OSVČ vs. zaměstnanec. Co se vyplatí víc? Velká analýza výhod a nevýhod

Vliv skrytých daní na zaměstnání a podnikání

Vysoké daňové zatížení práce v Česku opakovaně potvrzují statistiky OECD. Přitom máme jednu z nejnižších sazeb daně z příjmů fyzických osob v Evropě. Hlavním problémem českého daňového systému jsou vysoké odvody na zdravotní a sociální pojištění (v dalším textu též jen „odvody“), které nelze považovat za nic jiného než skryté daně.

V letech 2008 až 2009 proběhla daňová reforma, která mimo jiné zahrnovala i snížení odvodů na sociální pojištění placených zaměstnavatelem (o 1,5 procentního bodu). Toto snížení bylo „kompenzováno“ zavedením ekologických daní. Teď čelíme navýšení sazby sociálního pojištění u zaměstnanců (zavedení nemocenského pojištění) i navýšení základny pro odvod pojištění u podnikatelů.

Velkou nevýhodou těchto skrytých daní je, že od nich nelze odečíst slevy či odpočty a nepodléhají progresi. V praxi to znamená nízké odvodové zatížení lidí s vysokými příjmy a vysoké zatížení poplatníků s příjmy nízkými.

Nejčastější formou výdělečné činnosti v naší zemi je zaměstnání a živnostenské podnikání. Co si vybrat? V tomto článku shrnujeme užitečné ekonomické úvahy včetně praktického srovnání daňového zatížení příjmu v obou variantách. To vše v kontextu platné daňové i pracovněprávní legislativy.

Konsolidační balíček a jeho dopady na zdanění práce

Pro srovnání, zda je výhodnější nechat se zaměstnat nebo podnikat, musíme vycházet z aktuální situace. Během posledních čtyř let se pod tíhou nepříznivého ekonomického vývoje změnila rozpočtová politika státu. Nutná fiskální i měnová stimulace ekonomiky i změny daní prohloubily veřejný dluh.

Mezi významná daňová opatření patřilo zrušení solidárního zvýšení daně (nahrazeno progresivním zdaněním), zrušení superhrubé mzdy, zavedení paušální daně pro OSVČ či zrušení daně z nabytí nemovitých věcí. Všechny tyto změny měly dopad do daní počínaje rokem 2021, tedy v době, kdy se země vypořádávala s pandemií.

Na jednu stranu některé změny znamenaly pomoc lidem v tíživé situaci, na stranu druhou snížily příjmy státního rozpočtu. Opatření spojená s válkou na Ukrajině pak měla za následek další růst vládních výdajů a vysoká inflace růst cen energií, potravin a nákladů na bydlení.

To vše dohromady vedlo k útlumu ekonomické aktivity. Naše ekonomika stála před problémem s trhem práce a začala se také připomínat dlouhodobě opomíjená potřeba reformy důchodového systému. Připočtěme po covidu vyčerpané zdravotnictví a otázku udržitelnosti stávající výše výdajů v sociálních systémech.

Vláda reagovala takzvanou konsolidací veřejných financí. Řešením všech jmenovaných problémů měl být zásah do nejvýznamnější položky příjmové strany rozpočtu – daní. Cílem konsolidačního balíčku ovšem bylo nejen pokrýt zvýšené výdaje, ale také upravit náš daňový mix, tedy skladbu daní.

Zatímco nám ale různé mezinárodní instituce dlouhodobě doporučují klást důraz na zdanění spotřeby či držby nemovitostí jakožto lépe veřejně akceptovatelných nástrojů k navýšení příjmů státního rozpočtu, vláda přišla s navýšením sazby daně z příjmů právnických osob (firemních daní) o dva procentní body (z 19 na 21 %), omezením osvobození od daně u zaměstnaneckých benefitů a růstem odvodů na sociální pojištění.

Výsledkem je, že se zvýšily sazby na pojistné placené zaměstnanci a postupně se navyšuje i vyměřovací základ pro pojistné OSVČ až do roku 2026 na cílených 40 % průměrné mzdy.

