Podnikatel ví nejlíp, kam vyvážet. Banka má jen nezavázet a pomáhat, říká o celní válce šéf ČEB

České firmy loni do Spojených států amerických vyvezly zboží a služby za 166 miliard korun, v žebříčku exportních zemí tak USA byly na 10. místě s celkovým vývozem 2,7 %. I když tedy americký trh není pro tuzemské podnikatele rozhodující, takzvaná reciproční cla zavedená a později (s výjimkou Číny) na 90 dní pozastavená Spojenými státy americkými Česko pocítí.

Reálné dopady amerických cel budou ovšem záviset na tom, jak dlouhodobá Trumpova opatření budou. Bez ohledu na odložení „recipročních“ cel totiž stále platí základní 10% sazba na veškeré dovážené zboží i už dříve oznámené 25% přirážky na dovoz oceli a hliníku a na dovoz automobilů vyrobených mimo USA. Pokud navíc americký prezident ještě nezmění názor, od května se 25% celní přirážka rozšíří i na veškerý dovoz automobilových dílů a strojních součástek.

Je český autoprůmysl v ohrožení? Americká cla na dovoz automobilů očima expertů

To už by český průmysl, silně provázaný se sektorem automotive, významně pocítil. „Dotkne se to stovek firem v dodavatelském řetězci,“ odhadl v nedávné anketě Finmag.cz prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček. „V Česku se cla na dovoz aut a náhradních dílů dotknou 9 % HDP, přes 130 firem, 34 % zpracovatelského průmyslu, 24 % exportu a téměř půl milionů zaměstnanců,“ upřesnila Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka NERV.

Co by tedy měly české exportně zaměřené firmy dělat? A jak jim může pomoci státní Česká exportní banka (ČEB)? Na to jsme se ptali Daniela Krumpolce, generálního ředitele ČEB, který byl jedním z panelistů na 32. exportním fóru Asociace exportérů v Táboře.

Celní politika USA se mění každým dnem. Jak dnes z vašeho pohledu exportně zaměřené firmy vnímají geopolitické napětí kolem Trumpa a jeho vliv na světovou ekonomiku?

Teď jsme ve fázi, kdy se všechno mele. Najít pevnou půdu pod nohama je v tuhle chvíli těžké. Když mluvíme s firmami, slyšíme prakticky pořád to samé – nevíme, kam to půjde, odkud a jaká cla se ještě vynoří. V takové nejistotě si každý radši dá pauzu a počká.

Jak se to promítá do investičního chování firem?

Jednoznačně dojde k přehodnocení projektů. Nákupy strojů, rozšiřování výroby – to všechno se u ředy firem minimálně pozastaví. Podle toho, jaké budou nové podmínky, se rozhodne, co s tím dál.

Dá se říct, koho se ta situace dotkne nejvíc?

Dotkne se všech. Spotřebitelů, podnikatelů, vlád. Každého na světě. Myslet si, že z toho někdo vyjde jako vítěz, je prostě špatně.

Máte už v bance nějaké interní odhady dopadu na českou ekonomiku?

Nemáme. My si musíme nejdřív udělat analýzy, což je věc, kterou si teď dost pravděpodobně dělá každá banka. Říkáme tomu rapid portfolio review: oslovujeme firmy a ptáme se, co dělají, jak se jich změna podmínek dotkne, jak jsou připraveny, jak moc jim klesne odbyt, vzrostou náklady… Až podle toho se pak nastavuje strategie pro každý případ, každého klienta zvlášť.

Může Česká exportní banka ze své role nějak aktivně pomoci zmírnit dopady?

Jsme spíš facilitátor, odborně řídíme diskuzi. Úspěch podnikání jako takového ovšem určuje podnikatel sám. A pokud k nám někdo přijde se smysluplným a financovatelným projektem, podpoříme ho.

Centrální bankéř odhadl dopady celní války na Česko. Prohrají v ní všichni, varuje

Dobrá. Jaké projekty tedy typicky financujete?

Předně je třeba říct, že nebereme úvěry, které komerční sektor odmítne pro jejich neúvěrovatelnost. Za to by nás daňoví poplatníci asi nepochválili. Spíš cílíme na segmenty, které jsou opomíjené – třeba obranný průmysl, energetiku nebo nově ESG projekty. I u nich ale používáme selský rozum, nejsme extrémně zelení. Děláme zkrátka jen to, co dává pro českou ekonomiku smysl.

Existují podle vás trhy, které české firmy zbytečně opomíjejí?

Nemyslím si. Podnikatel ví nejlíp, kam a co vyvézt. Dřív tu byla jakási politika prioritních trhů, ale podle mě by to měl určovat jen a jen podnikatel sám. My mu pak pomůžeme s financemi.

Na druhou stranu máme českého eurokomisaře, bývalého ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu, který má nové trhy hledat a otevírat z principu své funkce…

To je správná cesta. Politici a banky mají pomáhat otevírat dveře, ale až když vidí podnikatelskou poptávku. Neurčujeme tedy směr, naopak pomáháme tam, kam firmy chtějí jít.

Pak tu ale máme administrativní překážky, a to nejen na straně cílových zemí, ale i ty domácí. Nedávný průzkum Hospodářské komory ukázal, že 24 procent českých firem brzdí v expanzi domácí byrokracie. Jak to vnímáte vy jako ČEB?

Je to tak. I proto se snažíme zjednodušit uvnitř banky procesy, odmazat vnitřní byrokracii. Osobně vím, že to je často obrovský balast, ovšem to není jen případ ČEB, ale i jiných bank. Když proces zjednodušíme, uleví se samozřejmě i našim klientům, protože to nebude tak zdlouhavé. Jinými slovy: co na tomto poli můžeme, to uděláme. Zákony ale škrtat nemůžeme.

Dlouhodobě vás vnímám jako silného kritika byrokracie. Co byste konkrétně označil za problém?

Například ESG a nový reporting CSRD. To je obrovská zátěž pro firmy, zejména malé. Zabírá to čas, peníze, lidi – a přínos je diskutabilní. Už takhle pracovní trh bojuje s nedostatkem lidí a tahle agenda je z trhu ještě vysává. Když pak má podnik vstoupit na zahraniční trh, je to obrovská halda administrativy. A to se bavíme jen o Evropské unii.

Evropa si sama hází klacky pod nohy, Česko není výjimkou

Neměl by ale právě v Evropě fungovat jednotný trh bez administrativních překážek? Namísto toho analýza Mezinárodního měnového fondu ukazuje, že si tu sami stavíme bariéry často i o řád vyšší, než kterými dneska šermuje Donald Trump.

Samozřejmě! V Evropě, kde má fungovat volný tok kapitálu, zboží, služeb a osob, máme bohužel překážky doslova zabudované. Namísto řešení, kam budeme vyvážet, když ne do Ameriky, by tak možná stálo za to tyto bariéry uvolnit. Kdybychom toho byli schopni, myslím, že tu máme 450 milionů nejbohatších lidí na světě, přinejmenším jedněch z nejbohatších. Tím bychom mohli začít!

Na tomhle poli ale asi ČEB úplně nepomůže, že?

Česká exportní banka tomu asi žádný zásadní impulz nedá. Podle mého názoru i zkušenosti platí, že banka – ať už státní, nebo soukromá – je jenom střípek v mozaice úspěšného podnikatelského příběhu. My můžeme pouze doplnit financování tam, kam z různých nekreditních důvodů komerční banky nechtějí. Na druhou stranu to stačí například na to, aby se některé firmy, typicky z obranného průmyslu, dostaly k financování, které by jinde z různých interních důvodů nedostaly.

Takže nějakých politických diskuzí se vůbec neúčastníte?

Politických vůbec ne.

Když vás tak poslouchám, skoro bych si dovolil váš názor na celou tu hru s tarify shrnout slovy majitele Eurowagu, který pro Forbes ve zkratce pronesl, že je to pro Evropu šance: jen je třeba „přestat fňukat a začít makat“. A tedy řešit i věci, které jsme doteď přehlíželi.

Je to tak, lépe bych to neřekl.

Blíží se spojení České exportní banky s Národní rozvojovou bankou (NRB). Jak ten proces probíhá?

Probíhá podle plánu. Odkoupili jsme 16 % vlastních akcií od státní pojišťovny EGAP a připravuje se vložení ČEB do kapitálu NRB. Tím se navýší kapacita NRB a vytvoří se tak silná bankovní skupina pokrývající malé, střední i velké firmy.

Exportní garanční a pojišťovací společnost, tedy EGAP, dál zůstane mimo tuto skupinu?

Ano, zůstane samostatně. My s NRB vytvoříme jednu skupinu, která bude podporovat malé a střední podniky, export a financování infrastrukturních projektů.

Proč se ptám: EGAP nedávno dostal za úkol podporovat obranný průmysl, což byla dosud doména ČEB. Proč se jde cestou pojištění a ne záruk? A jaký je mezi tím vůbec rozdíl?

Garance je bez výluk, bez zbytečné omáčky kolem, za velmi jednoduchých podmínek ručící banka zkrátka musí platit. Pojištění pokrývá rizika jen za určitých podmínek a jsou tam i různé výluky. Máte tedy pravdu v tom, že by oba nástroje měly být ekvivalentní, ale pro riskaře je garance vždycky silnější nástroj.

Proč se v tomhle případě šlo cestou pojištění, bude spojené spíš s tím, že spustit pojistnný program je procesně jednodušší a rychlejší. Cílem programu je podpořit především malé a střední podniky v obranném průmyslu, které mají přístup k financování investic objektivně obtížnější.

Má podle vás obranný průmysl potenciál přispět k růstu ekonomiky? Během diskuze jsme slyšeli názory, že je to hrozně krátkozraké: že za pět let může být všechno zase jinak.

Pokud je poptávka a vzniknou z ní smysluplné projekty, pak ano. Když je to zdravý obchodní případ, podpoříme ho. Možná to nemá takové multiplikační efekty, jak jsme se také dozvěděli, ale je to priorita dneška. Teď bych se tedy soustředil na to, abychom z této země udělali v první řadě zemi bezpečnou. Co bude za deset let, tam nikdo nevidí, věřím ale, že ta krása je právě v tom tohle nechat na samotných podnikatelích – to oni včas a zdravě vyhodnotí a rozhodnou, kam a kdy otočit kormidlem. Tohle zkrátka musí táhnout trh sám.

Jaká bude role České exportní banky v nové bankovní skupině?

Z tohoto pohledu se nic nemění. Zůstávám v čele České exportní banky jako samostatné entity. Není to tedy sloučení, ale vytvoření bankovní skupiny. Každá banka bude nadále mít své IČO, své úkoly. ČEB bude i nadále podporovat exportéry, české firmy investující v zahraničí a vývozně orientované podniky při posiování jejich konkurenceschopnosti. Hlavní ekonomický aspekt celé téhle akce je ale navýšení společného kapitálu.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Trumpova cla připraví české firmy o desítky miliard. Riziko recese roste, varují ekonomové

• Nechceme celní válku, ale české firmy musíme chránit, reaguje na americká cla vláda

• Centrální bankéř odhadl dopady celní války na Česko. Prohrají v ní všichni, varuje

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag