Babiš chce firmám vrátit, co Fiala byznysu vzal. Kde na to ale vzít a nekrást?

Letos firmy poprvé platí daň z příjmu ve výši 21 procent. Kdo ví, zda to nadlouho nebude naposled. ANO se chystá „vrátit to, co Fiala vzal“ a k tomu patří také dvě procenta ze zisku firem.

Slibem nezarmoutíš

Hnutí Andreje Babiše, které podle aktuálních průzkumů míří k vítězství ve sněmovních volbách, usiluje o podporu byznysu. Karel Havlíček i Alena Schillerová upozorňují, že ANO chce snížit firemní daň na hodnotu 19 procent, na které byla až do doby, než ji vláda Petra Fialy v konsolidačním balíčku zvýšila.

Babiš označil daňové změny za „velkou daňovou loupež“ a ujistil, že daně, které pětikoalice zvedla, seřízne na původní úroveň.

Proč ne? Slibem nezarmoutíš a nikdo nemůže splnit tolik, kolik Babiš slíbí. Kdo si dnes vzpomene, jaká dlouhá řada nesplněných slibů za jeho vládou zůstala – od důchodové reformy přes elektronickou komunikaci se státem a podporu rodinných firem až po debyrokratizaci?

Daně však Babiš snižoval, to se mu upřít nedá, byť se patří připomenout, že nižší daně ještě nemusí být chytřejší daně. ANO snížilo daň z příjmu fyzických osob nebo DPH. A daň z nabytí nemovitosti rovnou zrušilo. Zato koalice Spolu slib z volební kampaně „nezvýšíme žádné daně“ nedodržela.

Také v politice však platí, že do stejné řeky nevstoupíš dvakrát. Vidina časů prosperity a hojnosti, které přejí sociálnímu státu, se rozplynula s energetickou krizí a ruskou invazí na Ukrajinu. Proti snižování daní dnes stojí nové výdaje, zejména na zbrojení, i výdaje staré, které vláda potřebuje, aby nakrmila rozbujelý erár a splnila plán Green Dealu.

Dvousetmiliardové strukturální schodky a neschopnost vlád (minulých i té nynější) omezovat výdaje zužují prostor pro „daňové milosrdenství“. Spíš než úlevám plátcům daní proto doba nahrává konsolidačnímu balíčku číslo 2, který byznys podojí obdobně jako ten s pořadovým číslem 1.

Dvě procenta to nevytrhnou

Nynější sazba firemní daně z příjmu není likvidační. Její reálný výběr v poměru k HDP nicméně patří v zemích OECD k těm vyšším. Firmám užírá peníze na potřebné investice.

Pravda, v Evropské unii je Česko s touto daní mírně pod průměrem. Sousední Polsko, které dlouhodobě patří mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky Evropy, však vůči nám má konkurenční výhodu. Sazbu daně ponechalo na devatenácti procentech a pro malé firmy ji snížilo na polovinu.

Návrat daně na 19 procent by v Česku byl vlastně logický krok. Když ministr financí Zbyněk Stanjura zvýšení daně obhajoval, pravil, že stát firmám nic nebere. Firmy mu pouze vrátí pomoc, kterou jim poskytl během pandemie covidu. Ta však byla časově omezená.

Babišovi lidé předpokládají, že zvažovaný pokles firemní daně by vyvážil vyšší daňový výběr. Odvolávají se na důslednější výběr daní, který zařídí EET 2.0, i na Lafferovu křivku, popisující hypotetickou závislost vybraných daní na míře zdanění.

O dva procentní body nižší daň by ale na této křivce byla sotva postřehnutelná. Zato by nejspíš způsobila výpadek příjmů převyšující 20 miliard korun. A že by pomohla EET 2.0? V době bezhotovostních plateb stěží uvěřitelné.

Kdo jiný by nicméně měl ekonomiku rozhýbat než podnikatelský sektor? A chytrá politika by ho mohla nastartovat. Změna jedné cifry v daňovém sazebníku by byla pro byznys prospěšná. Mnoho by ale nezměnila. Jakákoli vláda usilující o oživení ekonomiky by měla udělat víc.

Co může firmy nakopnout

Firmám by prospělo zejména další snižování administrativní zátěže, která v Česku patří k největším překážkám podnikání. Fiala a spol. některé povinnosti firem vůči úřadům seškrtali, byla to však jen špička ledovce.

Byznysu by pomohly i rychlejší odpisy a podpora kapitálového trhu. To by vytvořilo prostředí příznivé pro investice do robotů a umělé inteligence, které by mnohé podniky (i ty střední a malé) mohly zbavit závislosti na levné pracovní síle. O tom, jak to je pro exportně orientované Česko důležité, píše na síti X hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil:

Startupy může vláda povzbudit zaměstnaneckými akciemi založenými na principu „nedanit, dokud neprodáš“. Tyto nové firmy, zaměřené většinou na vyspělé technologie, v Česku rychle rostou. Vzniká v nich už víc než pět procent HDP. A mohly by růst ještě rychleji, kdyby je podpořila legislativa.

Ekonomiku v Česku by mohlo oživit i snížení odvodů zaměstnavatelů na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců. Za každou stokorunu, kterou zaplatí zaměstnanci, musí zaměstnavatel navíc odvést 34 korun. Pro firmy je proto drahé přijímat nové zaměstnance i zvyšovat mzdu těm současným.

V původním programovém prohlášení se Fialova vláda zavázala, že odvodové zatížení firem sníží o dva procentní body. Z revidovaného prohlášení, které vydala loni v březnu, se tento slib pod tlakem rozpočtových schodků vytratil.

Firmy spojovaly naději na snížení odvodů s důchodovou reformou. Vláda však nepřijala model výrazněji založený na individuálním spoření, který by tuto možnost otvíral, pouze změnila parametry stávajícího průběžného systému. Bohužel.

Ani zlámanou grešli

S tím, že se ke snížení odvodů firem odhodlá příští Babišova (případně Fialova) vláda, se za rostoucího státního dluhu a zvyšujících se nákladů na dluhovou službu nedá počítat. Taková změna by musela být něčím vykoupena. Vláda by byla nucena zvýšit některé daně, jinak by penzijní a zdravotní systém na současné úrovni neudržela.

Copak se ale dá kalkulovat s tím, že Babiš nebo Fiala v roli premiéra předstoupí před voliče a oznámí: „Zvedneme vám daně a vy doufejte, že od zaměstnavatele dostanete vyšší plat“?

Vrátit firemní daň, která patří do kategorie „co Fiala vzal“, na původních 19 procent, bude pro případnou Babišovu vládu snazší. Přesto bych na to nesázel ani zlámanou grešli.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Zadlužil nás víc Babiš, nebo Fiala? Absurdní hra má překvapivého vítěze

• Česku na křižovatce chybí vize. Fiala a spol. se radši schovávají za „zlý Brusel“

• Babiš už se třese. Audit ke stavebnímu řízení mu před volbami nahraje další body