Podnikatelé a zaměstnanci v číslech: kdo je na tom líp? (srovnání)

Začněme ryze číselným srovnáním. Nejčastěji se v českých podmínkách potkáváme se zaměstnancem a s živnostníkem s výdajovým paušálem 60 % (v článku také označován jako „OSVČ“ nebo „podnikatel“). Ilustrativní tabulka níže zobrazuje vliv odvodů (daň z příjmů, SP – sociální pojištění, ZP – zdravotní pojištění) na čistý příjem zaměstnance a živnostníka v kontextu daňových změn v letech 2020 a 2021 s výhledem do roku 2025.

Vyčíst z ní můžeme vliv tří důležitých daňových změn: zrušení solidárního zvýšení daně (a zavedení druhého daňového pásma – progrese), zrušení superhrubé mzdy u zaměstnanců a zavedení paušální daně pro OSVČ. Čísla také odrážejí zvýšení sazby pojistného na sociální zabezpečení či změny v minimálním vyměřovacím základu pro pojistné na zdravotní pojištění.

Aby byl dopad na čistý příjem zaměstnance a OSVČ srovnatelný, uvažujeme příjem na roční bázi, a to ve třech úrovních. Měsíčně se pohybujeme v částkách 50 tisíc, 80 tisíc a 160 tisíc Kč. Dopad odvodů na čistý příjem je z čísel patrný hned na první pohled:

Pokud by nás kromě rozdílu v čistém příjmu zajímaly také změny v daňové zátěži příjmu zaměstnance a OSVČ, je praktické porovnat daně a odvody vůči celkovému hrubému příjmu (dále jen „daňová zátěž“). Můžeme tak lépe odpovědět na otázku, zda se vlivem změn daňová zátěž obou výdělečných aktivit v čase přiblížila, nebo oddálila (porovnání jednotlivých let a platových tříd vyberete ze seznamu pod nadpisem grafu, nebo se posouvejte posuvníkem):

Zdroj: Grant Thornton

Je zřejmé, že daňová zátěž zaměstnanců v důsledku zrušení superhrubé mzdy a nahrazení solidárního zvýšení daně progresivním zdaněním se dvěma pásmy klesla během sledovaných let o zhruba 5 %. V důsledku zvýšení sazby sociálního pojistného na 7,1 % a významného navýšení maximálního vyměřovacího základu pro odvod pojistného v posledních dvou letech ovšem celková odvodová zátěž zaměstnanců naopak mírně vzrostla. Poměr sociálních odvodů na celkové daňové zátěži se zvyšuje.

Srovnání ale také ukazuje, že deklarovaný cíl postihnout vysokopříjmové subjekty progresivním zdaněním nemá na podnikatele s celkem vysokou úrovní příjmů významný dopad. Nízký základ daně díky možnosti uplatnit vysoké paušální výdaje tak zůstává nepřekonatelnou výhodou podnikání.

Navýšení celkové odvodové zátěže podnikatele nastane v roce 2025, kdy jeho čistý příjem z podnikání bude v důsledku konsolidačního balíčku nižší. Patrný je dopad navýšení vyměřovacího základu pro výpočet sociálního pojištění z 50 na 55 % základu daně. Podnikatel s relativně nízkými příjmy tak má v důsledku toho povinnost odvést sociální pojistné z daleko vyššího vyměřovacího základu, než je jeho skutečný vyměřovací základ.

Skokový nárůst průměrné mzdy v letech 2021 až 2024 navíc zapříčinil zvýšení základny pro výpočet minimálního vyměřovacího základu i pro odvod zdravotního pojištění. To má dopad zejména na roční příjmy v úrovni do 600 tisíc Kč, kde minimální vyměřovací základ na zdravotní pojištění nutí podnikatele odvádět z mnohdy vyšší základny, než je jejich skutečný příjem.

Oproti zaměstnání je daňová zátěž OSVČ výrazně nižší, i když postupem let se mírně k daňové zátěži příjmů zaměstnanců přibližuje. Podnikatel s ročním příjmem 600 tisíc Kč bude mít dokonce v roce 2025 daňové zatížení příjmu jen o necelých 5 % nižší než zaměstnanec. U vyšších příjmů je pak rozdíl daňové zátěže v průměru kolem 11 až 12 %.

Co se týče paušální daně, pak v roce 2021, kdy byla zavedena, byl tento režim oproti běžnému velmi zvýhodněn – nejvíce z paušální daně mohly těžit OSVČ s příjmy v úrovni 960 tisíc Kč ročně. Toto zvýhodnění bylo následně novelou zmírněno zavedením tří pásem pro paušální zálohy. Přesto je daňová zátěž OSVČ v paušálním režimu o zhruba dvě až pět procent nižší, než má OSVČ v běžném režimu, a to zejména při vyšších příjmech.

Při srovnání paušálního režimu se zaměstnáním je už rozdíl v daňové zátěži markantní. Podnikatel s ročním příjmem ve výši 1,92 milionu Kč, což odpovídá měsíčnímu příjmu 180 tisíc Kč, může mít v roce 2025 daňové zatížení příjmu až o 15 % nižší, než kdyby byl zaměstnán.

Z ryze číselného srovnání tedy vyplývá, že daňová zátěž příjmů zaměstnanců a podnikatelů se během let vzájemně přibližuje, i když podnikatelé jsou díky daňovým nástrojům stále ve značné výhodě. Nůžky se ale mezi oběma kategoriemi ekonomicky aktivních lidí dále nerozevírají, ale naopak se jejich čelisti spíše mírně přibližují.

Přesto z výpočtů jasně plyne, že podnikatel s příjmem 80 nebo 160 tisíc Kč měsíčně má významně nižší daňovou zátěž než zaměstnanec se stejným hrubým příjmem. Nelze se proto zaměstnancům divit, že zvažují, zda nezměnit své výdělečné aktivity ve prospěch podnikání a nepohybovat se v zóně (v principu nelegálního) švarcsystému.

Ekonomické výhody a nevýhody zaměstnání a podnikání

Jak je to s dalšími ekonomickými faktory, které mohou mít vliv na rozhodování, která z variant je výhodnější? Je tu řada oblastí nad rámec efektivní daňové zátěže, které je potřeba zvážit. Níže uvádíme alespoň ty nejvýznamnější, i když ve velké míře záleží také na subjektivních faktorech, které v jejich komplexnosti úplně postihnout nelze.

Švarcsystém

V praxi se setkáváme s řadou faktorů, které nakonec vedou k rozhodnutí stát se OSVČ. Mohou to být nejen vnitřní pohnutky zaměstnance, ale také vliv samotného zaměstnavatele, který z důvodu vysokých nákladů na práci přiměje zaměstnance pracovat mimo pracovněprávní vztah – „na sebe“.

Tento princip je známý jako švarcsystém a zákon ho definuje jako nelegální zaměstnání formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou. Probíhající změny na pracovním trhu, zejména na poli takzvané sdílené ekonomiky a trendu „kontraktorů“, tedy dodavatelů služby pro více odběratelů, z něj ale v čím dál vyšší míře činí běžný a těžce postihnutelný standard – lidí na „volné noze“ rychle přibývá.

Výkon práce na základě smluv uzavřených podle obchodního nebo občanského zákoníku tedy není v českých podmínkách úplně vyloučen, ale pokud výkon dané práce naplňuje znaky a podmínky závislé práce (nebo se jedná o typické profese, které jsou vykonávány v zaměstnaneckém poměru), hrozí dle zákona o zaměstnanosti překlasifikace takového vztahu na závislou práci. A také sankce pro zaměstnavatele i zaměstnance.

Pro posouzení toho, zda se jedná o nelegální práci, nově nehraje roli ani délka výkonu této práce. Odpadá tedy jeden z nejčastějších argumentů zaměstnavatele o krátkodobé povaze výkonu činnosti pracovníka, který inspektorát práce často poslouchal při svých kontrolách.

