méně.

Výraznější problém bude, že snížená možnost exportu do zámoří v podstatě u všech automobilek, což určitě je reálná situace, bude znamenat prudké zostření soutěže na ostatních trzích. To je věc, na kterou se trochu zapomíná, ale je třeba s ní počítat. Takže pokud se nenajde řešení a cla budou v působnosti delší dobu, pak musíme předpokládat dvě vlny dopadů. První bude pro Českou republiku spíše snesitelná, jakkoliv může jednotlivé podniky zasáhnout silně, ale druhá bude se zpožděním a záludnější v tom, že se může snadno dotknout i firem, které první náraz prakticky nepocítí. 

Vláda a její případná pomoc je problematická věc. Záleží na mnoha věcech, které nyní nevíme. Nevíme, jak nakonec zareaguje EU, zda odpoví tvrdě, nebo se snahou jednat, jakkoliv je otázka, zda je o čem. Je totiž těžké říct, čeho chce vlastně americká administrativa dosáhnout. Nemáme nejmenší představu, jak dlouho by mohl tento režim trvat, zda to myslí Američané jednou provždy nebo jako poněkud humpolácký vyjednávací argument. Vláda tedy může zatím situaci maxímálně tak monitorovat a možná diskutovat s automobilkami, jak pomoci v otevírání nových trhů.

Na český automobilový průmysl to bude mít vliv minimální, z Česka se do USA vozy téměř nevyvážejí. Jsme ale dodavateli dílů do německých aut, vliv to tedy bude mít nepřímý. I tak ale budou německé automobilky schopny se s clem vypořádat lépe než továrny v jiných zemích, protože americká cla míří (podobně jako cla na ocel a hliník) hlavně na Mexiko a Kanadu. Z těchto zemí se do USA dováží 46 % všech aut, z Německa je to „jen“ pět procent kusů. Ty ale mají 10% podíl na celkové hodnotě dovážených aut, což znamená, že se v USA prodávají s lepší marží. A zboží s lepší marží má vždy vyšší možnost, že je clo tolik neovlivní, neboť se částečně do oné marže „vejde“.

Pro Evropu je to přesto samozřejmě špatná zpráva, ale méně špatná než pro ostatní, neevropské výrobce. Je ale také třeba připomenout, že evropské automobilky částečně vyrábějí pro americký trh právě v Mexiku. Takže to pro ně může znamenat snížení toku zisků z Mexika, ale na samotné evropské výrobě se toto projeví ještě méně.

Klíčový bod zavedených cel je, že se cla vztahují nejen na auta, ale i na součástky, ze kterých se auta v USA montují. Sice s odloženou platností (namísto od 2. dubna až od května), ale pokud by skutečně začala platit, Spojeným státům by pak v květnu hrozilo, že namísto rozšíření americké výroby aut (které Trump se zaváděním cel slibuje) přijde zastavení americké výroby. Začít do měsíce v USA výrobu dílů, které nyní už dlouhá léta proudí z Mexika a Kanady, je nemožné. A bez součástek nevyrobí auto ani Elon Musk, natož pak Donald Trump, takže v květnu nejpozději Trump asi cla na součástky odvolá. 

Co může udělat Česko? Řešením by bývalo bylo už dávno snížit evropská cla na americká auta – ta jsou proti dosavadním americkým clům na auta evropská čtyřikrát vyšší – aspoň na úroveň dosavadních amerických cel. To ale nemůže udělat česká vláda, protože EU je celní unie, a tím pádem cla jsou zcela mimo působnost národní vlády. Mohla leda tak zatlačit na EU, jenže to od začátku vypadá, že jediné opatření, o kterém je EU schopna uvažovat, je (prý odvetné) zvýšení cel na USA.

Tato cla ale EU uvaluje na evropské firmy, ne americké. Jako každé clo.

Zavedení 25% cla na dovoz dopravních prostředků do USA bude mít na tento export přímý negativní dopad, v roce 2024 vyvezla Česká republika do USA stroje a dopravní prostředky v hodnotě 71 miliard korun. Stále se ale jedná jen o malou část celkového vývozu v této kategorii. Mnohem větší dopad budou mít cla na evropský automobilový průmysl, jehož je Česká republika součástí. Zejména pokud dojde k většímu poklesu výroby evropského automobilového průmyslu.

Český vývoz je charakterizován vysokým podílem výrobků určených jen pro konkrétní odběratele (subdodávky), zejména pak v oblasti výroby aut a náhradních dílů. Nepřispěje to ani investiční aktivitě a ekonomice EU a USA.

EU by nyní měla adekvátně hájit své ekonomické zájmy – protiopatření ze strany EU by měla být zákonná, proporcionální a zacílená. Primárním cílem pro EU by mělo být vyjednání takového řešení, které bude směřovat k eliminaci cel a k většímu vzájemnému přístupu na trh.

Českým firmám, tedy primárně českým dodavatelům německých automobilek, tato cla rozhodně nepomohou, ale nepředpokládám, že by na ně měla mít drtivý dopad. V první řadě si nelze představovat, že export německých aut do Spojených států po zavedení cel zcela ustane. Jejich konkurenceschopnost to sice samozřejmě poškodí, nicméně zároveň s nimi budou stejným clům čelit i jejich konkurenti z ostatních zemí. Spíše než skokový kolaps importu aut do USA tak patrně nastane růst jejich cen pro amerického spotřebitele, který tak bude muset velkou část celních nákladů vzít na sebe.

Konkrétně německá auta navíc v USA častěji patří do luxusnějšího segmentu a jejich kupující bývají na zdražování méně citliví a prodejci operují s vyššími maržemi, ze kterých mohou mírně ustoupit. A ačkoliv jsou Spojené státy pro německé automobilky důležitým exportním trhem, drtivá většina aut vyrobených v Německu stále míří jinam. Ačkoliv tedy nelze vyloučit, že se některé konkrétní české firmy mohou dostat do problémů, mělo by se jednat o ojedinělé případy. Na celou českou ekonomiku by to pak mělo mít spíše zanedbatelný dopad.

Mnozí ekonomové varují, že se cla Americe vrátí jako bumerang, aspoň zčásti o tom má již svědčit nynější pokles akciových trhů. 

Přesto teď Trump zavádí 25procentní cla na všechny dovážené automobily a autodíly.

A k tomu by měl ve středu oznámit sadu recipročních cel. Spojené státy chtějí na ostatní země uvalovat stejná cla, jaká ony uvalují na Spojené státy. Větišnou bývají vyšší – mezi výjimky patří třeba Čína, Británie nebo Norsko.

Co to znamená v praxi? Že se nová americká cla na auta z EU mohou zvýšit ještě nad rámec nynějšího 25procentního navýšení. Na osobní auta dovážená z USA uplatňuje EU clo desetiprocentní, zatímco Spojené státy opačně jen clo 2,5procentní. Pokud by to Trump příští týden v rámci reciprocity srovnal, fakticky na auta z EU uvalí další clo ve výši 7,5 procenta. Celkově by tak – společně s nynějšími 25 procenty – navyšoval toto clo takřka na 33 procent. To už je docela darda.

Přímý vývoz automobilů z Česka do USA je naštěstí zanedbatelný. Jeho hodnota loni jen mírně převýšila úroveň 60 milionů korun. Vyvezlo se tedy v podstatě jen pár aut. Celkový vývoz Česka do USA loni dosáhl hodnoty 165,4 miliardy korun, takže cly dotčený vývoz představuje celkem marginální 0,04 procenta celkového českého exportu do USA.

Zvášť tíživě ale cla na automobily dolehnou na německý a slovenský vývoz do USA, mnohem masivnější než ten český. A protože český autoprůmysl má na Německo a Slovensko těsné obchodní vazby, v důsledku Trumpových cel se může výrazně zhoršit odbyt českých subdodavatelů na trzích, které jsou pro něj klíčové.

Německé automobilky Volkswagen a Mercedes patří mezi ty, u kterých vývoz do USA představuje nejvýraznější podíl na celkových tržbách v Americe. V případě Volkswagenu je to 80 procent, v případě Mercedesu 63 procent. Německo a Slovensko jsou dva největší vývozci automobilů z EU do USA. Jejich souhrnný export na americký trh přesahuje půl milionu vozidel ročně. Trumpův celní „bumerang“ tedy Česko poškodí, byť nepřímo.