Kde banky končí, jiní začínají. Experti radí, jak financovat provoz a růst podnikání

V debatách o financování podnikání často zaznívá, že podnikatelské úvěry banky na potkání zrovna nerozdávají. Pro získání externího financování u velkých bankovních domů je potřeba projít důkladným prověřováním zejména obchodního plánu a ani tak není jisté, že úvěr firma získá.

Proč tomu tak je, jsme se ostatně nedávno ptali těch nejpovolanějších: Peníze máte, tak proč nám je nedáte? Nedostupné úvěry očima bankovních expertů. A na pondělní konferenci magazínu Finmag, na kterou zavítala víc než stovka malých a středních podnikatelů, jsme ji přirozeně vznesli znova.

„Potřebujeme důkladně znát obchodní model klienta, vycházíme z účetních výkazů, je pro nás důležité, jak si ta společnost stojí,“ potvrdila důkladné hodnocení firem Alice Chuchmová z Komerční banky. Na druhou stranu ale dodala, že pokud je firma například zatížena už jinými úvěry, snaží se banka i tak najít řešení. „Úvěrovou angažovanost pak rozdělujeme do dceřiných společností, využíváme leasingy, případně třeba i faktoring.“

Tím přirozeně nahrála dalšímu panelistovi, kterým byl zakladatel faktoringové platformy Roger Adam Šoukal. „Nám vlastně na kreditním profilu dodavatele vůbec nezáleží, my se díváme výhradně na to, komu ta malá nebo střední firma dodává. A pokud dodává do velké bonitní firmy, je to něco, co nás zajímá. Hodnotíme tedy jen kreditní profil odběratele,“ potvrdil Šoukal doplňkovou pozici faktoringu (proplácení faktur předem) k bankovnímu financování.

„Velmi často se stává, že za námi chodí firmy, které bankovní financování už mají. Není to binární v tom smyslu, že buď Roger, nebo banka, nebo venture kapitál…,“ upozornil Šoukal s tím, že nejčastěji firmy získají od banky kolem deseti procent z ročního obratu a zbytek potřebných financí hledají jinde. „Naši klienti typicky mají jak equity investory (prodej vlastních aktiv, podílu na firmě, pozn. red.), tak třeba i bankovní financování.“

Zlé banky? Ani ne...

Zastání se bank z pohledu jejich přísnosti přišlo během debaty poměrně překvapivě i z úst Jiřího Jiráska, odborného garanta pro oblast financování firem Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Někdejší šéf Národní rozvojové banky (dříve Českomoravská záruční a rozvojová banka) upozornil na nepříliš často zmiňovaný fakt, že bankovní instituce musí být při hodnocení rizik konzervativnější už z principu jejich fungování – a především platné regulatoriky.

„Banky musí fungovat a fungují tak, aby byl bankovní sektor bezpečný. Kromě toho, že půjčují peníze, jsou tady od toho, aby sbíraly depozita. A jejich cílem je, aby se peníze neztrácely. To znamená, že svou úvěrovou aktivitu musí dělat způsobem, který reflektuje rizikový profil dané společnosti,“ upozornil Jirásek s tím, že každá firma pravděpodobně dokáže sama zhodnotit, kdy do banky jít, a kdy je to zbytečné.

Jistým opozitem bankovního světa je naopak zmíněný venture kapitál. Ne nadarmo se označuje slovem „rizikový“, jelikož investování do raných fází mladých firem s sebou nese i vysoké riziko ztrát. To je něco, s čím banky operovat nemohou. Jak ale upozornil zakládající partner fondu Soulmate Ventures Hynek Sochor, neznamená to, že by venture kapitalista dal peníze každému.

„I u nás je způsob analýzy projektu velmi důkladný,“ upozornil s tím, že klíčová je i fáze, ve které do firmy fond vstupuje. „V Soulmates Ventures se snažíme eliminovat rizika tím, že podporujeme a financujeme projekty až v takzvané seedové části investičního kola. Máme tam silný marketingový background a je pro nás daleko transparentnější a jasnější ověřit si, co ten produkt, se kterým founder přichází, dělá, a jaké potřeby zákazníků na trhu řeší.“

Venture kapitál tak sice podle Sochora neřeší rychlost přílivu financí („Je potřeba přijít včas – tři měsíce je málo, chce to aspoň půl roku.“), zato dokáže nabídnout mnohem vyšší objem peněz. „V Soulmate Ventures je to aktuálně až tři miliony eur (cca 76 milionů Kč) s follow-on investicemi až do pěti milionů eur (126 milionů Kč),“ upozornil. Výměnou za poskytnutí peněz se však v případě venture kapitálu zakladatel vzdává části svého podílu na firmě ve prospěch fondu.

Řešení existuje ale i pro ty, komu by se vzdání se části firmy nepozdávalo; pro peníze si lze na trh dojít například i formou vydání firemních (korporátních) dluhopisů. Byť je tento segment trhu negativně poznamenán řadou nepříliš vydařených projektů poslední doby, manažer B2B segmentu investiční společnosti CFG Jan Řehounek, zastupující službu Dluhopisomat, upozornil na nesporné výhody vydávání firemních bondů.

„Sousloví ‚firemní dluhopisy‘ je možná mezi určitou částí obyvatelstva vnímáno jako něco špatného, ale je třeba si uvědomit, že třeba ČEZ letos už vydal dvě emise dluhopisů za několik miliard eur. I tyhle velké firmy, u kterých by si člověk řekl, že jsou standardně financovány seniorním bankovním financováním, touto cestou jdou,“ poukázal Řehounek a doplnil, že důvodem bezesporu bude rychlost a flexibilita takto získaného kapitálu.

„Snažíme se jít podobnou cestou, což znamená, že určitě nechceme na stránkách Dluhopisomatu emitenty, u kterých už na začátku budeme vědět, že ten příběh bude mít špatný konec. Na hodnocení úvěrového rizika se tedy díváme velmi podobně jako banky, ale samozřejmě nemůžeme být tak přísní, protože bychom všechny emitenty vraceli zpátky,“ dodal s tím, že klíčové pro vydání dluhopisů je zajištění, které daná firma či jednotlivec poskytne.

Naučte se v tom chodit

Je tak zřejmé – a i ze souznění finančních expertů v panelu to přirozeně vyplynulo – že každý z výše popsaných nástrojů se hodí na něco jiného a posouzení potřeb té které firmy je ryze individuální záležitost. Kdo neuspěje v bance, má dnes na trhu podle Jiráska celou řadu alternativních metod, jak peníze získat. „V první fázi zkoušejí firmy shánět peníze v oblasti equity.“

Problém podle něj je, že se firmy na trhu alternativních metod financování samy příliš neorientují. „Varianty tu existují, obecný problém v České republice je ale v tom – a teď trošku střílím do vlastních řad – že ne vždycky firmy vědí, jaké ty možnosti jsou, nebo se obávají rozmělnit svůj vlastnický podíl,“ poukázal Jirásek a směrem k publiku vyslal apel, aby se podnikatelé nebáli hledat vhodné nástroje a služby. „Pokud na tom trhu bude hodně alternativ, variant, možností, jak se profinancovat, tak to je přesně ten stav, který malé a střední podniky potřebují.“

Poměrně brzy tak v debatě zaznělo, že „univerzální rada neexistuje“. „V podstatě každý podnik si musí v okamžiku, kdy potřebuje financování, individuálně vyhodnotit možnosti a rozhodnout se, jakou cestou půjde,“ uvedl Jirásek. „Ta škála tady existuje a je to hodně o firmách samotných, aby se v tom pokusily zorientovat a vybrat si tu optimální variantu.“

Šoukal navíc naznačil, že firmy se v budoucnu mají na co těšit. „Hodně se dívám, co se děje v Americe. A tam se tři čtvrtiny amerických malých a středních podniků už nefinancují bankou, ale něčím, čemu se říká private credit. Jsou to velké fondy, kam dávají svůj kapitál třeba pojišťovny. A tento kapitál pak skrze platformy typu Roger investuje do malých a středních podniků,“ nastínil, kudy se jeho firma vydá.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Bez peněz do podnikání nelez? Jak ufinancovat rozjezd vlastního byznysu

• Vláda chce dostat Česko mezi top deset zemí Evropy, pomoci má nově schválená strategie

• Nedostupné finance pro malé a střední firmy? Private credit to změní, věří zakladatel Rogeru