Emisní povolenky pro domácnosti? Zapomeňte, i tuhle „srandu“ zaplatí hlavně podnikatelé

Nejprve je třeba si připomenout, co to emisní povolenka je, a co znamená „emisní povolenka druhé generace“. Ve zkratce jsou emisní povolenky efektivnější náhradou zdanění. Mají pomoci vypořádat se s takzvanými negativními externalitami – tedy s tím, že někteří (lidé, instituce, státy…) přenášejí náklady své činnosti na jiné.

Do jisté míry fungují emisní povolenky podobně jako spotřební daně, tedy takzvané „daně z hříchu“. Tím, že zdraží spotřebu určitého zboží, ji snižují. A omezují tak nežádoucí chování s ní spojené.

Například daň z alkoholu má omezit jeho nadměrnou spotřebu a alkoholismus, jehož negativní dopady na okolí netřeba detailněji rozebírat. Spotřební daň na tabák má zas za cíl zvýšit cenu cigaret natolik, aby lidi od kouření odrazovala či naopak motivovala k nižší spotřebě.

Co je ale nejdůležitější: tahle daň má zároveň částečně pokrýt náklady na léčbu následných nemocí. Jejím primárním cílem tedy je, aby se jedinci, kteří si vědomě alkoholem či kouřením ničí zdraví, více podíleli na solidárním zdravotnickém systému, do kterého přispívají všichni.

Podobně pak mají fungovat i emisní povolenky – zpoplatněním vypouštění emisí, respektive činnosti, která je způsobuje, mají omezit produkci skleníkových plynů. A především pomoci financovat celý vehikl přechodu k bezemisní evropské ekonomice.

Funguje to? Překvapivě ano...

Kdo zaplatí emisní povolenky?

Není sporu o tom, že skleníkové plyny (spolu s dalšími navázanými emisemi) poškozují lidské zdraví i světové klima. Náklady na tyto jevy přitom rozhodně nebudou zanedbatelné – spíš naopak. Ani tyhle náklady ale neponesou jen ti, kdo dnes nejvíc využívají spalování energetických surovin.

Varování z burzy: Nové emisní povolenky zdraží živobytí i podnikání víc, než Brusel připouští

Dosud platili emisní povolenky jen ti největší znečišťovatelé – elektrárny, teplárny, chemičky, hutě, cementárny či letecké společnosti. ETS2 povolenky se ale mají vztahovat i na subjekty, které na trh uvádějí kapalná, plynná nebo pevná fosilní paliva určená ke spalování v sektoru budov, silniční dopravy a dalších činností dosud nezahrnutých ve stávajícím systému ETS1.

Lze tedy předpokládat, že náklad spojený s povolenkami se promítne do koncové ceny energie či paliva. To jsou mimochodem komodity, které už nyní podléhají zdanění – v případě benzinu a nafty navíc poměrně vysokou spotřební daní. U emisních povolenek ovšem – na rozdíl od daně – nebude třeba direktivně stanovovat jejich cenu. Tu určí trh. K omezování emisí tak bude docházet automaticky nejdříve tam, kde je to nákladově nejefektivnější.

A i když se ETS2 povolenky často v médiích skloňují jako „emisní povolenky pro domácnosti“, je nutno poznamenat, že přímo domácnosti je samozřejmě platit nebudou. Bylo by to nejen složité, ale i zcela nelogické – vždyť emisní povolenky mají poskytovat zejména cenový signál o tom, jaké množství emisí je „obsaženo“ v jednotlivých produktech.

Účty za elektřinu ovlivňuje kvazitrh. Jak fungují emisní povolenky?

Kdo tedy ETS2 povolenky skutečně zaplatí? Minimálně zčásti firmy, podnikatelé a živnostníci. Všichni ti, kteří při své činnosti spotřebovávají vysoké množství energií, tedy paliv. Například menší sklárny či pekárny. Až tyhle zvýšené náklady se mohou ve výsledku dotknout i zákazníků, tedy domácností – skrze jejich přenesení do koncových cen.

Udělají to ale firmy? Někde určitě ano; například menší dodavatelé tepla je přímo připíší k účtu s poznámkou „cena povolenky“. Ale dá se takto prodávat třeba chleba? To asi ne.

Některým výrobcům a obchodníkům zkrátka (i pod tlakem konkurence) nezbude nic jiného, než část nákladů na povolenky „absorbovat“ na úkor svého zisku. Přímo dotčené firmy zas systém donutí investovat do nových úspornějších či jiných technologií, aby se placení povolenek částečně (nebo i zcela) vyhnuli. Jenže i ony náklady na modernizaci se někde promítnout musí.

Není zkrátka sporu o tom, že cestou k domácnostem se cena povolenky (či nákladů na modernizaci) rozmělní v jednotlivých částech obchodního řetězce. A bity na tom budou firmy.

Jaká je cena povolenky ETS2

Klíčové v celém systému emisních povolenek ETS2 přitom je, kolik bude povolenka nakonec stát. To je zásadní otázka. Cena povolenky totiž může kolísat a svoji roli mohou hrát i spekulace. Evropské země se proto rozhodly cenu povolenky „stabilizovat“. Jinými slovy – zabránit cenovým šokům. A dospěly k tomu, že cena musí být sociálně únosná.

Ochrana klimatu je sice dobrá věc, ale příliš vysoká cena povolenek by mohla neúměrně zdražit běžný život. Vždyť vyšší cena paliv – jak už jsme si naznačili – se zákonitě promítne téměř do všeho. Většina zboží se přece někde převáží po silnici či po neelektrifikované železnici. Pro lidi (a voliče) by se tak stala evropská politika neúnosná, veřejná podpora ochrany klimatu by klesla, a povolenky by skončily… To by jaksi k ničemu nevedlo.

Co s tím? Už před zhruba třemi lety, když se systém schvaloval, Evropa rozhodla, že cenu povolenky stabilizuje okolo 45 eur (asi 1 100 Kč) za tunu CO₂. Problém ale je, že to není žádný „tvrdý“, tedy neprorazitelný cenový strop. Cena se má regulovat přidáváním dalších povolenek do oběhu a podle mnoha ekonomů to nemusí fungovat spolehlivě.

Proto Evropská komise – na základě požadavků většiny zemí Evropské unie včetně Česka – nedávno oznámila další úpravu, která má zajistit udržení cílové cenové hladiny. Detailně ji popisuje ministerstvo životního prostředí na svých stránkách. Pokud bychom celkově tyhle náklady přepočítali na domácnosti, vyšlo by zatížení na úrovni několika stokorun měsíčně.

A nakonec je tu ještě čerstvější vývoj: systém, který měl původně začít fungovat už od roku 2027, se o rok posouvá. Povolenky ETS2 tedy očekávajme až v roce 2028. Přesto se s přípravami čekat nevyplatí.

Konec ETS2? Nebuďte bláhoví

Stále je nutné počítat s tím, že výše zmíněná opatření mají jen stabilizační efekt. To znamená, že cena povolenky může občas vystřelit výše a jindy klesnout. Pro podnikatele to znamená jen další nejistotu – cena povolenek se může skrze ceny paliv velmi rychle promítnout i do cen dopravy. A přestože by nemělo jít o mimořádně vysoké částky, pro dopravce by už nyní mělo být přinejmenším cílem nakupovat a používat úspornější auta.

Přímo dodavatelé zmíněných komodit, tedy ti, kdo bude povolenky v systému ETS2 přímo nakupovat, by měli – až to bude reálně možné (zatím se s povolenkami, respektive s budoucími kontrakty na povolenky, obchoduje jen v omezené míře a jde o vysoce spekulativní obchody) – nakoupit povolenky dopředu. A ideálně počítat s kolísáním jejich cen.

A celkově jistě neuškodí se zamyslet nad průběžným snižováním emisí. Na příkladu Německa, kde už funguje podobný vnitrostátní systém povolenek, je vidět, že se to vyplácí.

Naopak předpokládat, že nové emisní povolenky ETS2 u nás – jak to slibují někteří politici – nikdy zavedeny nebudou, je bláhové. Už jen proto, že finance z nich představují vítaný příjem pro státní rozpočet. Nebo taky proto, že jejich odmítutí by fakticky znamenalo ztrátu části evropských peněz.

A peníze se budou – jak už to tak bývá – hodit každé budoucí vládě.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Paradox zelené transformace. Proč Němci mění svou energetickou politiku

• Čeká nás snad další krize? Proč ekonomové varují před další „bublinou“ a jak toho využít

• Je Evropa vážně tak neschopná? Proč i rok od Draghiho studené sprchy přešlapujeme na místě

Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu

Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE VĚDA

Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.

BYZNYS JE HRA

Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.

Koupit Finmag