Evropa v zajetí čínského šmejdu. Proč ho rovnou nezakážeme, když můžeme?
Čínská internetová tržiště se v posledních letech stala miláčkem mnoha evropských zákazníků. Tyto e-shopy nabízí extrémně levné zboží a vytváří dojem, že si lidé mohou konečně dovolit nakupovat víc než dřív. Jenže zboží, které k zákazníkům přichází v malých balíčcích z druhého konce světa, není ani zas tak levné, ani tolik výhodné. Tak proč ho Unie zkrátka nezakáže?
Temu, Shein a další čínské dravé ryby nemusíme nijak dlouze představovat. Loni zabraly velkou část tuzemského reklamního prostoru a rozvířily debaty o férovosti jejich přístupu, ohrožení evropských firem i pochybné kvalitě výrobků samotných.
Nedávná koordinovaná akce celních orgánů v celé Evropské unii ale ukázala, že problém je mnohem vážnější, než by odpovídalo občasným stížnostem spotřebitelů.
Celníci se zaměřili především na hračky a drobnou elektroniku dováženou on-line obchody ze třetích zemí. Výsledky byly alarmující – víc než polovina kontrolovaných výrobků nevyhověla požadavkům evropské legislativy a laboratorní testy označily 84 procent z nich za nebezpečné.
Celkem bylo prověřeno zhruba dvacet tisíc produktů, takže to nejsou jen nahodilé výjimky. Hrozily úrazy elektrickým proudem, udušení nebo vystavení toxickým chemickým látkám. A šlo i o výrobky určené přímo dětem.
Tady už přestává jakákoliv legrace.
Neférový boj
Vedle přímého ohrožení zdraví a bezpečnosti spotřebitelů mají tato tržiště ničivý dopad na celý evropský trh. Na podnikatele. Na firmy. Podle Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR mohou být výrobky z čínských on-line tržišť až o 40 procent levnější jen proto, že po jejich prodejcích nikdo důsledně nevymáhá plnění povinností, které jsou pro evropské firmy samozřejmostí.
Jde o dodržování bezpečnostních norem, ochranu spotřebitele, ale také o poctivé placení daní, cel a dalších poplatků.
Český stát tak podle prezidenta svazu obchodu Tomáše Prouzy přichází ročně o téměř sedm miliard korun na daních a clech a o další zhruba miliardu korun kvůli neplacení poplatků za obaly. Současně se množí případy evropských a českých firem, které kvůli této nekalé konkurenci z trhu mizí. To je například případ výrobce deskových her 4 Kavky.
K tomu se přidávají vážná podezření, že část internetových platforem je podporována přímo čínským státem. Evropská komise už v případě tržiště Temu a jeho mateřské společnosti PDD zahájila vyšetřování možných nedovolených státních podpor. Objevují se také obavy, že některé platformy mohou sloužit čínským státním zájmům, například prostřednictvím sběru dat.
Nedůvěru posiluje i neprůhledná vlastnická struktura. Podle investigace listu The Financial Times firma dlouhou dobu nezveřejňovala základní finanční údaje a v určitém období byla jejím formálním většinovým vlastníkem nepříliš bohatá šedesátiletá paní.
A co víc – firma ani neuváděla, kde má své hlavní sídlo. A to je u globálního hráče tohoto typu přinejmenším podivné, možná spíše znepokojivé.
Když trh nestačí
Mohlo by se zdát, že trh si s tím poradí sám. Zákazníci si budou stěžovat, reklamovat zboží, a nekvalitní obchody postupně ztratí důvěru.
Jenže realita je jiná. Reklamace jsou v mnoha případech prakticky nedosažitelné a právní odpovědnost se ztrácí v komplikované síti zprostředkovatelů. A dovolat se spravedlnosti – a to i z pohledu poškozených firem – je téměř nemožné.
Problém je v tom, že většina těchto platforem funguje formálně jako tržiště, nikoli jako přímý prodejce. Skutečný dodavatel zboží je tak často mimo dosah evropských soudů a dozorových orgánů.
Zákazníci navíc už přestali čekat kvalitu a doufají, že jim ji vykompenzuje nízká cena. A že se s trochou štěstí vyhnou otravě či úrazu proudem při používání nebezpečných výrobků.
Co tedy s tím? Jedním z navrhovaných řešení je zdanění malých zásilek, které dnes často využívají výjimku takzvaného pravidla de minimis. Zásilky do hodnoty 150 eur (asi 3 600 Kč) nepodléhají clu a donedávna ani DPH. A právě takové Evropskou unii prostřednictvím čínských obchodů zaplavují.
Historicky mělo toto pravidlo smysl: týkalo se ojedinělých zásilek, odborných knih či náhradních dílů v době, kdy on-line obchod neexistoval. Dnes ale umožňuje masový dovoz stovek milionů balíčků, které dohromady představují obrovský objem zboží.
Některé státy, například Itálie, se pokusily zavést paušální poplatek za balíček, ale výsledkem bylo pouze přesměrování logistických tras do jiných zemí EU – letadla s balíčky nepřistávají v italském Miláně, ale v Belgii.
Teď se zdá, že i Itálie zřejmě své rozhodnutí zruší. A nahradí ho unijním opatřením, které by mělo zavést od léta na podobné balíčky minimální clo ve výši zhruba tří eur za zásilku.
Danit? Zakázat!
Ani to však problém čínských cetek neřeší, naopak. U nejlevnějšího zboží sice může daň částečně fungovat, u dražších výrobků nikoli. Nemluvě o tom, že zásadní otázku kvality a bezpečnosti daň neřeší vůbec, natož pak další deformace trhu, například dramatické zdražování on-line reklamy.
Pokud chce Unie situaci skutečně řešit, musí jít dál než k drobným poplatkům. Nástroje a postupy na to ostatně má. Když je to možné u dalšího čínského giganta AliExpressu, který se s Bruselem dohodl v rámci takzvaného Digital Services Act (DSA), proč by to nemělo jít u Temu...?
Nutné je především pečlivěji (a hlavně agresivněji) vyšetřovat, zda čínské firmy či obchodníci nedostávají státní dotace. A dotované firmy tvrdě postihnout. Je také možné zakázat dovoz jejich zboží či přímo jejich působení v jednotlivých zemích na základě obav z ohrožení veřejného zdraví.
Pravda, bylo by to obtížné a technicky velmi nákladné. Dupnout si a výrazně zakročit proti nekalé čínské konkurenci by ale bylo určitě výhodnější než nějaké dodatečné zdanění čínského zboží. Výhodnější nejen pro zákazníky, ale i pro celou řadu unijních i českých firem a obchodníků.
Ono totiž to dodržování bezpečnostních a dalších standardů něco stojí. A ve výsledku by znamenalo, že čínské zboží zdraží ještě víc než o tříeurový poplateček. Ten se sice dobře vybírá a přinese něco málo do státní kasy... ale to bude asi tak vše.
Zaujali jsme vás? Pokračujte...
A zase jsme to přepískli. Skutečné majitele už nezjistíte, Česko překračuje požadavky soudu
V roce 2026 nemá cenu plánovat byznys. Vyhrají mistři improvizace
Vládní čistky na úřadech štíhlý stát nezajistí. Hrozí nám politizace státní správy?
Často kladené otázky
Řada výrobků neodpovídá evropským bezpečnostním standardům, což může vést k úrazům elektrickým proudem, udušení nebo vystavení toxickým látkám. Výrobky také často používají levné a nekvalitní materiály, což snižuje jejich životnost a funkčnost. Chybí konzistentní kontrola kvality, což vede k velkým rozdílům v kvalitě mezi jednotlivými kusy stejného produktu. Popisy produktů také mohou být nepřesné nebo zavádějící, což ztěžuje spotřebitelům informované rozhodování. Reklamační procesy jsou často složité a neefektivní. A v neposlední řadě jde o ilegální kopie existujících výrobků a nekalou konkurenci pro evropský byznys.
Čínské platformy často nabízejí produkty až o 40 % levněji než evropské firmy. To je možné díky nižším výrobním nákladům a nedodržování evropských standardů, což evropské podniky staví do nevýhodné pozice. Mnohé produkty z těchto tržišť nesplňují bezpečnostní a kvalitativní normy EU, což může ohrozit spotřebitele a zároveň znevýhodňuje evropské výrobce, kteří musí tyto normy dodržovat.Čínští prodejci také často neplatí DPH, clo a další poplatky, což vede k finančním ztrátám pro evropské státy a znevýhodňuje poctivé evropské podniky. Řada evropských a českých firem kvůli této nekalé konkurenci z trhu mizí, což má negativní dopad na zaměstnanost a ekonomiku. Navíc existují obavy, že některé čínské platformy jsou podporovány čínským státem a mohou sloužit ke sběru dat, což přidává další vrstvu rizika pro evropské firmy a spotřebitele.
Evropská unie se snaží regulovat čínská on-line tržiště několika způsoby. Jedním z hlavních kroků je zavedení cla na malé zásilky, které často využívají výjimku z pravidla de minimis, což umožňuje masový dovoz zboží bez celních poplatků. Od léta by mělo být na tyto zásilky uvaleno clo ve výši zhruba tří eur (asi 75 Kč). Další snahou je důkladnější vyšetřování možných nedovolených státních podpor čínským firmám, jak je vidět na příkladu vyšetřování tržiště Temu. EU také zvažuje možnosti zákazu dovozu zboží nebo působení některých čínských platforem na základě obav z ohrožení veřejného zdraví a bezpečnosti spotřebitelů. Celkově se EU snaží vytvořit rovné podmínky na trhu a chránit evropské spotřebitele i podniky.
Čínští prodejci často nedodržují evropské bezpečnostní normy a standardy kvality, což snižuje jejich náklady. Navíc se vyhýbají placení daní, cel a dalších poplatků, které evropské firmy platí. Čínská vláda může také poskytovat dotace, které umožňují prodejcům nabízet nižší ceny. Nízké výrobní náklady v Číně a menší regulační zátěž rovněž přispívají k nižším cenám.
Čínské výrobky jsou často levnější, protože prodejci nemusí dodržovat přísné evropské normy a neplatí daně a cla, což evropské firmy musí. To vede k nerovným podmínkám na trhu a ohrožuje existenci místních podniků. Evropské firmy ztrácejí zákazníky a některé kvůli této konkurenci úplně zanikají. Stát také přichází o miliardy korun ročně na nevybraných daních a clech. Navíc existují obavy, že některé čínské platformy jsou podporovány čínským státem, což dále narušuje férovou soutěž.
Budou startupy motorem české ekonomiky?
Když je byznys rodu ženského… čtěte v novém Finmagu
Podnikatelek a manažerek přibývá. Jenže pomalu. Na vině jsou stále předsudky. To potvrzují i ženy, jež se na špici světového byznysu přece jen prodraly.
Zdroj: FinmagBYZNYS JE VĚDA
Julia Sveet je šéfkou obří společnosti Accenture, ale o spolupráci s někdejšími kolegy - muži stále nevypráví ráda. • Ana Botín zase roky musela dokazovat, že v čele banky Santander není jen kvůli svému původu. • A Mary Barra? Předsudků okusila sama tolik, až v sídle General Motors rozjela projekt, který pomáhá ženám prosadit se v IT.
BYZNYS JE HRA
Když jste vědkyně a přihlásíte se do akcelerátoru pro začínající podnikatele, musíte mít fakt hodně kuráže. Aspoň jako Kateřina Komrsková. • Do smělé hry se pustila také Šárka Hayna Fuchsová, dnes řídí Volvo Czech Republic. • A kdo musí mít odvahy na rozdávání? Každý startupista, který to nezabalí po prvním nezdaru.
Další články autora
Související témata
Související články
Nejčtenější články
Nejnovější podcasty
