Český stát se propadá do dluhů. Proč si tedy samosprávy sedí na stovkách miliard?

Samosprávy v této zemi hospodaří s přebytky, které dosahují pozoruhodné výše. A pozoruhodný je také fakt, na který ve své nové studii upozorňuje Národní rozpočtová rada: Investiční aktivita samospráv se nezvyšuje a naprostá většina přebytků leží na bankovních účtech.

Takové hospodaření navozuje otázku: Jak se vám zamlouvá představa, že z peněz, které vám stát jako daňovým poplatníkům vezme, je vzápětí část přesunuta na účty samospráv a nese zisky bankám?

Za hodně peněz málo muziky

Český státní dluh utěšeně roste. Loni poskočil o 254,3 miliardy na 3,365 bilionu korun. Míra zadlužení vzrostla na 42 procent HDP proti 40,8 procenta HDP na konci roku 2023.

Bilance samospráv ve stejné zemi však vypadá jako z jiného světa. Míří opačným směrem. V roce 2024 se sice přebytek, který obce a kraje shromáždily, o 20 miliard snížil. Přesto dosáhl 51 miliard korun.

Úspory samospráv se tak vyšplhaly na 455,4 miliardy. To je nejvíc v dějinách země.

Národní rozpočtová rada

V porovnání s předpandemickou úrovní roku 2019 se přebytky krajů a obcí téměř zdvojnásobily a od roku 2012 vzrostly bezmála pětinásobně.

Často bývá slyšet námitka, že přebytky jdou na vrub Prahy. Jistě, Praha na nich má lví podíl. Z grafu je však patrné, že ačkoli mnohé obce hospodaří příkladně, nesyslí jen metropole. V přebytku vloni skončily zhruba dvě třetiny obcí (4 172) a jedenáct krajů.

Příčiny exploze úspor jsou zřejmé. Za prvé to jsou změny v systému rozpočtového určení daní, podle něhož se peníze rozdělují mezi stát a samosprávy ve prospěch samosprávných celků. Zatímco v roce 2012 získaly obce a kraje z výběru DPH 28,2 procenta, v roce 2023 už 34,7 procenta.

Dalším důvodem přebytků je konzervativní investiční politika zastupitelů. Rozpočtová rada ve své studii ukazuje, že investiční aktivita samospráv se nezvyšuje, a tak naprostá většina úspor leží na bankovních účtech, kde rostoucí hladina cen sráží jejich kupní sílu. Vloni tam samosprávy z 51 miliard přebytků poslaly 46,7 miliardy.

Průměrná nominální efektivní úroková míra všech obcí a krajů v roce 2024 přitom dosáhla pouze 2,9 procenta za rok, obce s méně než 100 obyvateli zhodnocovaly své peníze průměrně mírou 1,1 procenta.

A to se vyplatí?

Dcery, kterým neporučíte

Vláda nabídla obcím a krajům termínovaný vklad u ČNB se slušným zhodnocením, který by jí pomohl splácet dluhopisy. Ke konci roku 2024 ale mělo u ČNB volné peníze uloženo jen 37 obcí s více než tisíci obyvateli a jediný kraj.

Celková výše vkladů dosahovala 8,8 miliardy, což obnáší pouhá dvě procenta všech obecních a krajských úspor, upozorňuje rozpočtová rada.

Takové sdílení volných financí se dá přirovnat ke cash poolingu, který pomáhá kapitálově propojeným společnostem optimalizovat náklady. Členové skupiny s přebytky hotovosti financují levně ty, jimž hotovost schází a kteří by si jinak brali u banky drahý provozní úvěr.

Může to ale fungovat na dobrovolné bázi u státu?

U korporací podléhají dceřiné společnosti rozhodnutím mateřské firmy. Vláda však není matka a samosprávy nejsou její dcery. Stát nemůže krajům a obcím přikazovat, kam mají poslat peníze. K tomu by bylo nutné změnit ústavu.

Je přitom otázkou, zda převod peněz z daňových výnosů ze státu na obec, z obce na stát a zase zpátky vůbec dává smysl. Studie rozpočtové rady dospěla k závěru, že by bylo efektivnější zásadně změnit klíč, podle něhož se daně přerozdělují.

Mírný pokrok v mezích zákona

S přesunem daní ve prospěch státu se však nedá počítat. Co na tom, že rozdíl v zůstatcích samosprávných celků mezi Českem a dalšími unijními státy bije do očí a k tomu ještě roste?

Národní rozpočtová rada

Stranické centrály se zdráhají šlápnout do vosího hnízda. Nechtějí si proti sobě postavit politiky z regionů, což platí zejména pro STAN, který do nejvyšší politiky vyrostl z regionálních seskupení.

Stejný důvod vězí také za tím, proč Česko není schopné reformovat rozdrobený a nákladný sektor samospráv, který ve srovnání se zbytkem Evropy nemá obdoby. V zemi existuje 6 250 obcí, z nichž zhruba 4 700 nemá ani tisíc obyvatel. K tomu si můžete připočíst přebujelou regionální byrokracii s desítkami tisíc úředníků.

Slučováním samospráv by se snížily provozní náklady, obce by si sáhly na větší balík peněz, který by mohly líp využít k investicím. Vláda je však k tomu nechce tlačit zákonem. Obcím pouze usnadnila možnost dobrovolně se propojovat.

Jak je ale patrné z rostoucích přebytků, možnost dobrovolného propojení přístup obcí k financím výrazně nezměnila. Jejich spojení se až na výjimky omezuje pouze na zisk dotací pro některé projekty.

Taková politika připomíná Haškovu recesi se Stranou mírného pokroku v mezích zákona.

Peníze dorazí. Stačí je vysedět

Pokud jsou cesty k přerozdělení daňových výnosů ve prospěch státu i administrativnímu slučování obcí uzavřeny, nabízí se ještě možnost motivovat samosprávy daněmi, aby peníze investovaly a nenechávaly je ležet ladem.

Stát by mohl samosprávy postrčit, aby vytvářely příznivé podmínky pro podnikání – investovaly do malého i středního podnikání a zakládaly průmyslové i živnostenské zóny nebo inkubátory pro začínající podnikatele. A to tím, že by obcím přenechal určitý podíl z daní místních podnikatelů – samo sebou za předpokladu neutrálního dopadu takové změny vůči státnímu rozpočtu.

Dnes mají obce své příjmy jisté, nemusí se o ně přičinit. Peníze dorazí, stačí je vysedět.

Do jejich pokladen putuje kompletní výnos daně z nemovitých věcí, pevný podíl z celostátního výnosu DPH i daně z příjmu firem a podnikatelů. Pravda, za určitou motivaci samospráv se dá pokládat příjem z podílu zaměstnanců. Ten však tvoří pouze 1,5 procenta celostátního výnosu této daně rozděleného podle počtu zaměstnanců v obci. Pro obecní rozpočty má mizivý přínos.

V divokých devadesátkách přitom získávaly obce (a tehdy také okresy) podstatnou část výnosu podle plátcovy pokladny a do jejich rozpočtů směřovala také podstatná část výnosů z daně z příjmů od místních firem.

Někteří představitelé samospráv po takové změně volají. Vláda Petra Fialy o zvýhodnění obcí, které vytvářejí příznivé podmínky pro podnikání, s nimi jednala. Návrh legislativy však neformulovala. Do voleb to zjevně nestihne. A pokud stihne, změnu zákona zákonodárci projednat nezvládnou.

Patálie s porcováním rozpočtu mezi stát a samosprávy se tak dá shrnout do jednoduché věty: Dopadne to jako vždycky.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Úřad posílá podnikatele do digitálního bludiště. Nová databáze povinností selhává

• Chaos v Americe je pro Evropu a Česko příležitost. Co je teď potřeba udělat?

• Cla ani bruselské regulace nepotřebujeme. České firmy si podusíme sami

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag