Boj s inflací ještě není u konce. ČNB může přijít o vše
Zimní prognóza České národní banky (ČNB), zatím poslední dostupná, nenechává ekonomy klidnými. Oproti té předchozí se v ní zvýšil odhad celkové inflace v letošním roce o celých 1,7 procentního bodu. V praxi to znamená, že centrální banka bude muset dál zvyšovat úrokové sazby. Jinak riskuje, že přijde o svou kredibilitu.
Na vyšším odhadu celkové inflace by samo o sobě nebylo nic zas tak špatného, byť je to samozřejmě nepříjemná zpráva. Důležitější ovšem je, jak se k tomu ČNB postaví.
I k dosažení této zvýšené inflace by totiž podle uveřejněného modelu ČNB bylo potřeba v úvodu roku zvýšit úrokové sazby minimálně o jeden procentní bod. Jenže do toho se ČNB nehrne, dokonce spíš naopak.
Už víc než půl roku zůstává výše úrokových sazeb (konkrétně klíčové 2T repo sazby) beze změny na sedmi procentech. A zvrat v této politice se v dohledné době nejeví jako příliš pravděpodobný.
V očích veřejnosti to může budit zdání, že ČNB zanevřela na boj s inflací a už neurčuje její směr ani tempo. Může to dokonce vypadat, že se inflace zcela vymkla kontrole a vydala se vlastní divokou cestou.
Vývoj meziroční inflace v ČR
Ať už jsou teoretická východiska, o něž jsou opřena rozhodnutí bankovní rady, jakkoli správná, vždy jsou konfrontována s realitou...
Kredibilita ČNB v ohrožení
Není se čemu divit. Inflace v České republice je nad cílem centrální banky už skoro dva roky a náznak jejího výrazného zlepšení je zatím stále v nedohlednu.
Jistě, bankovní radní mohou namítat, že dnešní změna úrokových sazeb se do reálné ekonomiky propíše až se značným zpožděním. A že návrat inflace zpět k jejímu dvouprocentnímu cíli už svými kroky příliš neurychlí. V tom mají jistě pravdu.
Ostatně i renomovaný ekonom Tomáš Holub, který jako jeden z mála neustále zdůrazňoval možná rizika spojená s politikou stability úrokových sazeb (a byl buďto v menšině, anebo úplně sám, když usiloval o dodatečné zpřísnění měnové politiky skrze vyšší úrokové sazby), na posledním zasedání bankovní rady zvedl ruku pro zvýšení sazeb o „pouhých“ 0,25 procentního bodu.
Proč ČNB nezvedá sazby? Rašín by se divil, co jeho následovníci předvádějí
Česká národní banka opět ponechala úrokové sazby beze změny. Je tomu tak už víc než devět měsíců, co zůstává základní úroková sazba na sedmi procentech. Většinové složení bankovní rady se evidentně domnívá, že jsou úrokové sazby na dostatečně vysoké úrovni, při které se inflace brzy vrátí zpět k dvouprocentnímu cíli. To však není vůbec jisté.
Ale je v tom jeden háček...
Ať už jsou teoretická východiska, o něž jsou opřena rozhodnutí bankovní rady jakkoli správná, vždy jsou konfrontována s realitou a (ne)pochopením veřejnosti. Když laik vidí, že inflace je stále na závratných hodnotách a centrální banka s ní – jeho optikou – nic nedělá, neupevní to důvěru v ČNB. Bohužel ji spíš poškodí.
To vše nepředstavuje pro ČNB zrovna příznivé prostředí. Kredibilita ČNB je totiž naprosto klíčová pro úspěšný boj s inflací. Pokud centrální banka důvěryhodnost ztrácí, přichází doslova o vše.
Žádný nástroj měnové politiky není tak mocný jako důvěra. Pro ni je ale příznačné, že je velice křehká, a proto se s ní musí zacházet nadmíru opatrně. Když se jednou vytratí, je už pozdě. Centrální banka se může snažit sebevíc (razantně zvyšovat úrokové sazby či zavádět nové bezprecedentní nástroje měnové politiky), ovšem její úsilí stejně přijde vniveč.
Ať už je pravý důvod vzniku inflace jakýkoli, její výše přímo ovlivňuje inflační očekávání. A na to by ČNB měla reagovat...
Alfa a omega centrálního bankovnictví
Je vesměs nedůležité, jaká byla původní příčina inflace, když se už změna cenové hladiny promítla do inflačních očekávání domácností a podniků. Inflace je z tohoto úhlu pohledu do určité míry jakýmsi psychologickým jevem – sebenaplňujícím se proroctvím.
Agresivní zvyšování úroků inflaci neřeší, v eurozóně by nám bylo líp
Inflace v Česku se dál šplhá k rekordním hodnotám. Ekonomové odhadují, že by už brzy měla dosáhnout vrcholu, Jan Švernar ze CERGE-EI tak optimistický ale není. „Je strašně těžké něco takového určit. Může to být během šesti, devíti, dvanácti měsíců…,“ říká s tím, že dopady na české domácnosti budou čím dál větší. Kdyby bylo Česko v eurozóně, bylo by nám prý líp.
Jestliže tak veřejnost uvěří tomu, že existuje reálná hrozba příchodu inflace (třebaže to může být pouhá zvěst), a náležitým způsobem upraví své chování, inflace se může bleskurychle dostavit. A to aniž by se rozrostla z živné půdy uvolněné monetární nebo fiskální politiky – její základ je pouze v myslích lidí.
Co tím chci říct? Polemika o tom, zda je nynější inflace spíš nákladový než poptávkový fenomén, je bezpředmětná. Ať už je pravý důvod vzniku inflace jakýkoli, její výše přímo ovlivňuje inflační očekávání. A na to centrální banka nejenže může, ale dokonce musí reagovat.
Přesně kvantifikovat a měřit něco tak abstraktního, jako je důvěra (kredibilita centrální banky), je samozřejmě nemožné. Jako vodítko nám ale mohou sloužit data o inflačních očekáváních. Právě ta představují pomyslnou důvěru (ať už domácností nebo finančních či nefinančních podniků) ve schopnost centrální banky dosahovat vlastního inflačního cíle.
Ačkoli nejsou a ani nemohou být zcela přesná, jsou přesto tím nejlepším ukazatelem, kterým disponujeme.
Ona inflační očekávání nás přitom rozhodně nepotěší. Ať už se díváme na roční nebo tříletý horizont, data nám jasně ukazují, že jsou inflační očekávání nefinančních podniků poměrně vysoko nad dvouprocentním cílem ČNB.
Když popíráme, že inflační očekávání rostou (třeba i kvůli nespolehlivosti jejich měření), ztrácíme nejlepší čas pro jejich zkrocení. A důvěryhodnost centrální banky se mezitím otřásá v základech.
Boj s inflací ještě zdaleka není u konce. Stojí před námi stále notný kus trnité cesty a ČNB by proto neměla ustrnout...
Dvojciferná inflace normou?
Na dvojcifernou inflaci si tedy nesmíme začít zvykat a brát jako samozřejmé, že na srovnatelné výši bude i v letech následujících. Ve chvíli, kdy se vysoká inflace stane nedílnou součástí našeho uvažování, bude daleko bolestnější ji opět vrátit ke zdravým úrovním.
Bohužel situaci moc nezlepšuje verbální komunikace představitelů ČNB. Ta spíše zamlžuje, než osvětluje kroky, které centrální banka provádí (to, proč jsou nejen správné, ale i nutné, a k čemu prospěšnému vedou).
Říká se, že mnoho slibů oslabuje důvěru. A vystupování členů bankovní rady, kteří pokaždé tak sebejistě deklarují, že se centrální bance inflační mor brzy podaří přemoci, když tyto výroky následně shledáváme ne úplně pravdivými, důvěře mohou ubližovat.
Vraťme se ale ještě na chvíli k inflačním očekáváním. Statistika, kterou jsem výše představil, svědčí o jediném – boj s inflací ještě zdaleka není u konce. Stojí před námi stále notný kus trnité cesty. ČNB by proto neměla ustrnout v domněnce, že je už vyhráno. Není.
Jak poznamenal ekonom David Marek: „Česká centrální banka svým váháním promeškala vhodný okamžik ke zpřísnění měnové politiky.“ K tomuto tvrzení dodejme, že pořád je lepší začít pozdě než vůbec.
A prostor pro zvyšování úrokových sazeb tu podle mnoha předních odborníků na měnovou politiku stále je.
Kam dál? Boj s inflací na Finmagu:
- Inflace zpomaluje, ale potraviny dál zdražují. Jak číst nová data?
- Lakování narůžovo skončilo, inflace v lednu skokově vzrostla. Brzy ale bude líp
- Do jak velké recese se řítíme? Budoucí vyhlídky očima expertů
- Inflace za rok 2022 ukázala finální účet. Na co se máme připravit letos?
- Zkreslená inflace. Vládní zásahy z ní dělají zbytečnou statistiku
Související témata