Judikatura Nejvyššího správního soudu také zmiňuje, že k posouzení právního vztahu mezi dvěma subjekty jako podnikatelské činnosti musí být splněna nejen podmínka obojetného charakteru činnosti (tedy práce není čistě závislá, ale vykazuje i znaky nezávislosti), ale i podmínka dobrovolnosti, tedy absence donucení. Pokud by tedy vyšlo najevo, že byl zaměstnanec nucen k výkonu činnosti jako OSVČ, inspektorát práce by takový stav posoudil jako výkon nelegální práce, i kdyby povaha této práce byla obojetného charakteru. Pozor také na nový trend v soudní judikatuře, která vyvozuje osobní odpovědnost vedoucích pracovníků za švarcsystém ve firmě.

Z pohledu daní a pojistného není v současnosti problém švarcsystému tak významný, jak býval. I tak je potřeba mít se na pozoru u aktivit, které bývají typicky vykonávány v zaměstnaneckém vztahu (například práce v supermarketu). Díky propracované judikatuře v tomto směru ovšem finanční správa v současnosti akceptuje svobodnou vůli stran zvolit si, zda vstoupí do pracovněprávního nebo obchodněprávního vztahu. A dle tohoto rozhodnutí pak akceptuje zvolený režim zdanění příjmů z daných aktivit.

Zaměstnanecké benefity

Zaměstnání oproti podnikání přináší zaměstnanci řadu plnění-benefitů, které zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům vedle mzdy. Tyto benefity nejen posilují sounáležitost zaměstnanců s firmou a motivují zaměstnance k lepšímu nebo alespoň stabilnímu výkonu, ale také významným způsobem zpříjemní zaměstnanci či jeho rodinným příslušníkům život (třeba tak, že snižují jejich soukromé výdaje).

Zaměstnanci ocení jak benefity, které jsou dnes standardním doplňkem k jejich zaměstnaneckému příjmu, tak i benefity neobvyklé s možností vybrat si dle svých potřeb.

Mezi typické benefity patří příspěvek na stravování nebo na produkty spoření na stáří, flexibilní pracovní doba, školení, teambuildingy či večírky pořádané zaměstnavatelem. Obvyklým benefitem také začíná být home office. Nadstandardní benefity zahrnují třeba přechodné ubytování, služební vozidlo i pro soukromé účely nebo benefity z kategorie volnočasových aktivit typu kultura, zdraví, vzdělávání (soukromá zdravotní péče, rekreace, školné pro zaměstnance či jeho děti a podobně).

Z pohledu daní a pojistného jsou benefity ošetřeny tak, aby zůstávaly pro zaměstnance výhodou, a to i po zákonných omezeních daných konsolidačním balíčkem. Ten omezil daňové zvýhodnění volnočasových benefitů do výše poloviny průměrné mzdy za rok a pro zdravotní benefity ve výši jedné průměrné roční mzdy. Platí přitom, že zaměstnavatelé se v těchto částkách snaží pohybovat a na zaměstnance to nemá dopady.

Na druhou stranu podnikatel má také možnost investovat své volné finanční prostředky do osobních výhod, a to nejspíš i efektivněji a přiléhavěji než zaměstnavatel. Stále však investuje ze svého disponibilního příjmu, zatímco zaměstnanec benefity získává nad rámec své pravidelné mzdy „zdarma“.

Zákoník práce a sociální zabezpečení

Další významnou oblastí, kterou je třeba zvážit při rozhodování mezi zaměstnáním a podnikáním, jsou pojistky ochrany pracovního práva. Tato opatření zohledňují pracovní i osobní situaci zaměstnance a jsou zákonem vymahatelná. Vyplývají ze zákoníku práce a jsou přirovnávána k pojistce, neboť nárok na jejich výplatu nastává v momentě definované události. Patří sem například příplatky za práci přesčas, za noční práci, za práci ve svátek či o víkendech, ve ztíženém pracovním prostředí, za pracovní pohotovost.

Nadstandardní mzdovou výhodou oproti podnikání je dále také placená dovolená, výpovědní doba včetně odstupného, odškodnění při pracovním úrazu, cestovní náhrady v případě pracovních cest, náhrady výdajů při přijetí do zaměstnání nebo v případě dočasného přidělení a další.

