Předplatit časopis Finmag

Rozhádané divadlo a žvanírna 2.0. Poslanci plně ukázali, jak moc okrádají naši zemi

Marek Hudema
Marek Hudema
3. 7. 2025
 15 717
komentář

Poslední předprázdninové jednání Sněmovny bylo jiné. Během několika hodin poslanci vychrlili tolik legislativních změn jako nikdy předtím. Důvod byl jediný: chyběli největší žvanilové a poslanci tak mohli skutečně pracovat. Mimo jiné tím ukázali, jak moc tyhle politické hry Česku fakticky ubližují.

Rozhádané divadlo a žvanírna 2.0. Poslanci plně ukázali, jak moc okrádají naši zemi
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš patří k hlavním strůjcům sněmovních obstrukcí, sám přitom Sněmovnu v minulosti kritizoval a nazýval ji žvanírnou / Zdroj: PSP ČR

Pátek nikdy nepatřil k nejproduktivnějším dnům v týdnu – lidé jsou obvykle myšlenkami už ve víkendu a práci odkládají, aby mohli domů co nejdřív. Platí to navíc pro všechny profese, od kopáčů až po poslance. Najdou se ovšem výjimky.

Jednou z nich byl minulý pátek v Poslanecké sněmovně, který lze označit za opravdu „výživný“. Poslanci během několika hodin hladce schvalovali jednu důležitou normu za druhou. Mimo jiné i Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů, ke kterému kdekdo něco „přilepil“.

Jednotné hlášení patří ke změnám, na kterou podnikatelé dlouho čekají. Omezuje administrativu, místo 25 různých hlášení přináší jedno, a panuje tak nad ním všeobecná shoda. I proto k němu poslanci přidali další řadu norem, které by jinak v dlouhodobě zablokované Sněmovně neměli příliš šancí samostatně projít.

Příklad? Třeba (konečně!) skutečně funkční systém zaměstnaneckých akcií, takzvaný ESOP. Nebo napravení nesmyslné chyby v podobě povinných zdravotních prohlídek dohodářů. Bylo toho ale ještě mnohem víc…

Ze žvanírny efektivní stroj

Jak je tohle možné? Tím hlavním důvodem je, že jednání tentokrát neblokovala opozice. Chyběli šéfové dvou nejsilnějších opozičních stran: Andrej Babiš (ANO) i Tomio Okamura (SPD). A nikdo jiný už zjevně neměl náladu obstruovat dál, možná i proto, že hrozilo jednání do pozdních večerních hodin. Část opozice tak nakonec uznala, že tyhle zákony jsou užitečné a budou mít pro zemi ekonomický přínos.

Proč to ale ve většině případů takhle nefunguje? Proč ve Sněmovně nejčastěji vidíme, že se vládní poslanci s těmi opozičními prakticky na ničem neshodnou? A proč jsme neustále svědky dlouhých projevů a svolávání mimořádných schůzí k různým kauzám, kde se nic nevyřeší?

Někdo by mohl říci, že to tu bylo vždy. Parlamentní obstrukce včetně neúnosně dlouhých projevů patří k demokracii stejně jako to, že navzájem soupeřící politické strany se na spoustě věcí zkrátka neshodnou. To všechno je pravda. Jenže zatím nikdy nedosáhly obstrukce a neshody takového rozsahu jako v nynějším volebním období.

Schůze poslanců se neúnosně protahují, je jich neúnosně mnoho, a co víc – často jsou doslova o ničem. Smyslem mimořádných schůzí pak bývá jen to, že opozice chce tepat domnělé i skutečné prohřešky vlády na jednání poslanců před televizními kamerami. Jak moc se to zvrtlo, ukazují i tvrdá data: za vlády Bohuslava Sobotky měli poslanci 61 schůzí, za premiéra Andreje Babiše už 119, a nyní mají poslanci už 136. schůzi.

A to stále nejsme na konci volebního období!

Žvanírna za stovky milionů

Aby se vůbec něco stihlo, poslanci při tom všem často jednají i přes půlnoc. Jen za této vlády se tak stalo už víc než dvacetkrát, zatímco v minulém volebním období jen čtyřikrát. Přesto nové normy či úpravy těch stávajících ze Sněmovny „vypadnou“ jen zřídka. Pro někoho to může být výhoda, jiní v tom ovšem vidí – zcela oprávněně – stamiliony korun vyhozených z okna. Vždyť jeden jednací den Sněmovny stojí daňové poplatníky zhruba 16,5 milionu Kč! (za předpokladu sta jednacích dní při rozpočtu Sněmovny pro rok 2025 ve výši cca 1,65 miliardy).

Z parlamentu se tak namísto efektivního zákonodárného sboru stává – jak to jednou nazval sám šéf ANO Andrej Babiš – žvanírna. Paradoxní přitom je, že právě pod jeho taktovkou o to větší než v dobách, kdy sám různé obstrukce (které mimochodem v předchozím období používala i tehdejší opozice, čili současná vláda) silně kritizoval. Nazvěme to třeba žvanírna 2.0.

Současný stav je takový, že dlouhé hodiny trvá už jen domluvit program schůze. Sám Babiš na plénu dokázal mluvit už i přes tři hodiny v kuse. Což ovšem není nic oproti Tomio Okamurovi z SPD, který mluvil téměř 11 hodin. Oba patří ve Sněmovně na špici žebříčku celkového času stráveného u řečnického pultíku a jejich projevy často slouží jen k blokování jednání.

Proč se to děje? Tím hlavním důvodem je politická polarizace. Politika už dávno není o souboji mezi pravicí a levicí. Není o hodnotách. Ty pravé hodnoty nahradily „hodnoty“. A zatímco ještě nedávno se všechny významné politické strany víceméně shodly na existenci demokratického sociálního liberálního kapitalistického státu a šlo jen o to, zda má být více (či méně) sociální a více (či méně) regulovaný, dnes se místo toho soupeří o kulturní „hodnoty“.

Nastupuje moralistní politika, která se staví čelem údajně konzervativním hodnotám či totálnímu populismu. A desítky milionů korun z kapes daňových poplatníků lítají oknem dál.

Jak nás okrádají politici

Jasně, nejsme v tom sami – ve větší či menší míře je tomu tak na celém Západě. Polarizovaný parlament pak těžko hledá kompromisy a pokud má vláda sněmovní většinu a snaží se protlačit věci „na sílu“, bují v něm různé typy obstrukcí. O to zajímavější ovšem je, že podle jednoho amerického výzkumu obstrukce v parlamentu zároveň dál posilují radikalismus u voličů.

Voliči si v takovémhle nastavení myslí, že zablokování parlamentu stejně nedovolí politikům prosadit extrémní názory, a tak hlasují i pro taková jména, která by jinak na hlasovacím lístku nezaškrtli. Do parlamentu se tím ale dostávají poslanci a strany s extrémními názory, čímž se opět snižuje šance na dosažení jakéhokoli kompromisu. A roste chuť po ještě větších obstrukcích.

Pokud jedna strana či koalice v parlamentu převládne a dokáže se prosadit proti obstrukcím opozice, výsledkem jsou náhlé extrémní výkyvy politiky, a to i té ekonomické. Nestabilita plynoucí z politické polarizace pak vede k poklesu HDP a ekonomického růstu a naopak růstu zadlužení. Začarovaný kruh!

Jak naznačují ekonomické studie, je to spojeno s tím, že lidé i firmy v neefektivně fungujícím státě méně investují. Do sebe, ale i do ekonomiky. Navíc čím horší tahle efektivita státu je, tím horší je dopad polarizace na ekonomiku.

Je to podobné jako vláda populistů. I ta má podle ekonomických studií negativní dopad na hospodářství. Odhaduje se, že za 15 let vlády populisty má země o deset procent nižší HDP, než kdyby populista u moci nebyl.

Ale pozor! Neznamená to, že daná země zchudne, jen roste mnohem pomaleji. Podobně jako v případě silné politické polarizace.

Jak z toho ven

Cesta z tohohle podivného nastavení není snadná. Paradoxní například je, že polarizace může být prohlubována i tím, že antipopulisté zvolí ofenzivní rétoriku a rozdělí tím společnost na „my“ a „oni“. Přesně to se ostatně dělo před volbami v roce 2021 i v České republice, ukazuje výzkum Národního institutu SYRI, který zkoumal politické příspěvky antipopulistických a demokratických stran na sociálních sítích.

Jinými slovy, cesta do pekla může být dlážděna dobrými úmysly. Podle výzkumníků totiž tohle vymezení se stran, které chtěly společnost stmelovat, lidi naopak ještě víc rozdělilo.

Co s tím? Snad jen doufat, že snaha podpořit anemický hospodářský růst a zvrátit zaostávání Evropy za USA a Čínou může dovést některé politiky a politické strany přece jen k racionálním kompromisům. Mimo jiné proto, že časem si i voliči mohou uvědomit, že ekonomická situace země může být pro jejich život důležitější než kdejaká „kulturní válka“.

Ostatně, Česká republika na tom ještě není tak zle. Minimálně donedávna u nás byla nejmenší polarizace společnosti ze zemí Visegrádské čtyřky. A i páteční zasedání parlamentu ukázalo, že u nás může parlamentem ledacos dobrého projít.

Ještě tedy nejsme ztraceni. Byť celosvětové trendy nejsou zrovna příznivé.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu

Jsme stále štědřejší a objem dobročinných darů vytrvale roste. A když přijdou povodně, tornádo, nebo jiná humanitární krize? Rozdali bychom se.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

FILANTROPIE JE UMĚNÍ

Martin a Danka Kúšikovi směřují peníze z nadační činnosti do školních tříd. • Štěpánka a Karel Komárkovi podporují životní prostředí a kulturu, i vstupní lobby firemního sídla tak proměnili v neobvyklou galerii. • Kde všude pomáhají čeští miliardáři? A co jim vzkazuje magnát Jorge M. Pérez?

BYZNYS JE HRA

Ale když hackeři vyhrožují, že zveřejní vaše firemní data, jdou hrátky stranou. Ustojíte útok? • Ustojí také evropští zbrojaři lavinu objednávek? • ReArm Europe je ambiciózní plán, bude účinný?

Ohodnoťte článek

-
21
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Marek Hudema

Marek Hudema

Vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval jako novinář například v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách nebo Lidovkách. Zajímá se o Blízký východ a Asii,... Více

Související témata

Andrej Babišdaňoví poplatnícidomácí politikaekonomický růstHDPkomentářpolitické stranyPoslanecká sněmovnaTomio Okamura

Letní příběh

LÉTO + TWISTO

LÉTO + TWISTO

99 Kč

Více nabídek

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Filantropie po česku… čtěte v novém Finmagu

Koupit nejnovější číslo