Chystá se velký ekonomický restart Evropy. Nandáme to Trumpovi i Číňanům, zní z Bruselu

Evropa míří do ekonomického skanzenu. Celá průmyslová odvětví se hroutí a perspektivní startupy mizí do Ameriky.

V této době chystá Evropská komise jeden z posledních pokusů, a dost možná ten poslední, o restart ekonomiky.

Ráj pro byznys. Kdy ho uvidíme?

„Buďme společně pragmatičtí a hrdí, zvolme Evropu!“ vyzývá majitele a manažery firem Stéphane Séjourné, místopředseda Evropské komise odpovědný za prosperitu a strategii v komentáři, který zveřejnil v evropských denících a ve videu na síti X. „Evropská unie je pro byznys výhodnější než USA nebo Čína,“ tvrdí v něm francouzský politik.

Fakt výhodnější? Vždyť přeregulovaný kontinent trestuhodně zaspal nástup technologické, startupové ekonomiky, ujíždí mu vlak s umělou inteligencí a nezvládá ani přechod k zelené budoucnosti, kterou evropští politici povýšili na nejvyšší prioritu.

Chaos v Americe je pro Evropu a Česko příležitost. Co je teď potřeba udělat?

Séjourné, který se chystá zahájit šetření, zda vítězství v tendru na dostavbu Dukovan nebylo v rozporu s unijními pravidly, ve zmíněném komentáři připouští, že unijní ekonomika není v nejlepší kondici. Slibuje však to, co často slýcháme i v Česku – bude líp. Upozorňuje při tom na revoluční dokument, který má starý kontinent změnit, vytvořit z něj dynamický a prosperující region. Dostal název „Strategie pro jednotný trh“ a Komise ho zveřejní 21. května.

Co všechno do něj komise zařadila? Séjourné poodkrývá pokličku a zmiňuje například snazší přístup inovací na trh, odstranění překážek pro prodej zboží nebo služeb v jiném unijním státu, kratší povolovací řízení nebo míň administrativních povinností. Kromě toho slibuje, že strategie zajistí zakázky pro společnosti, které vyrábějí v Evropě. A to tím, že ve veřejných soutěžích bude zaručen minimální podíl výrobků „made in Europe“.

V součtu takový plán může leckomu připadat jako cesta do podnikatelského ráje. No nekup to!

Neměli bychom ale přehlédnout varovně vztyčený ukazováček. Zkušenost z nedávné minulosti nabádá ke střízlivosti. Vzpomínáte na obdobné velkolepě vyhlašované plány, jakými byly Lisabonská strategie z roku 2000 nebo Strategie Evropa 2020?

Tyto projekty měly z Evropy udělat nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa. Skončily však v zapomnění, zatímco zaostávání Evropy za Amerikou a Čínou se prohloubilo.

Výsledky Lisabonské strategie ilustruje třeba záměr zvýšit výdaje na výzkum a vývoj za dekádu z 1,8 na tři procenta HDP. Jak to dopadlo? Po deseti letech dosáhla Evropská unie navýšení o „ohromující“ desetinu procentního bodu na 1,9 procenta…

Dá se snad věřit, že nová strategie dopadne líp?

Máme kompas, přesto bloudíme

Na tom, že sedmadvacítka potřebuje reformu pravidel podnikání, se shodují jak podnikatelé, tak politici. Evropa výrazně ztratila na USA i Čínu v růstu HDP i produktivity.

Česku na křižovatce chybí vize. Fiala a spol. se radši schovávají za „zlý Brusel“

Nová komise se představuje jako reformátorská. Už v lednu například vyhlásila Evropský kompas pro konkurenceschopnost. Jeho cílem je vytvořit prostředí příznivé pro startupy – mimo jiné tím, že vznikne jednotný právní prostor pro inovativní firmy, který dostal název „28. režim“.

Firmy by se tak při pronikání do jiných unijních států nemusely přizpůsobovat jejich různým předpisům. Ve 28. režimu by platil jeden předpis pro pracovní právo, bankrot nebo daně. Dokáže se však 27 zemí dohodnout, jak si v takovém případě daně rozdělí?

Mít dobrý plán zkrátka nestačí. Bloudit můžete i s kompasem. Podstatné je, zda se plány uskuteční a kdy. V Evropě to leckdy bývá až na svatého Dyndy.

Jednotný trh, k němuž má směřovat nová strategie, zůstává nenaplněnou vizí desítky let. Už v roce 1988 vyzývala tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová v plamenném projevu v belgických Bruggách ke stržení obchodních bariér v Evropě. Marná snaha.

Vše bude napraveno. Ale kdy?

Vnitřní bariéry v Evropské unii – mimo jiné licence, technické normy nebo národní dotace – odolaly a dnes až několikanásobně překonávají ty, které svými tarify staví do cesty mezinárodnímu obchodu Donald Trump. Z analýzy Mezinárodního měnového fondu vyplývá, že odpovídají clům ve výši 45 procent na výrobu a neuvěřitelných 110 procent na služby. Proto také není obchod mezi zeměmi Evropské unie ani poloviční v porovnání se státy USA.

No a aby toho nebylo málo, máme tady hromady regulací, které obchod svazují. Jen náklady na dodržování nařízení o ochraně údajů GDPR mohly snížit zisk malých technologických firem na starém kontinentu až o 12 procent.

Sejourné ve svém komentáři připouští, že snaha sladit ekonomický úspěch s lepším životním prostředím a sociální inkluzí vedla k „přemíře administrativních omezení“. Vzápětí ale upozorňuje, že bude vše napraveno – Komise se zavázala do konce svého pětiletého období snížit administrativní zátěž malých a středních podniků o 35 procent a velkých o 25 procent.

Není však zřejmé, co do těchto procent komise započítá. Budou v nich i škrty hromady norem, které měly vstoupit v platnost až v příštích letech? V takovém případě by podnikatelé kdovíjakou úlevu vůči současnému stavu nepocítili.

A vůbec, není těch 25 a 35 procent, poměřováno současnou administrativní džunglí, vlastně málo? Proč neškrtat víc a rychleji?

Zůstat, nebo odejít?

Místopředseda Evropské komise Sejourné si v komentáři stěžuje: „Naše podniky se stávají globálními dříve než evropskými.“ K tomu rezolutně dodává: „Zítra to bude muset být naopak!“

I kdyby ale nakrásně nová strategie otevřela cestu k báječnému jednotnému trhu, zůstane podnikatelům v Evropě nepříjemný hendikep – drahé energie. Elektřina je tady zhruba trojnásobně dražší než v Číně, dvojnásobně než v USA a vládní zmocněnec pro energetiku Václav Bartuška upozorňuje, že levnější už nebude.

Tím spíš, že Evropská komise chce urychlit dekarbonizaci. V únoru navrhla, aby evropská legislativa byla obohacena o zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů s cílem srazit emise skleníkových plynů do roku 2040 o 90 procent ve srovnání s rokem 1990.

Je zřejmé, že rychlá dekarbonizace by zvýšila náklady firem, zejména v energeticky náročných odvětvích. A dotovaná elektřina může být jen krátkodobým řešením. Končí deficity, které se zanedlouho propíšou do daní. A daně už dnes v evropských státech rostou.

Mnoho firem proto bude i dál řešit otázku, kterou před čtyřmi desítkami let nastolili britští punkeři Clash: „Should I Stay or Should I Go?“ – „Mám zůstat, nebo odejít?“

Kdepak, dělat byznys v Evropě nebude žádný med.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• USA v celní válce nezvítězí. Co dělat, aby ji vyhrála vaše firma?

• Byrokracie musí být zničena! Aby na ni podnikatelé nesváděli své neúspěchy a lenost

• Evropa chystá uhlíkové clo. V Česku tím může spustit další zdražování

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag