Miliardy v trapu. Stát selhal, dotace investoval do prkotin a příjemce čekají abstinenční příznaky

Způsob, jakým se v Česku využívaly a dosud využívají evropské dotace, je tristní. Dokládá to obsáhlá analytická zpráva (EU report 2025), kterou v říjnu vydal Nejvyšší kontrolní úřad. Dá se pokládat za zdrcující kritiku českých vlád a výzvu k radikální změně přístupu k penězům, které přitékají z Bruselu.

Zpráva upozorňuje, že v příštích letech dotací z Bruselu ubyde. U podnikatelů, kteří si na nich vypěstovali závislost, se proto může vyskytnout abstinenční syndrom, jehož důsledkem bude ztráta konkurenceschopnosti. Příští vládě zase budou chybět finance, které by jí pomohly látat díry v rozpočtu.

Zahrádkáři Kersku, Brusel Česku

Dotace mohou a mají sloužit k podpoře ekonomiky, inovací a slabších regionů. Anebo se dají jednoduše projíst – tak jako v Česku.

Na jejich projídání upozorňuje i report NKÚ. „Podstatná část projektů [financovaných z unijních peněz] představuje okamžitou spotřebu nebo jen prostou obměnu kus za kus a nepřináší dlouhodobé efekty. […] Neinvestovalo se do nových a progresivních oblastí a oborů, které by nám umožnily přesun k moderní inovační ekonomice s vysokým a udržitelným tempem růstu,“ píše se ve zprávě.

Pravda pravdoucí. Dotace jsme rozdrobili a prohýřili v desítkách tisíc projektů. Mezi nimi byly zbytné věci, prkotiny nebo úplné hlouposti.

Z Česka se stává skanzen. A neházejme vinu na Brusel, můžeme si za to sami

Namátkou – za evropské peníze byl postaven žatecký Chrám chmele a piva, vznikla golfová hřiště a hotýlky pro horních deset tisíc, sjezdovky v místech, kde je sníh vzácný jako bílá vrána, nebo rozhledny, z nichž houbelec uvidíte, protože stojí na rovině nebo v údolích.

Množství těchto nicotností dokládají pomníčky povinné publicity – cedule s modrou vlajkou a žlutými hvězdami, zvěstující unijní štědrost, opatřené například frází „Investice do vaší budoucnosti“, evropskou obdobou sloganu Zahrádkáři Kersku ze Slavností sněženek.

Některé evropské dotace byly natolik absurdní, že by se mohly stát námětem pro politický sitcom. Třeba dotace na platy dotačních úředníků. Před 11 lety ji získal úřad pro přidělování dotací v Ústí nad Labem.

Nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě upozorňuje, že kdybychom evropské miliardy dali na hromadu a soustředili je na klíčové infrastrukturní projekty nebo do oborů s vysokou přidanou hodnotou, mohli bychom se o cosi posunout od montoven k mozkovnám a pořídit si vyspělejší ekonomiku.

Dělali to Poláci a jejich HDP na hlavu v paritě kupní síly od vstupu do Evropské unie v roce 2004 vyskočil o 33 procentních bodů (ze 47 na 80). Česko si polepšilo jen o 19 bodů (z 72 na 91). Za tímto rozdílem přirozeně nevězí jen evropské peníze, ale svůj podíl na něm bezpochyby mají.

Vyždímat kasu a šířit dobrodiní

Od vstupu Česka do Evropské unie v roce 2004 do letošního června přiteklo do země z bruselské fabriky na přerozdělování peněz 2,07 bilionu korun. Při započítání programu NextGenerationEU dokonce 2,22 bilionu. Opačným směrem odteklo 967 miliard. Celkové kladné saldo tedy dosáhlo 1,25 bilionu. Žádné drobné.

V příštích letech však příliv financí zeslábne a kladná bilance se scvrkne. Příčiny jsou nasnadě – Česko (byť pomalu, ale přece) se přiblížilo průměru bruselské Evropy a v roce 2028 začne Evropská unie splácet dluhy.

Dobrý sluha, špatný pán. Jak na granty a dotace v podnikání

Nasekala je v programu NextGenerationEU, který měl oživit (a neoživil) ekonomiky po covidu. Na splátky ročně padne 25 až 30 miliard eur, což je téměř pětina současného unijního rozpočtu.

Šéf NKÚ Miloslav Kala proto v úvodu k EU reportu 2025 vyzývá, aby stát „maximalizoval dopad každého eura, které k nám doputuje“. Správný apel. Navozuje ale otázku, proč jsme to neudělali už před 20 lety a neinvestovali do rozvoje nových a progresivních oborů, které by stát nasměrovaly k moderní inovační ekonomice s vyšší přidanou hodnotou.

Odpověď je zřejmá: vlády provozovaly politiku, jejímž cílem bylo vyždímat z unijní kasy co nejvíc, zalátat díry v rozpočtu státu a šířit okamžité dobrodiní. Kritérium dlouhodobých efektů investovaných dotací se mnohdy ocitlo na vedlejší koleji.

Za příklad takové politiky může sloužit počin vlády Andreje Babiše (usnesení vlády č. 811). Ta v roce 2020 v tichosti přesunula 6,45 miliardy korun, původně určených na investice posilující konkurenceschopnost (zejména na digitalizaci a vysokorychlostní sítě), na ministerstvo práce a sociálních věcí. Tam z nich pod kontrolou Jany Maláčové byla proplacena „urgentní“ podpora pracovních míst ve firmách i příspěvky odcházejícím pracovníkům.

Tak jednoduché to bylo.

Revoluce v dotacích?

Šéf NKÚ Miloslav Kala v EU Reportu 2025 vybízí příští vládu (tedy zase Babišovu), aby provedla „razantní změny v rozdělování evropských peněz“. Chystá je i Evropská komise, která chce peníze investovat zejména do sektoru klíčové evropské infrastruktury, digitalizace nebo umělé inteligence.

Kromě toho má komise v úmyslu omezit pravomoci států a regionů nakládat s penězi evropských daňových poplatníků podle jejich libovůle, potažmo podle okamžité politické poptávky. Babiš, majitel Agrofertu, dotačního šampiona dočasně uklizeného ve svěřenském fondu, postup svého kabinetu vysvětloval výrokem „my nejlíp víme, na co ty peníze potřebujeme“.

Česká vláda by každopádně nemusela peníze z Bruselu cpát pouze do dotací, což platí zejména o podnikání. Existují efektivnější způsoby podpory byznysu než nevratné dotace.

Evropské finance se dají využít i na vratnou pomoc, jak to dělají Holanďané nebo Dánové. Firma je dostane ve formě záruk na úvěr nebo na půjčku podmíněnou příjmem. Až její obchodní výnosy přesáhnou určitou hranici, půjčku začne splácet. Stát potom z části vydaných peněz může poskytovat další příjmem podmíněné půjčky. Někteří ekonomové také navrhují, aby se dotace překlápěly do podpory v podobě odpisů.

Peníze doručené z Bruselu mohou pomoci a leckomu už pomohly. Samy o sobě však prosperitu nezajistí. Pro ni je klíčové prostředí přívětivé pro podnikání – administrativně nenáročné, se srozumitelnými a přehlednými zákony, jednoduchým systémem daní a přiměřenými odvody.

Právě takové prostředí však v Česku zoufale postrádáme.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Příští vláda rozdá zelené dotace i žebračenky. Vrátíme se s nimi do časů energetické krize?

• Sliby chyby. Povinností dál přibývá, nic s tím nezmohli Fiala ani Babiš

• Je Evropa vážně tak neschopná? Proč i rok od Draghiho studené sprchy přešlapujeme na místě

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag