Z Česka se stává skanzen. A neházejme vinu na Brusel, můžeme si za to sami

Češi si vysnili život v ekonomickém skanzenu. I tak se dají vyložit výsledky obecních referend, v nichž voliči hlasovali proti větrným elektrárnám, proti vysokorychlostní železnici na Brněnsku, spalovně odpadu v Písku nebo těžbě štěrkopísku na Šumpersku. Vyslali tím jasné poselství: Stavte si, ale ne v našem sousedství.

Referendum, v němž voliči v Troskotovicích, obci se 749 obyvateli, hlasovali proti stavbě vysokorychlostní železnice spojující Brno se Znojmem, se dá pokládat za ukázkový příklad českého NIMBY. Tímto akronymem („Not In My Back Yard – Ne na mém dvorku“) se označuje postoj lidí, kteří odmítají výstavbu v blízkosti svého bydliště.

Ať koza chcípne

Důvody pro NIMBY jsou různé. Patří k nim leckdy oprávněné obavy o snížení kvality života, tržní znehodnocení nemovitosti, nadměrný provoz a hluk při výstavbě, neblahé dopady na lokální ekosystém, ale i pouhý odpor k jakýmkoli projektům, které cosi mění – a přitom těm, v jejichž blízkosti se realizují, nepřinášejí přímý užitek.

Starostka Troskotovic Denisa Haluzová vysvětlila, proč hlasovala proti projektu vysokorychlostní železnice, takto: „Troskotovicím nepřinese nic pozitivního. Lidem ze Znojma se zkrátí doba dojezdu do Brna, ale my nebudeme mít žádnou výhodu.“

Levnější než dálnice, rychlejší než auta. Proč Česko musí vsadit na supervlaky

Nepřipomíná to snad starou anekdotu o Čechovi, který se modlí k Bohu? „Pane Bože, soused má kozu a ta mu dojí,“ říká úpěnlivě, načež ho Všemohoucí přeruší otázkou: „A ty, můj synu, bys chtěl taky kozu?“ Čech odpoví: „Ne, Bože, já bych chtěl, aby koza sousedovi chcípla.“

Referendum, které zavazuje radnici, aby se projekt snažila odvrátit, může stavbu dráhy zkomplikovat a zpozdit. Případy, kdy přípravy vysokorychlostních tratí nabírají zpoždění (nejen) kvůli nesouhlasným stanoviskům obcí a námitkám krajů, nejsou ojedinělé. Píše se o tom ve zprávě, kterou pro vládu vypracovalo ministerstvo dopravy a Správa železnic. 

Rychlé koleje, stejně jako dálnice, přitom ekonomice země prospívají, o tom není sporu. Není snad absurdní, když vlaky Deutsche Bahn z Berlína do Vídně objíždějí Česko přes Norimberk a Mnichov? Důvod je nasnadě – tahle trasa je sice o 200 kilometrů delší než přes Prahu, zato však rychlejší a doba cesty kratší.

Věříte Cimrmanovi, nebo Trumpovi?

Z výzkumu agentury STEM/MARK, která se zabývá fenoménem NIMBY, vyplývá, že největší odpor v Česku vzbuzuje blízká výstavba továren, průmyslových hal, logistických center, skladů, železničních koridorů a dálnic.

Nedávná obecní hlasování však ukazují, že NIMBY se týká také větrných turbín. Obyvatelé většiny obcí, v nichž se během sněmovních voleb v místních referendech o větrnících hlasovalo, je odmítli. Vyslovili se proti nim v devíti ze 17 plebiscitů.

Chceme tanky i dálnice? Na vyšší výdaje na obranu si budeme muset půjčit

Co za odporem k větrníkům vězí? Obavy z hluku, který se šíří od lopatek? Hlukové normy pro větrné elektrárny jsou přísné, takže při silnějším větru je překoná hluk lesa. A vyvracet snad netřeba takový blábol, jakým je varování Donalda Trumpa, že zvuk větrníků může vyvolat rakovinu.

Rozšířený názor, že pro provoz větrných turbín nejsou v Česku příznivé povětrnostní podmínky, protože tady pořádně nefouká, pak vyvrací studie Ústavu fyziky atmosféry, která upozorňuje na oblasti vhodné k jejich umístění.

Námitku, že provoz elektráren tady nemůže být ekonomický, zpochybnil už za monarchie Jára Cimrman ve scénce Vichr z hor, v níž imaginární silný vítr odnáší z jeviště herce i s rekvizitami a dekoracemi.

Zmíněná studie akademiků upřesňuje, že z větru – aniž bychom větrníky stavěli na vrcholech hor nebo v chráněných krajinných oblastech – by mohlo do roku 2040 pocházet v Česku ročně 6,2 terawatthodiny energie. Tato hodnota odpovídá zhruba deseti procentům elektřiny, která se v zemi spotřebuje.

Investoři, tady nejste vítáni

Mezi českými NIMBY případy ční vysoko hra o investici za 200 miliard a tisíce pracovních míst na Karvinsku. Obyvatelé Dolní Lutyně tam loni souběžně s volbami do Evropského parlamentu hlasovali proti stavbě gigafactory. Pověřili radnici, aby vůči fabrice na baterie vznášela námitky a proti projektu bojovala.

Jistě, je pochopitelné, že nikdo není nadšen, když se staví za jeho domem. Můžeme se proto ptát, zda stát nabízí dostatečné kompenzace, které odškodňují za negativní dopady projektu.

Nahlíženo možným ekonomickým přínosem investice si však také můžeme položit otázku, zda bychom před investory v oblastech s vysokou nezaměstnaností spíš neměli rozvinout rudý běhoun, než jim dávat najevo, že u nás nejsou vítáni. 

Osud gigafactory je nejistý. Investor zatím své rozhodnutí odložil. Ať to ale na Karvinsku dopadne tak či onak, je zjevné, že tahle země se bez nových projektů a investic neobejde – pokud se ovšem se nesmíříme s budoucností ekonomického skanzenu, jehož příjmy budou záviset na čínských turistech přijíždějících obdivovat starou Prahou a průmyslová muzea.

Leckterý z Čechů láteří, že takové zítřky nám narýsovala Evropská unie s Green dealem. Do skanzenu však míříme zejména vlastním přičiněním.

A příčinou není jen zmíněné NIMBY, ale i razítkovací procedury spojené s povolováním staveb. Pravda, leccos se mění k lepšímu. Rozeběhly se stavby dálnic a loni začala platit nová verze liniového zákona, která má urychlit stavbu strategické infrastruktury. Omezuje možnosti zarazit stavbu podáváním námitek a žalob.

V budoucnu by tedy už neměla nastat situace, kdy farmářka zablokuje dokončení dálnice, po které by mohly jezdit statisíce lidí. Jistou vadou na kráse této normy je, že stavby zahájené před její účinností se dokončí podle starých pravidel. Také proto efekt NIMBY, jak po volbách připomněl prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček, dosud sílí.

Nejvyšší čas to změnit. Anebo sníte o životě ve skanzenu?

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Česko brzdí rozežraný erár. Jen chytřejší daně stát z dluhů nevysekají

• Ficovo Slovensko zakleklo na podnikatele. Vydá se Babišovo Česko v jeho stopách?

• Česko se dál motá v kruhu. Za Babiše může být podnikatelům líp, ale jen než dojdou peníze

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag