Odvody OSVČ: když politici tančí valčík, ale kapelu platí podnikatelé

Právě vznikající vláda ANO, SPD a Motoristů prohlašuje, že vrátí výpočty odvodů OSVČ do aktuálního stavu a zruší proto další zvýšení vyměřovacího základu, které zavedl předchozí kabinet s účinností od 1. ledna příštího roku. Od roku 2024 podíl základu na průměrné mzdě roste každý rok o pět procentních bodů, minimální měsíční zálohy kvůli tomu pokaždé povyrostou zhruba o tisícovku. 

Ponechme stranou, jestli to nová vláda stihne, nebo ne, když se po volbách ještě ani nesešla nová Sněmovna (její ustavující schůze je svolána na 3. listopadu, pozn. red.). Nemusíme se vlastně ani věnovat prohlášením budoucí pravděpodobné ministryně financí Aleny Schillerové, že když se to nestihne, zruší zvyšování vyměřovacího základu zpětně.

Je dokonce úplně klidně možné, že nová vláda vyhodnotí, že snižování „neodpovídá ekonomické realitě“, a proto „musí“ opatření předchozí vlády nechat v platnosti. Nebo že by retroaktivita narazila u soudu, takže se navrácení původního stavu odkládá. Politické hry s tímto tématem jsou všeobecně oblíbené a vždy vyvolají náležitou pozornost a publicitu. Ale s tím si ministerstvo financí jistě poradí.

Jenomže je to bohužel všechno úplně jedno.

Jsou to jen valčíkové politické tanečky – jednou dopředu a jednou dozadu, pěkně do kruhu. Nezáleží totiž na procentech, ale na principu. Nejde o částky, ale o systém.

Věčný boj dvou stran

Předně si pojďme upřímně říct, že každá úprava způsobu zdaňování OSVČ na jakoukoliv stranu bude mít vždy své odpůrce a příznivce. Jedni budou argumentovat neporovnatelným porovnáváním s odvody zaměstnanců, druzí zmiňovat švarcsystém a „nízkonákladové“ profese a třetí čarovat s dopadem na státní rozpočet.

Známe odvody na zdravotní a sociální pojištění OSVČ 2026. Prudký růst potvrdila vláda

O co tedy vlastně jde? OSVČ jsou z principu velmi různorodá a naprosto neorganizovaná skupina občanů, kteří se sami starají o své živobytí.

Mají tedy vůči politikům poměrně malou vyjednávací sílu, ale současně představují relativně velkou skupinu potenciálních voličů. Stojí tedy za úvahu se jejich zájmy zabývat, zvlášť při aktuálním rozložení politických sil.

Přiznejme si, že jsou teď docela opuštění, a kdo je osloví, může do budoucna získat zajímavý voličský potenciál. Třeba už pro volby do Senátu v příštím roce. Strany rýsující se vládní koalice z aktuálního složení horní komory parlamentu jistě moc nadšené nejsou.

OSVČ se obvykle pohybují na velmi konkurenčních trzích, což znamená, že musí zákazníky přesvědčit o jedinečnosti svých služeb. Pokud jim všem plošně zvýšíme odvody, pravděpodobně nakonec všichni zvýší ceny svým koncovým zákazníkům. Nejprve těm novým a nakonec všem. Tak funguje trh.

Ti, kteří byli už tak na hraně, s podnikáním nejspíš skončí, zbytek přispěje k inflaci a reálné výnosy pro státní rozpočet v dlouhodobém horizontu budou stejně dost diskutabilní.

K žádné dodatečné tvorbě hodnoty nedojde, nic nového se nevytvoří, takže se ani neposune ekonomika kupředu. Jen se zhoupnou čísla na obou stranách „má dáti“ a „dal“. Zaplatí zákazník, jako ostatně vždycky.

Z tohoto pohledu je parametrická změna odvodů z hlediska dlouhodobého dopadu naprosto zbytečná a nic reálně nepřináší.

Ani na jednu stranu, protože když se odvody naopak sníží, sice to nejspíš nepovede ke snížení cen živnostníků, ale je poměrně pravděpodobné, že ceny odolají inflačnímu tlaku. Jednoduše řečeno „ceníky zůstanou stejné jako loni“. Nominálně se tedy ceny nezmění, ale reálně klesnou.

Kdy a proč se tedy zabývat změnou pravidel pro výpočet odvodů OSVČ? Především, když jde o systémovou změnu k lepšímu. Takovou, že výsledek je spravedlivější, jednodušší, rychlejší, administrativně levnější, podporující inovace, investice, vzdělanostní ekonomiku, startupy, začínající podnikatele nebo flexibilitu.

Řekni, kde ty argumenty jsou…

Změnu, kterou je možné podpořit argumenty, což se bohužel netýká ani předchozí vlády, ani té budoucí. Především proto, že vymyslet a obhájit ji je rozhodně náročnější, než hýbat procenty sem a tam.

Změna výpočtového mechanismu odvodů, která nemá smysluplný přínos pro kultivaci podnikatelského prostředí, má obvykle jen dvě možné motivace. Buď krátkodobý příjem do státního rozpočtu (směrem nahoru), nebo politické body (směrem dolů).

Z dlouhodobého hlediska nic nepřináší, zato ale okamžitě generuje náklady na nastudování změn, úpravy informačních systémů, změny trvalých příkazů, aktualizace ceníků a propočítávání výhodnosti nejrůznějších optimalizačních strategií. To stojí podnikatele čas a peníze. A je vlastně úplně jedno, jakým směrem úprava míří.

Bylo by skvělé, kdyby si politici uvědomili, že pokud nemůžou systém vylepšit, měli by ho prostě nechat na pokoji.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• OSVČ vs. zaměstnanec. Co se vyplatí víc? Velká analýza výhod a nevýhod

• Česko se dál motá v kruhu. Za Babiše může být podnikatelům líp, ale jen než dojdou peníze

• Co se počítá OSVČ jako příjmy při žádosti o superdávku?

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag