Paušální daň očima expertů. Komu se vyplatí v roce 2025?

Pokud vaše příjmy z podnikání nepřesahují dva miliony korun, nejste plátcem DPH, máte nízké náklady a nevyužíváte odpočty, může pro vás paušální daň být výhodná. Typickým příkladem je OSVČ s výdajovým paušálem 60 % a příjmem kolem 680 000 korun, pro kterou paušální daň znamená daňovou úsporu i snížení administrativy. Naopak pokud máte další příjmy (z nájmu, kapitálového majetku a podobně) nad 50 000 korun ročně nebo jste zaměstnáni a zaměstnavatel za vás odvádí zálohy na daň z příjmů, paušální daň nemůžete využít.

Přihlášení do vyššího pásma má smysl pro OSVČ, které očekávají, že jejich příjmy překročí limit původního pásma, ale vejdou se do limitu pásma dalšího. Pokud OSVČ na konci roku zjistí, že překročila limit, může do 10. ledna oznámit přechod do vyššího pásma a doplatit rozdíl v zálohách (doplatek stačí uhradit do 1. dubna), čímž si udrží paušální režim. Pokud ale OSVČ ví, že její příjmy zůstanou pod limitem, platit vyšší zálohy preventivně nemá smysl.

Paušální daň je skvělá volba pro ty, kdo chtějí zjednodušit daňovou administrativu, ale pokud jde o dlouhodobé zhodnocení financí, investice mohou být efektivnější způsob spoření na stáří než posílání vyšších částek do důchodového systému. Vyšší odvody sice mohou znamenat o něco vyšší důchod, ale při současném nastavení státního systému to vypadá, že z dlouhodobého pohledu mají peníze lepší šanci na zhodnocení mimo důchodový systém – například v akciích.

Zkrátka, pokud má OSVČ stabilní a spíš nižší příjmy, přechod do vyššího pásma jen kvůli důchodu podle mě není ideální strategie. Doporučila bych spíš zvážit investiční alternativy, kde si sami určíte míru rizika a potenciální zhodnocení.

Při posuzování výhodnosti paušální daně je nezbytné postupovat vždy velmi individuálně, a to i s ohledem na jednotlivá pásma paušální daně. Paušální výdaj se bezesporu vyplatí zejména OSVČ s nízkým výdajovým paušálem a očekávaným ročním příjmem blížícím se horní hranici konkrétního pásma. Druhým aspektem je samozřejmě uplatňování různých daňových úlev v podobě slev na dani a odčitatelných položek od základu daně, které mohou OSVČ při podávání daňového přiznání uplatňovat. V případě využití paušální daně tato možnost však odpadá.

Rozhodujícím aspektem pro vstup do paušální daně tak může být pro OSVČ počet dětí, hypoteční úvěr na bydlení, příspěvky na penzijní připojištění, dary a jiné daňové úlevy, které je možné využít. OSVČ s vysokým výdajovým paušálem (80 %) se většinou paušální daň nevyplatí.

Pokud OSVČ zvolí vyšší pásmo, než jsou potom jeho reálné příjmy, již nemá možnost přejít do nižšího pásma. Tato skutečnost není úplně šťastná, proto se paušální daň vyplatí v tomto ohledu především těm, kteří dokážou své příjmy spolehlivěji odhadnout dopředu.

Výhodnost paušální daně bych rozdělila do dvou rovin – ekonomické a administrativní. Paušální daň může samozřejmě ušetřit výdaje podnikatele na daň, sociální a zdravotní pojištění, ale rovněž mu může šetřit nervy.

Z administrativního pohledu se vyplatí všem – OSVČ v režimu paušální daně totiž nemá povinnost podávat daňové přiznání a přehledy na ČSSZ a svou zdravotní pojišťovnu, měsíčně platí pouze jednu částku na jeden bankovní účet a jen si vede evidenci příjmů. Hlídat si musí jen hranice paušálních pásem a jejich (ne)překročení.

Z ekonomického pohledu je pohled na věc trochu složitější. Je potřeba zvážit několik faktorů – například možnost uplatnění daňového bonusu na děti, současné náklady na zpracování daní a samozřejmě výši příjmů. Dalo by se říct, že pokud podnikatel nemá nárok na bonus na děti a ke všemu někomu platí za zpracování daní, tak se paušální daň vyplatí téměř všem.

V dobrovolném přihlášení k vyššímu pásmu moc výhod nespatřuji. Doporučila bych ho v případě očekávaného nárůstu příjmů, který by stejně vedl ke zpětnému přeřazení do vyššího pásma a nutnosti doplacení záloh. Jako výhodu by někdo mohl vnímat vyšší odvody na sociální pojištění, což znamená vidinu vyššího důchodu v budoucnu, nicméně je potřeba poměřit také vícenáklady v dodatečných odvodech na daň z příjmů a zdravotní pojištění. Řadě OSVČ pak může dávat větší smysl spořit si na důchod individuálně.

Kdybychom nahlíželi na výhodnost paušálního režimu čistě z hlediska výše odvodů, pak nejvýhodněji vychází pro OSVČ s výdajovým paušálem 40 % (advokáti, daňoví poradci, notáři aj.), která se drží předepsaných pásem a dobrovolně nevstupuje do pásem vyšších.

Například podnikatel s ročním příjmem ve výši jednoho milionu korun a výdaji 40 % ušetří v prvním pásmu paušálního režimu na odvodech až okolo 106 000 korun. Což už je suma, která je hodna pozornosti.

Je potřeba upozornit na to, že vstup do vyššího pásma podléhá takzvané stupňovité progresi, což znamená, že do vyššího pásma spadá skokově živnostník s příjmem o korunu vyšším, než je limit pro dané pásmo. Kromě toho přestup mezi pásmy obsahuje úroveň příjmu, která přestává být – co se týče odvodů – pro poplatníka výhodná. Například pro příjem v rozmezí 1 000 001 Kč až zhruba do hodnoty 1 025 000 Kč je výhodnější použít běžný režim. Tento fakt může způsobovat distorze v ekonomickém chování subjektů a demotivovat od vyšší ekonomické aktivity.

Pokud chceme nad otázkou výhodnosti vstupu do vyššího pásma uvažovat nejen z pohledu daňové zátěže, ale i z důvodu lepšího starobního důchodu, je třeba uvážit několik věcí. Platby důchodového pojištění v nižším pásmu jsou sice sympaticky nízké, ale proto, že jsou vypočteny z nižšího než skutečného vyměřovacího základu. Tento nízký vyměřovací základ je pak považován za takzvaný osobní vyměřovací základ pro výpočet důchodu, což je v situaci už tak nízkých důchodů OSVČ nevýhodné. Přestup do vyššího pásma znamená vyšší celkové odvody, takže připlatit si na důchod vstupem do vyššího pásma je drahý nástroj. Nepoměr mezi skutečným vyměřovacím základem a vyměřovacím základem v paušálním režimu je ještě markantnější u podnikatelů s výdajovým paušálem 40 %. Proto je podnikatelům s nízkými výdaji příjem daleko víc škálován do všech tří pásem a mají nižší manévrovací volnost pohybu mezi pásmy.

Určitou výhodu z pohledu lepšího důchodu má OSVČ s výdajovým paušálem 60 % a s ročními příjmy zhruba v rozmezí 650 000 až 827 000 Kč, který bude operovat v prvním pásmu paušální daně. Benefituje totiž z rozdílu mezi vyměřovacím základem pro odvod pojistného v prvním paušálním pásmu a minimálním vyměřovacím základem pro pojistné a zároveň z nízkých odvodů na dani oproti skutečnému režimu. Do osobního vyměřovacího základu pro výpočet důchodu se mu započítává vyměřovací základ prvního pásma, který je 1,15krát vyšší než minimální vyměřovací základ, což znamená, že si živnostník v paušálním režimu oproti alternativě na důchod polepší. Při paušálu 40 % je optimální rozmezí ročního příjmu ještě nižší, a to v úrovni cca 440 000 Kč–551 000 Kč. Čili tato optimalizace se týká pouze nízkopříjmových podnikatelů.

Paušální daň využívá letos v Česku zhruba 125 tisíc OSVČ, tedy necelých jedenáct procent z jejich celkového počtu. Vzhledem k tomu, že režim paušální daně je využitelný už několikátým rokem, je zjevné, že se vyplatí jen omezenému vzorku OSVČ.

V příjmovém pásmu od jednoho milionu mohou relativně velké úspory docílit využitím paušální daně bezdětní OSVČ se 40procentním výdajovým paušálem a s příjmem těsně pod milion korun. Ti ušetří takřka 80 000 Kč ročně. Zato se paušální daň prakticky nikdy nevyplatí OSVČ s 80procentním výdajovým paušálem. U OSVČ s 60procentním paušálem záleží na počtu dětí a dalších slevách. A také třeba na tom, zda si chtějí brát hypotéku. Čím více dětí nebo možností čerpat jiné slevy, tím méně je paušální režim zajímavý, protože „maže“ výhodu uplatnění slev. Stejně tak komplikuje situaci při žádosti o hypotéku.

V příjmovém pásmu od jednoho do dvou milionů vydělají na paušální dani zase zejména bezdětné OSVČ. Ti s 60procentním výdajovým paušálem nejvíce ušetří při příjmu těsně pod 1,5 milionu korun, ti se 40procentním paušálem při příjmu těsně pod dva miliony. Lidem s 80procentním paušálem a dětmi se paušální režim opět prakticky nikdy nevyplatí.