Zaměstnavatel má kromě zákoníku práce povinnost řídit se i obsáhlou legislativou z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (BOZP). Díky této povinnosti jsou pracovní prostředí a podmínky pro výkon práce zaměstnance, včetně dopadů na jeho zdraví, daleko více sledovány než u podnikatele, který tato rizika nese na vlastní odpovědnost.

Kromě toho má zaměstnanec díky povinným odvodům ze mzdy jednodušší přístup k dávkám nemocenského pojištění, jako jsou ošetřovné či dlouhodobé ošetřovné, nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství nebo otcovská. Podnikatel se na nárok na výplatu těchto dávek musí dopředu vědomě připravit dobrovolnými platbami nemocenského pojištění.

Zaměstnanec nese nižší riziko ztráty trvalosti svého příjmu oproti podnikateli, neboť jeho příjem je de facto právními „pojistkami“ chráněn – na rozdíl od příjmu podnikatele. Ovšem tyto pojistky jsou tak drahé, že ani zaměstnavatel a ani sociální systém nechce tyto náklady nést, a proto bývají přeneseny do mzdy zaměstnance.

Zaměstnanec zvolí bezpečnou variantu zaměstnání s tím, že myslí na to, že v případě nemoci nebo úrazu bude příjmově zabezpečen. Důsledkem zajištění rizika ztráty příjmu však je, že jeho současný disponibilní příjem je nižší, protože zaměstnavatel pomyslně tvoří rezervu na tato rizika z jeho mzdy: stanoví mzdu na nižší úrovni.

Zaměstnanec si tak svým způsobem předplácí ochranu svých osobních rizik. Jen si to možná ne vždy plně uvědomuje. Pojistky ochrany pracovního práva, respektive sociálního zabezpečení, tím pádem výrazně prodražují mzdu zaměstnance. Mzda zaměstnance je tak zatížena náklady sociálního systému, náklady zaměstnavatele na udržení kontinuity jeho mzdy v případě „pojistných“ událostí a též náklady zaměstnavatele na BOZP.

Podnikatelé také nesou na svých bedrech řadu osobních a ekonomických rizik. Jelikož nebenefitují z uvedených ochranných mechanismů, čelí rizikům finanční nejistoty při náhlých osobních nebo zdravotních situacích, nejsou chráněni v případě ztížených pracovních podmínek a tak dále. Nicméně v důsledku toho, že dobrovolně tato rizika nesou, není jejich příjem zatížen tolik jako příjem zaměstnanců, a je tím pádem vyšší.

Problémem bývá, když podnikatelé příliš nehledí do budoucnosti a nevytvářejí rezervu pro budoucí nepříznivé situace. To, že netvoří úspory a překračují často své skutečné možnosti na úkor budoucnosti, fakticky jen odráží, že nejsou v tomto směru zajištěni jako zaměstnanci. Ti jsou naopak systémem k takovému chování v podstatě donuceni.

Vliv skrytých nákladů na příjem zaměstnance a OSVČ

Zaměstnanec na první pohled nemusí rozklíčovat, že výše jeho mzdy je ovlivněna řadou dalších nákladů jeho zaměstnavatele. Kromě zmíněných odvodů na zdravotní a sociální pojištění, které zaměstnavatel odvádí za sebe i zaměstnance, jsou to také provozní a režijní náklady na zajištění jeho podnikatelských aktivit.

Co si pod tím představit? Například opravy, údržba majetku, náklady na suroviny, nájemné, administrativní výdaje, energie, pojištění, úklid prostor, osobní náklady zahrnující mzdy a sociální odvody dalších pracovníků, odměny členům statutárních orgánů, odměny akcionářům a podobně.

Podnikatel na rozdíl od zaměstnance může dopady těchto nákladů na svůj příjem korigovat a snadno plánovat a rozhodovat o podnikatelském riziku, které je ještě ochoten nést. Popřípadě zvážit nevýnosnost podnikání a ukončit své aktivity. Má tak větší pravomoc rozhodovat o výši svého disponibilního příjmu než zaměstnanec.

Nezapomínejme však na to, že podnikatelé na druhou stranu ručí za své podnikání celým svým majetkem a jejich příjem závisí na platbách od obchodních partnerů. Zaměstnanec je od takového vlivu oproštěn, neboť jemu je mzda garantována zákoníkem práce bez ohledu na proplacenost zakázek jeho zaměstnavatele.

Podnikatelé jsou zproštěni odvodů záloh na daň na měsíční bázi (nejsou-li v paušálním režimu), což také jejich disponibilní příjem zvyšuje. Navíc možnost uplatnit výdaje proti svému příjmu při stanovení ročního základu daně poskytuje podnikateli další manévrovací prostor, jak se svými penězi naložit. Takovou možnost zaměstnanci nemají. Především v oborech, ve kterých jsou skutečné výdaje velmi nízké (například účetnictví), způsobuje možnost uplatnit si vysoké paušální výdaje velký prostor k dalším investicím uvolněných finančních prostředků.

Důchody

Jistou výhodou podnikání je, že náš důchodový systém založený na průběžném financování bohatě pokrývá nízký důchod podnikatelů prostřednictvím odvodů zaměstnanců a zaměstnavatelů. Právě jejich odvody tvoří většinu příjmů českého systému důchodového pojištění. Současní zaměstnavatelé tak svým vysokým pojistným zatížením dotují důchody stávajících důchodců, tedy i podnikatelů, kteří do důchodového systému přispívají méně díky konstrukci jejich vyměřovacího základu pro odvod důchodového pojištění.

Osobní vyměřovací základ pro výpočet důchodu zaměstnance vychází z průměru měsíčních hrubých výdělků zaměstnance za rozhodné období. Osobní vyměřovací základ podnikatelů pro výpočet důchodu vychází z průměrů ročních vyměřovacích základů.

Vyměřovací základ podnikatele je od roku 2024 stanoven jako 55 % daňového základu (příjmy po odečtení výdajů). Obě základny jsou pak dále upravovány s ohledem na inflaci a redukovány dle principu solidarity. Nicméně je patrné, že procentní výměra důchodu je v případě OSVČ uplatňující 60% výdajový paušál počítána ze základny o 78 % nižší, než je základna pro výpočet důchodu zaměstnanců.

Je to hlavní důvod, proč se postupně navyšuje základna pro odvod pojistného OSVČ, která by měla nepoměr mezi zaměstnanci a podnikateli napravit.

Pokud podnikatel chce dosáhnout vyššího státního důchodu, cestou je dobrovolné navýšení ročního vyměřovacího základu pro odvod sociálního pojistného. Jeho ideální výše by pak měla být v úrovni 44 % roční průměrné mzdy, což je v současnosti první redukční hranice pro výpočet důchodu; tato částka odpovídá příjmu ve výši zhruba 94 000 tisíc Kč měsíčně.

Zápočet výdělků v první redukční hranici se sice bude v důsledku důchodové reformy v letech snižovat, ale přesto je vhodné si roční vyměřovací základ navýšit. Příjem v rozmezí od 1. do 2. redukční hranice je započítáván na důchod pouze zhruba z jedné čtvrtiny, proto určit si vyměřovací základ na vyšší úrovni postrádá smysl.

Ne každý podnikatel si však toto navýšení může dovolit a konečnou výši důchodu ovlivní také ještě řada dalších faktorů plynoucích z konstrukce výpočtu důchodu (vyloučené doby, zaměstnání…). Vzhledem k budoucímu demografickému vývoji je však vhodné doporučit podnikatelům i zaměstnancům, aby starost o své zabezpečení ve stáří vzali do svých rukou a nespoléhali pouze na stát.

Hlavní výhody a nevýhody podnikání a zaměstnání

Nad rámec uvedeného je ovšem volba mezi tím, zda podnikat, nebo se nechat zaměstnat, ve velkém ovlivněna subjektivními faktory. Někdo je citlivý vůči osobnímu riziku a raději zvolí nižší příjem v zaměstnání s jistotami, jiní jsou odvážnější a zvolí vyšší riziko a vydají se cestou podnikání za vyššími výnosy.

Rozhodnutí to není jednoduché, proto shrnujeme na jednom místě hlavní výhody a nevýhody obou přístupů.

