Mysleli to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Granty a dotace mladým firmám škodí
Jak moc jsou pro mladé podnikatele důležité granty a dotace? Na první pohled to vypadá, že není co řešit: pokud se finanční podpora nabízí, proč si o ni neříct? Když ale podnikatel zjistí, co to celé obnáší, podruhé už si to raději rozmyslí, píše v komentáři pro Finmag.cz partner venture fondu Presto Tech Horizons Vojta Roček. Problém podle něj je, že stát neumí peníze rozdělovat tak, aby to mělo smysl.

Nejprve trochu čísel. Finanční podpora by „velmi pomohla“ 58 % podnikatelů. Ukázal to průzkum Presto Index: Češi a podnikání, který pro nás v létě zpracovali výzkumníci z Behavio.
Zajímavý je rozdíl v přístupu mezi těmi, kteří podnikání teprve plánují, a aktivními podnikateli. V prvním případě považuje dotace za klíčové 67 % dotázaných, ve druhé skupině už jen 40 %.
Rozdíl 27 % na reprezentativním vzorku populace ukazuje jediné – zkušení podnikatelé už ví, že místo podpory dostanou nekonečnou administrativu a svázané ruce.
Pokřivený trh
Jeden příklad za všechny – Kamila Zahradníčková, zakladatelka Lakmoos AI, jedné z našich nejnadějnějších portfoliových firem. Lidské a časové zdroje, které startup musel na získání dotace a plnění podmínek s ní spojených vynaložit, byly nakonec tak vysoké, že se to byznysově nevyplatilo. Slovy Kamily: „Kdybych to věděla předem, o podporu bych se vůbec nepřihlásila.“
Co k tomu dodat.
Mnohem zásadnější je ale to, jak člověk k penězům přistupuje. Představte si, že podnikáte s vlastními penězi a byznys vám zkrachuje. A teď ten samý scénář – až na to, že peníze byly z veřejných dotací a grantů. Těžko takto vzniknou ty správné zkušenosti a ponaučení.
Klíčem k úspěšnému podnikání není nedělat chyby; jde o to neudělat tu samou chybu dvakrát. Možnost pálit cizí peníze ‘bez následků’ vytváří závislost, která generuje špatné návyky a křiví trh.
Vidíme to třeba v Polsku, kde stát sype startupům velké sumy dotačních peněz. V Prestu se bavíme s mnoha šéfy a zakladateli polských startupů a často vidíme, že vůbec nejsou motivovaní naraisovat další kolo. Vědí, že když se přihlásí o grant, budou moct dál hibernovat a vyžít ze státních peněz.
Nejsou hladoví po úspěchu a jejich zákazníci nakonec taky strádají – namísto toho, aby startup mrštně reagoval na potřeby a zájmy trhu, soustředí se hlavně na to, aby neporušil podmínky grantu.
I v Česku granty začínají deformovat podnikatelskou kulturu a mindset. Místo toho, aby se zakladatelé soustředili na podnikání a doručování hodnoty svým zákazníkům, pálí lidské i finanční zdroje v bludišti dotačních podmínek a nekonečného reportingu.
Startupy přitom musí být rychlé a agilní, ne svázané pravidly, která ignorují trh, konkurenci a inovace.
Neefektivní aparát
Podnikatelé řeší i spoustu dalších věcí, které je od podstaty jejich práce zdržují. Zaměstnávat všechny lidi ve firmě na HPP, se všemi náklady, je pro většinu startupů nerealistické. A funkční, smysluplný ESOP stále ještě nemáme. Nehledě na to, že velká část dotací je proplácena až zpětně, po uběhnutí určité lhůty. Zakladatelé se pak ještě dlouho klepou strachy, jestli externí auditor vypracuje příznivý posudek.
Sám to vidím i z druhé strany. Jako hodnotitel v rámci technologické inkubace od CzechInvestu posuzuji žádosti projektů, kdy každý žadatel musí vypracovat dvacet nesmyslných stránek podle šablony. Ty mě ale nezajímají; chci si s tím člověkem osobně promluvit a podle toho posoudit, zda jeho projekt má, či nemá smysl.
Místo toho společně s ostatními v komisi vyplňuji 25 povinných otázek a alokuji body – a to vše jen kvůli tomu, aby náhodou někdo nebyl v budoucnu postižitelný za to, jak se peníze nakonec rozdaly.
Stát neumí rozdělit peníze tak, aby nevznikal stín podezření. Proto radši vymyslí neefektivní byrokratický aparát, který pozornost a energii podnikatelů odvádí úplně jinam. Případně si mohou najmout specializovanou agenturu, která je za ‚pouhých’ 10 % hodnoty dotace celým procesem provede. No výborně!
Přitom by například stačilo pohovory žadatelů před komisí nahrát. A bylo by vyřešeno.
Chce to změnu
Co se jednou zeptat přímo podnikatelů, jakou formu podpory by skutečně ocenili? V našem průzkumu zazněly jasné odpovědi: pomoc s právními a účetními službami (opět ta byrokracie), mentoring od někoho zkušeného a pomoc s osobním rozvojem a sebedůvěrou. A místo volání po dotacích slyšíme spíš návrhy jako odpuštění sociálního a zdravotního pojištění na začátku podnikání: „Nemůžeme si dovolit dát všem zaměstnancům HPP, a zároveň nechceme jet švarcsystém. Dejte nám jednoduchou výhodu, abychom mohli firmu snáze rozjet a nebyli tak zatížení byrokracií.“
Reakce státu je ale vždy stejná: „Změna by byla moc náročná, tady máte peníze.“ Ty rozdá nějakým podivným způsobem, a cyklus se opakuje. Na opravdové změny se nedostane.
Stát je připraven dávat dotace na hardware, tedy na nové stroje, výrobní linky a podobně – ale na software už méně, protože mu úředníci nerozumí. A taky nestojí nikde venku ve fabrice, nedá se před ním vyfotit a přestřihnout páska, není tak jednoduché ho za rok přijet zkontrolovat.
Jak a kdy má pak ale přijít ten slibovaný přechod od montovny k mozkovně? Kde je ta inovační ekonomika?
Možná se úředníci bojí, že startupové projekty zkrachují a peníze někam utečou. Krachy a selhání jsou přitom u mladých podnikatelských projektů běžné – a nevyhnutelné. Stačí si na začátku říct, že se to stát může, a transparentně nastavit kritéria hodnocení.
Stejně tak by stát mohl peníze alokovat na aktivity jednotlivých inovačních center a akcelerátorů, které mají s podnikatelskou inkubací zkušenosti. Mnoho z nich je na hraně životaschopnosti a přitom jsou za nimi lidé a organizace, které – na rozdíl od státního aparátu – mají potřebné know-how a dělají smysluplnou práci.
Chce to jen vůli a odvahu udělat změnu.
Zaujali jsme vás? Pokračujte...
Nedostupné finance pro malé a střední firmy? Private credit to změní, věří zakladatel Rogeru
A dost, startupy musí být slyšet! Nová asociace mění pravidla hry, začíná éra jednoho hlasu
Desítky investic za skoro 15 miliard. České startupy táhnou, prim hrají „největší ryby“
Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu
Inflace, politika i snahy o postpandemickou obnovu v posledních dvou letech ovlivnily globální i český trh s uměním. Oba však prokázaly odolnost. V turbulentních časech je umění prostě spolehlivým investičním prostředkem.
UMĚNÍ JE BYZNYS
Martin Kodl miluje modernu a vede nejúspěšnější aukční dům u nás. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už 150 let sbírá umění?
BYZNYS JE HRA
Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?
Související témata
Nejčtenější články
Aktuální číslo časopisu

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu