Milí akcionáři, plačte! Zisky vám zbaští nenažraný stát

Mimořádné daně mohou mít tuhý kořínek. A vůči některým skupinám poplatníků mohou být i mimořádně nespravedlivé. Naznačuje to daň z neočekávaných zisků energetických firem a velkých bank známá jako windfall tax.

Daň ze zisků, které „přivál vítr“, bude stát vybírat i příští rok. Přesto, že energetická krize, která vypukla v roce 2022 po ruské invazi na Ukrajinu, kdy vystřelily vzhůru ceny energií, dávno pominula a tehdejší vysoké úrokové sazby ČNB poklesly. S tím také pominuly „neočekávané“ zisky energetických společností a velkých bank, na které byla daň uvalena.

Ministr financí Zbyněk Stanjura na jaře avizoval, že vláda tuto daň, ze které měly být kompenzovány vysoké ceny elektřiny a plynu, ještě letos může ukončit. Teď ze svých výroků vycouval.

Je to hořká pilulka pro menši akcionáře ČEZu, na které daň dopadla nejtvrději. Vláda je obrala hned dvakrát – způsobila pád hodnoty jejich akcií a snížila jejich dividendu.

Namístě je proto otázka, zda to stát s windfall tax nepřehnal.

Zkasírujeme vás do poslední kačky

Investor a iniciátor sdružení minoritních akcionářů ČEZu Pavel Grünfeld na síti X upozorňuje, že vlády v evropských státech vesměs zvolily jiný přístup než český kabinet. Na rozdíl od něj nepočítaly s tím, že příjmy z mimořádné daně pokryjí veškeré výdaje státu na pomoc spotřebitelům a firmám s platbou účtů za energie. Měly jen zmírnit dopady pomoci na rozpočet.

Můžeme si také připomenout, že obdobný přístup zvolila v nedávné minulosti vláda Petra Nečase. Zavedla mimořádnou daň, jejímž cílem bylo získat peníze na úhradu škod, které v květnu a srpnu 2010 napáchaly rozsáhlé povodně.

Možná si na ni vzpomenete, vysvětlovala se jako solidarita suchých s mokrými a říkalo se jí povodňová stokoruna. O tuto částku se u daně z příjmu fyzických osob snižovaly slevy. Platila v roce 2011, tedy jen rok, byť z ní stát vybral jen čtyři miliardy korun, zatímco škody přesáhly deset miliard.

Povodňovou daň tehdy vláda rozložila na široký okruh daňových poplatníků. Zato při windfall tax, kterou nynější kabinet rozvrhl do celých tří let (2023 až 2025), dopadla největší odvodová tíha na polostátní ČEZ a jeho akcionáře. Vláda ji navíc nastavila tak, aby z ní kompenzovala veškeré své náklady na pomoc firmám. Mnohé z nich, například Agrofert, přitom paradoxně díky její podpoře za energetické krize své zisky zvýšily.

Soukromé firmy, na které byla selektivní windfall tax uvalena, se jí z větší části různými triky umí vyhnout, což platí zejména pro banky. V ČEZu, kde drží rozhodující podíl (téměř 70 procent) stát, však vláda mohla snadno prosadit svůj zájem – podojit firmu v co největší míře. A odnesli to menšinoví akcionáři.

Výsledek zdanění výstižně popsal Miroslav Kalousek: „Nespravedlivá zátěž úzké skupiny poplatníků, podložená navíc naprosto nesrozumitelnými daty a protichůdnými vyjádřeními.“

Jestli se rozzlobíme, budeme zlí

Akcionáři jsou samo sebou rozpáleni do běla. Stěžují si na představenstvo firmy, které má hájit práva a zájmy všech akcionářů bez rozdílu, zjevně však upřednostňuje většinového vlastníka – stát. Upozorňují, že stát svým postupem podrývá důvěru v kapitálový trh a odrazuje od investic do energetiky. Na sociálních sítích chrlí na vládu oheň a síru, hrozí jí žalobami, byť vyhlídky na jejich úspěch jsou mizivé.

Doufali, že kabinet letos windfall tax odpíská. Ještě v březnu jim šéf státních financí dával naději. Stanjura sliboval, že se zasadí o to, aby mimořádná daň – šedesátiprocentní daňová přirážka na „přivátý“ zisk – byla zrušena, pokud stát letos vybere na pokrytí mimořádných výdajů 17 miliard. Pak měly být veškeré náklady státu na pomoc s energiemi pokryty.

Koncem července z daně přiteklo víc než 18 miliard. Několik týdnů nato nicméně ministr zničehonic zvěstoval, že státu chybí 35 miliard a daň se musí vybírat i v příštím roce.

Finance dospěly k závěru, že mimořádné výdaje státu dosáhly 130 miliard. Na windfall tax a odvodech z vysokých cen elektřiny se přitom vybralo „jen“ 95 miliard korun.

Pozoruhodný obrat vysvětluje ministerstvo financí v popisu metodiky výpočtu mimořádných výdajů státu. Jak ke zmíněnému numeru cifršpioni z financí dospěli?

Jednoduše tak, že do mimořádných výdajů kromě kompenzací za ceny převyšující cenové stropy na elektřinu a zemní plyn zahrnuly také poplatky za obnovitelné zdroje a dotace provozovateli přenosové soustavy. Obojí za spotřebitele v krizové době hradil stát.

Kromě toho úředníci na financích nepřičetli k příjmům z windfall tax „přiváté dividendy“ ČEZu vyplacené státu. Bilance mimořádných nákladů státu se tak mohla významně snížit a stát nemusel akcionáře tolik ždímat. Proč tímto způsobem nepostupovali, experti z financí šroubovaně popisují tady.

Z metodiky, kterou zveřejnily finance, každopádně čouhá „účelovka“. Její výsledek se dá pokládat za politické rozhřešení – vláda hledá příjmy do volebního rozpočtu, potřebuje voličům nakupovat dárky.

Rozkaz proto zněl jasně: Vyždímat z mimořádné daně co nejvíc. Nebyl čas lámat si hlavu, kdo to odnese.

Zdroje jsou. Zatím

Akcionáři-realisté na Stanjurovo „proroctví“ o konci mimořádné daně nemohli spoléhat; Piráti a Lidovci už v březnu dávali najevo, že na sektorovém zdanění trvají také pro příští rok.

Vysvětlovali to tím, že, výrobci elektřiny dosud mají nadměrné zisky. A ve stejné době Petr Fiala naznačil, že vláda nebude s menšinovými akcionáři zacházet v rukavičkách.

V rozhovoru pro podcast Crunch (kapitola „Jak to bude s ČEZ“ začíná v čase 26:40) premiér jako pravověrný konzervativec nejprve ujistil, že vláda nechce okrást nebo poškodit menšinové akcionáře největšího výrobce elektřiny v zemi. Jenže vzápětí se odkopal jako socialista, který prahne po penězích těch druhých.

Fiala ve zmíněném podcastu upozornil, že „když mluvíme o menšinových akcionářích, tak si nemůžeme představit drobné střádaly, myšleno pozitivně, ale to jsou často velcí bohatí podnikatelé se stamilionovými majetky“.

Po těchto slovech se na stolech minoritních akcionářů ČEZu měla rozsvítit pomyslná kontrolka.

Akcionáři se mohli dovtípit, že vláda bude hledat (a nacházet) zdroje, kterými by dostala rozpočet na příští rok do plánovaného schodku 231 miliard. Muselo jim být jasné, že zmocnit se cizích peněz je pro ni snazší než prosazovat systémové změny – zejména v dotační politice, v sektorech státních zaměstnanců, státní správy nebo regionálních samospráv, kde by mohla významně ušetřit výdaje.

Výrokem „zdroje jsou“ proslul v roce 2002 někdejší premiér, sociální demokrat Vladimír Špidla. A touto zásadou se kupodivu po dvou desítkách let řídí také současná vláda pravého středu vedená ODS.

Podkopává vláda důvěru v český kapitálový trh? Diskutujte přímo pod článkem!

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Český stát funguje jako dojná kráva. Až ji vydojíme, zaplatíme vyšší daně

• Český průmysl chřadne. Jak jinak, naházeli jsme mu klacky pod nohy

• Kraje jsou součástí českého průšvihu. Drahé, nepraktické a neodvolatelné