Hlavní výhody a nevýhody zaměstnaní:

• Možnost být obklopen inspirativním pracovním kolektivem, který napomůže řešit problémy či zadané úkoly efektivněji a vede k osobnímu růstu
• Jistota a ohraničenost pracovní doby
• Pravidelný příjem, dostupnost práce
• Vázanost na jednu firmu
• Stereotypní druh práce
• Nutnost podřídit se pracovní hierarchii
• Nemožnost ovlivnit podnikatelský záměr firmy
• Zakázky patří firmě a ne zaměstnanci
• Omezená možnost dovolené
• Soutěž o zaměstnání na pracovním trhu
• Jen jeden zdroj příjmu

Hlavní výhody a nevýhody podnikání:

• Samostatné vyhledávání zakázek, vlastní volba odběratelů a obchodních partnerů
• Vlastní rozhodování o podnikatelské činnosti a záměrech podnikání
• Časová flexibilita, svobodná volba mezi prací a volným časem
• Pocit rizika, nebezpečí jako motivační faktor
• Dělám to, co mě skutečně baví
• Rozložení rizika ztráty příjmu do více zakázek
• Ručení celým svým majetkem, zejména při osobním podnikání
• Okamžitá finanční disponibilita vs. vyšší riziko nulového příjmu
• Potřeba osobních finančních předpokladů s otázkou návratnosti kapitálu
• Dávka opatrnosti k optimalizaci rizik
• Vysoká administrativní zátěž
• Vyšší potřeba daňové optimalizace (daně z příjmů, DPH…)

Podnikání vs. zaměstnání: co se vyplatí?

Ukázali jsme si řadu faktorů, které mohou hrát roli při rozhodování mezi zaměstnáním a podnikáním. V typicky závislých profesích je samozřejmě potřeba respektovat zákon o zaměstnanosti, díky rostoucí benevolenci soudů a finanční správy směrem k volbě smluvního vztahu u ostatních profesí ovšem není v dnešních podmínkách švarcsystém už tak silné téma.

Švarcsystém je přehnaně tabuizovaný. Jedná se čistě o volbu smluvních stran se všemi výhodami, nevýhodami a riziky, které příslušná volba přináší, nikoli o předstíranou práci na fakturu, která by zakrývala skutečné zaměstnání. Vždy to ale bude „něco za něco“.

Zaměstnanci jsou sice legislativně chráněni více než podnikatelé, ale tato ochrana se zase promítá v jejich nižších mzdách i ve vyšších celkových odvodech z hrubého příjmu. Výhoda zaměstnání je ale celkově neměřitelná – záleží na subjektivních preferencích konkrétního člověka, zda je pro něj cennější být chráněn zákoníkem práce se všemi dalšími benefity, nebo mít vyšší čistý příjem.

Podnikatelé jsou zvýhodněni díky zavedené politice podpory drobných živnostníků ve formě paušálních výdajů. S takovou politikou přitom nelze jinak než souhlasit: každý stimul k podpoře podnikání je třeba vnímat jako pobídku, která pomáhá roztáčet pomyslná kola ekonomiky.

Drobní živnostníci jsou historický a svébytný pilíř naší společnosti. Jejich vyšší čistý příjem oproti zaměstnancům je vykoupen riziky podnikání, kterým musí čelit, a také tím, že zákoník práce je v těžkých časech neochrání. Podnikatelé také nesou vyšší riziko toho, že se o sebe ve stáří musí postarat sami kvůli často nízkému osobnímu vyměřovacímu základu pro výpočet starobního důchodu.

Při zohlednění všech výhod a nevýhod obou struktur nelze, sportovní terminologií řečeno, jednoznačně určit vítěze. Vítězem může být zaměstnanec i osoba samostatně výdělečně činná. Záleží na subjektivním vnímání neměřitelných hodnot jednotlivého člověka.

Čistě matematicky ovšem vítězí OSVČ; při stejném hrubém příjmu má vyšší čistý příjem než zaměstnanec.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Víme, jak vzrostou minimální zálohy na zdravotní a sociální pojištění. Prohnete se

• OSVČ a sociální pojištění. Novinky pro rok 2025

• Minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění 2025. Jak rostou a odkdy je platit