Proč v Evropě nikdy nevznikne Microsoft, Google či Meta? Známe důvod a máme i řešení

Ossowski na problém s „ekonomikou starých struktur“ upozornil už koncem loňského roku ve svém textu na serveru EUTechLoop.com. Opírá se v něm o analýzu amerického vědce z Massachusettského technologického institutu (MIT) Andrewa McAfeeho, který zásadní vizualizaci evropského zaostávání na základě jediné věty ze známé „Draghiho zprávy“ přinesl.

Ta věta říká, že v Evropě za posledních padesát let nevznikla „od nuly“ žádná firma, která by dosáhla tržní kapitalizace přesahující 100 miliard eur (téměř 2,5 bilionu Kč), zatímco Amerika se za stejné období může pochlubit hned šesti společnostmi, u nichž tržní kapitalizace přesahuje jeden bilion eur (téměř 25 bilionů Kč).

To je zatraceně velký kontrast.

Trochu skrytě se v tomto konstatování ukrývá fakt, že Evropa se opírá zejména o firmy s dlouhou historií, často v oborech, které v 21. století mají silné existenční problémy. McAfee se na to ve své vizualizaci snaží upozornit barevným odlišením: zeleně vyobrazuje technologické firmy, modrou firmy z ostatních oborů. A rozdíl mezi EU a USA je opět víc než zřejmý.

Andrew McAfee (@amcafee)

Velikost bubliny značí hodnotu firmy v době jejího uvedení na burzu, zelená barva technologické společnosti, modrá ostatní obory. Andrew McAfee k analýze využívá data platná v době IPO uvedených firem z roku 2023 (zveřejnéna v listopadu 2024) Zdroj: Substack Andrewa McAfeeho

„Ať už jde o fúze a akvizice, přetvoření nebo dlouhotrvající rodinné dynastie, starý kontinent se i nadále drží firem, které žily déle než většina evropských zemí,“ upozorňuje Ossowski. „Technicky vzato jsou dvěma nejmladšími evropskými firmami v první pětce evropských společností podle tržní kapitalizace německá softwarová společnost SAP (založena v roce 1972) a nizozemský výrobce čipů ASML, ačkoli jeho počátky lze vysledovat až ke společnému podniku z roku 1984 mezi společností ASM, založenou v roce 1969, a značkou Philips, založenou už v roce 1891.“

Je snad tohle ten klíčový problém Evropy? A pokud, co s tím lze dělat?

Absurdní situace

Bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi svou široce respektovanou zprávu o stavu Evropské unie představil loni na podzim. Opírá se v ní o tvrdá data a navrhuje konkrétní řešení. Mimo jiné upozorňuje, že Evropa musí více investovat a zavést společný kapitálový trh, odstranit zbytečnou byrokracii a volit benevolentnější antimonopolní politiku. Jsou to přesně ty věci, které vzniku evropského Googlu, Mety či Microsoftu brání nejvíc.

Vedle dlouhodobě nedostatečného rizikového kapitálu, který v Americe vznik mladých dravých firem přirozeně akceleruje, se ovšem sázka na tradiční odvětví propisuje v Evropě i do řady dalších překážek. „Existuje mnoho pracovněprávních předpisů na úrovni členských států, které mají chránit zaměstnance. Dříve to mělo smysl pro ochranu pracovníků na pracovišti, dnes však spíše brání růstu nových odvětví, která nejsou závislá na manuální práci ve fabrikách a na montážních linkách,“ říká pro Finmag.cz k široké problematice nekonkurenceschopné Evropy Ossowski.

Starý kontinent tak aktuálně čelí jistému paradoxu: v globálním měřítku je sice ekonomickým gigantem, ale dochází mu dech, protože se opírá o „staré“, leč velmi silné (a díky letitým zkušenostem i odolné) firmy. Jenže často i takové, které jsou financovány skrze americké burzy. „Což je absurdní; Evropané investují do Evropanů v USA, kde zůstává pak část zisku a nakonec i daná firma,“ píše v komentáři pro Finmag.cz dlouholetý spolupracovník redakce Marek Hudema.

Současně ovšem nelze říci, že by Evropa mladé úspěšné firmy vůbec neměla. Na rozdíl od USA, kde od 70. let vznikají technologičti globální giganti, ale stagnuje. Vždyť i ty největší evropské technologické společnosti, jako jsou namárkou Spotify, Adyen nebo Delivery Hero, jsou z pohledu své hodnoty jen zlomky svých amerických souputníků.

Jak tedy tohle „evropské dědictví“ překonat, ale současně silným a stabilním firmám s dlouhou historií v Evropě neublížit? Jak evropskou ekonomiku posunout do 21. století bez toho, abychom pošlapali silné tradice? Právě na tohle téma jsme se s Yaëlem Ossowskim, autorem článku na Eutechloop.com, podrobně bavili.

Ekonomika „starých struktur“

Už z citace výše je jasné, že Ossowski vidí ten hlavní problém poměrně jasně: zatímco v Americe existuje dynamické investiční prostředí, kde mají firmy možnost riskovat, v Evropě se i ti nejodvážnější podnikatelé potýkají s byrokratickými překážkami. Mluví o „principu předběžné opatrnosti“, kdy jsou nové regulace vytvářeny ještě dřív, než si je obor vůbec stačí vyzkoušet.

Příkladem takového přístupu je třeba takzvaný AI akt – dokument, který reguluje využívání umělé inteligence napříč evropskými státy ještě dřív, než ji firmy vůbec stačily alespoň zčásti adoptovat. Ostatně, i proto (ale nejen proto) se Česká republika skrze nedávno jmenovaného zmocněnce pro umělou inteligenci při ministerstvu průmyslu a obchodu snaží o odložení jeho platnosti.

Česku na křižovatce chybí vize. Fiala a spol. se radši schovávají za „zlý Brusel“

„Umožnit dlouhodobě fungujícím firmám přijímat rizika a nabízet produkty bez přehnané regulace by mělo být prioritou. Podnikatelské prostředí v Evropě je poměrně konzervativní, což je dále posilováno pravidly a silnou přítomností regulačních orgánů. Umožnit spotřebitelům těžit z inovací řízených trhem již dnes, a ne až zítra, by bylo velkou výhodou,“ je přesvědčen Ossowski.

Není ale vše ztraceno. V posledních letech se objevují iniciativy, které by mohly stagnující stav přece jen pomoci změnit. Jednou z nich je například Česká inovační platforma, která má za cíl propojit malé startupy s velkými investory i podnikatelskými partnery z řad etablovaných firem. Je příkladem toho, jak může spolupráce mezi různými hráči přinést výhody všem stranám.

„Naším cílem je přinášet konkrétní výsledky: nové obchodní příležitosti, smysluplná partnerství a inovace s reálným dopadem. Pro startupy to znamená nové velké klienty, pro zavedené firmy přístup k inovativním řešením a pro naši ekonomiku nová pracovní místa, růst HDP a vyšší konkurenceschopnost,“ je přesvědčena Dana Vaníčková, která stojí v čele inovační platformy.

Jednotný trh a 28. režim EU

Podobné platformy podle Ossowského reflektují přesně to, co Evropa potřebuje – méně byrokracie, více příležitostí a prostor k růstu bez přehnané regulace. „Inovátoři a podnikatelé potřebují všechny možné cesty k získání kapitálu, možnostem fúzí a akvizic, a hlavně šanci nabídnout své produkty zákazníkům,“ říká. Právě to může propojení startupů s etablovanými hráči nabídnout.

Změnit situaci by mohlo i dokončení jednotného kapitálového trhu EU, který by sjednotil pravidla pro investice a zjednodušil tok peněz mezi členskými státy. Tento krok by startupům usnadnil přístup ke kapitálu a odstranil fragmentaci trhu.

S tím souvisí i takzvaný 28. režim EU – návrh na zavedení jednotného právního rámce, který by doplňoval národní pravidla a umožňoval firmám zvolit si harmonizovaný režim pro fungování napříč unií. I ten by mohl sehrát klíčovou roli při odstraňování právních a daňových překážek, které startupy i investoři v EU často zmiňují jako největší problém.

Od švarcsystému po Muska. Jak si Česko zadělává na pořádný průšvih

Analytik, novinář a obhájce práv spotřebitelů Ossowski přitom tvrdí, že zavést „nějaký typ regulačního sandboxu pro inovativní odvětví“ by bylo „poměrně snadné“. „Snížení byrokracie a regulačních požadavků na nové firmy, nebo alespoň jejich dočasné vyjmutí z přísných regulací, zejména v oblasti digitálních služeb, by mělo okamžitý dopad.“

Jako součást řešení postupného úpadku Evropy navrhuje také snížení kapitálových daní a mírnější pravidla pro poskytování úvěrů – to aby začínající firmy měly snazší přístup k investicím. „Národní vlády by měly usilovat o to, aby prostředí pro inovátory bylo mnohem vstřícnější. A mělo by se rozvinout určité pochopení a prostor pro riziko, aby z toho mohli těžit i spotřebitelé.“

Politika jako brzda

Všechno to jsou věci, které se zmiňují opakovaně. Pravidelně tato témata otevíráme i na Finmag.cz jako součást veřejné diskuse. Ať už jde o jednotný kapitálový trh v EU, jednotný obchodní zákoník, nebo potřebu snížit byrokratickou zátěž firem. A paradoxně je často slyšíme i z úst, ze kterých bychom je slyšet potřebovali: těch politických. Tak v čem je tedy problém…?

Ten hlavní zní politická nestálost. Například v Česku nás na podzim čekají parlamentní volby, které – jak se za nynější „bitcoinové“ kauzy zdá – odvanou současnou vládní koalici v čele s Petrem Fialou pryč. Jenže jakkoli se současný kabinet snaží hrát právě na potřebu kontinuity pro posun naší země kupředu, protože čtyři roky jsou zkrátka málo, svými aktuálními činy tuto svou vizi podráží.

Je to ale právě tohle pravidelné střídání vlád a nejasná kontinuita reforem, která nejen v Česku brzdí jakékoli inovace. Vždyť ony změny, o kterých mluví Draghiho zpráva i experti jako Ossowski, vyžadují dlouhodobou vizi a odvahu jít proti zažitým strukturám. Dokud se ale politické vedení každé čtyři roky mění a priority skáčou podle nálad, je těžké vytvořit předvídatelné a podpůrné prostředí pro jakýkoli růst.

Zůstane tedy Evropa kontinentem tradičních značek a průmyslových kolosů, nebo se jí podaří vytvořit půdu i pro nové technologické lídry? Odpověď závisí na tom, jestli dokáže tu pomyslnou ruční brzdu v podobě regulační zátěže, omezených kapitálových trhů a rigidních pravidel uvolnit. Na tom, jestli dokáže modernizovat zažitá pravidla a nabídnout dostatek prostoru pro riskování.

Zatímco USA dokázaly během několika dekád postavit úplně nový ekonomický ekosystém, Evropa se stále ještě rozhoduje, jestli mu chce konkurovat, nebo ho jen regulovat. Mrhá při tom tím nejcennějším, co máme: časem. A potenciálem všech nápadů, které by v mnohem vstřícnějším prostředí měly šanci bourat jazykové bariéry i kulturní rozdíly napříč Evropskou unií.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Evropa si sama hází klacky pod nohy, Česko není výjimkou

• Nejen regulace, Evropa má mnohem hlubší problém. Recept na změnu existuje

• Chaos v Americe je pro Evropu a Česko příležitost. Co je teď potřeba udělat?

Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu

Jsme stále štědřejší a objem dobročinných darů vytrvale roste. A když přijdou povodně, tornádo, nebo jiná humanitární krize? Rozdali bychom se.

Zdroj: Finmag

FILANTROPIE JE UMĚNÍ

Martin a Danka Kúšikovi směřují peníze z nadační činnosti do školních tříd. • Štěpánka a Karel Komárkovi podporují životní prostředí a kulturu, i vstupní lobby firemního sídla tak proměnili v neobvyklou galerii. • Kde všude pomáhají čeští miliardáři? A co jim vzkazuje magnát Jorge M. Pérez?

BYZNYS JE HRA

Ale když hackeři vyhrožují, že zveřejní vaše firemní data, jdou hrátky stranou. Ustojíte útok? • Ustojí také evropští zbrojaři lavinu objednávek? • ReArm Europe je ambiciózní plán, bude účinný?

Koupit Finmag