Praha nebo Kotěhůlky, chceme stejné peníze! Nová směrnice vyvolá v Česku pracovní spory

Vláda Petra Fialy letos uvolnila některá ustanovení zákoníku práce. Pracovní trh v Česku přesto zůstává přeregulovaný a už od června příštího roku ho patrně přiškrtí další regulace. Firmám zkomplikuje život.

V Kotěhůlkách jako v Praze?

Zaměstnance České pošty Petra Hradila dopálilo, že jeho kolegové řidiči v Praze dostávají měsíčně o 3 500 korun víc než on v Olomouci. Stěžoval si na to u soudu a vyhrál. Jeho vítězství nakonec potvrdila také instance nejvyšší – Ústavní soud. Česká pošta tak musela řidiči dorovnat mzdu. Co víc, nyní soudy evidují desítky žalob zaměstnanců státního molochu, které se týkají rozdílů ve mzdách.

Dopad soudního verdiktu v případu mzdy řidiče Hradila nicméně zůstává poměrně omezený. To se ale může změnit. Dá se předpokládat, že poté, co začnou platit nová evropská pravidla nařizující zaměstnavatelům odkrýt karty a poskytovat údaje o mzdách jak pracovníkům, tak státním institucím, rozšíří se žaloby do dalších společností.

Novela zákoníku práce prošla. Co se mění pro zaměstnavatele?

Nová pravidla, která mohou změnit mzdovou politiku některých firem a překopat trh práce, obsahuje směrnice o transparentním odměňování. Prosadila ji česká vláda za předsednictví Rady Evropské unie. Zaměstnanci dává právo vědět, jaká je ve firmě průměrná finanční odměna na pozici, kterou zastává, včetně bonusů a dalších odměn a včetně toho, jaká je u mužů a jaká u žen. 

Ministr práce Marian Jurečka se ji chystá překlopit do českého právního řádu. Jejím cílem je vymazat rozdíly v odměňování mužů a žen (gender pay gap) a také dosáhnout stejných odměn za práci stejné hodnoty. A to bez ohledu na místo, kde zaměstnanec pracuje.

Poměřováno zákoníkem práce by se v Česku na této zásadě vlastně nic změnit nemělo. Neflexibilní princip „za stejnou práci u stejného zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody“ je v zákoníku už zakotven (§ 110, odstavec 1). A bez úhony v něm přečkal i nedávnou flexi novelu.

Praxe ale bývá jiná – a nejen v Česku. Firmy to nepřiznávají, ale na místě, kde zaměstnanec pracuje, výše výplaty záleží. Je nasnadě proč.

Vysvětleno Cimrmanem

Příčinou je trh práce. Mzda je cenou pracovní síly v určitém místě. Měla by tedy záviset na nabídce a poptávce, která se místo od místa liší obdobně jako cena zboží a služeb. Máme snad tenhle princip na pracovním trhu vypnout?

Firmy jsou nuceny vyplácet v Praze nebo Brně výrazně vyšší mzdy než v Kotěhůlkách, jinak by pracovníky ve velkých městech nesehnaly nebo neudržely. Jsou tam vyšší životní a jiné náklady i silnější konkurence na pracovním trhu.

Jurečkova poradkyně, generální ředitelka personální společnosti ManpowerGroup Jaroslava Rezlerová, zastává názor, že tato praxe musí skončit. „Že v některých regionech firmy zaměstnance odměňují jinak než třeba v tom pražském, v tom centrálním nebo v tom brněnském, dává logiku. Ale je to nesprávné,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Pozitivní dopad přílivu Ukrajinců. Tvrdá data ukazují, jak uprchlíci vyplňují pracovní trh

Logické, a přitom nesprávné? Takové vysvětlení nápadně připomíná filozofický systém Járy Cimrmana, v němž autor zastává stanovisko, které zároveň vyvrací.

Poradkyně argumentuje chaosem a označuje odměňování v českých firmách za „velký galimatyáš“. „Potřebujeme v tomhle udělat pořádek… Ať pracujete pro firmu na stejné pozici v Praze, nebo v regionech, máte právo na podobnou mzdu,“ tvrdí.

Takže pořádek? No jo, ale ať žijete v Praze, nebo v regionech, máte snad právo na podobné životní náklady? Že bychom nějakou regulací vnesli pořádek i do tohoto galimatyáše?

A neměl by stát ctít tržní zásadu, že na mzdě se má dohodnout zaměstnavatel se zaměstnancem?

Jak zviditelnit neviditelnou ruku

Směrnice o transparentním odměňování práci v provozovnách umístěných v různých regionech firmy nezmiňuje. Je však jasné, že povinnost zveřejňovat mzdu na stejné pozici u firmy a reportovat o dodržování zásady stejných odměn za práci stejné hodnoty tohle téma rozvíří.

Zastánci rovných mezd tuto praxi často zmiňují v souvislosti s posílením ekonomicky slabších regionů. Patří mezi ně advokátka Klára Švandelíková. „Jedním z úkolů státu je snižovat hospodářské a sociální rozdíly mezi jednotlivými regiony,“ argumentuje právnička ze společnosti GHS Legal.

Tlak na srovnání regionálních mezd s metropolitními, který připomíná snahu zviditelnit neviditelnou ruku trhu práce, však může vést k opačným důsledkům. Bývalý guvernér centrální banky Miroslav Singer upozorňuje, že je způsobem, „jak eliminovat pobídku zaměstnavatelů jít něco dělat a investovat v místech, kde je vyšší nezaměstnanost“.

Co víc, může firmy přimět z regionu odejít a zaměstnancům „dát příležitost“ hledat si novou práci. Pokud by obchodní řetězec v malém městě musel vyplácet pražské mzdy, patrně by mu nezbylo než provozovnu zavřít. Byla by ztrátová, stěží by obstála v konkurenci s místními obchodníky.

Špidlův legislativní pomníček

Když soudci rozhodovali v kauze mzdy řidiče Hradila, odmítli argument státní firmy, že je nutné brát ohled na reálnou mzdu, do které se promítají životní náklady v místě práce. Upozornili, že zákonodárce měl při formulaci zásady za stejnou práci stejnou odměnu na mysli nominální mzdu bez ohledu na socioekonomické podmínky regionů.

Neuniká vám něco? Nová regulace s obrovským dopadem se blíží, hrozí milionové sankce

Leckdo by patrně mohl předpokládat, že tímto zákonodárcem byla předlistopadová komunistická strana. Kdepak, pro zaměstnavatele tvrdou podmínku prosadila do zákona v roce 2006 vláda Vladimíra Špidly. Odvolávala se přitom na evropskou směrnici 75/117/EHS o uplatnění zásady stejné odměny pro muže i ženy. Do českého práva ji překlopila v té patrně nejpřísnější možné podobě.

Nová evropská směrnice na rozdíl od českého zákoníku práce připouští pro stejnou práci odchylku ve mzdě. A to ve výši pěti procent. V Česku se však regionální rozdíly blíží až dvaceti procentům.

Novinky informují, že vládní strany ODS a STAN i opoziční ANO novou úpravu podpoří pouze v minimalistické podobě. Co minimalistická forma znamená, nevysvětlují. Na každý pád by zasluhoval změkčit zmíněný paragraf zákoníku práce, který předpisuje za stejnou práci stejné mzdy. Třeba formulací blízké nebo obdobné mzdy.

Směrnice, byť by byla přijatá ve volnější podobě, ale neomezí pouze smluvní volnost zaměstnavatelů. Naloží jim další administrativu. Společnosti s více než 100 zaměstnanci budou povinny poskytovat údaje o mzdách a o gender pay gapu nejen pracovníkům, ale pravidelně také určenému státnímu úřadu, patrně ministerstvu práce.

Pokud rozdíl v průměrných mzdách žen a mužů pracujících ve firmě na stejné pozici přesáhne pět procent, bude zaměstnavatel muset nerovnost v šestiměsíční lhůtě vysvětlit, anebo napravit. Jinak bude mazec; směrnice počítá s pokutami.

Už bez nich bude tahle socialistická vymoženost drahá. Data z firem bude kdosi na ministerstvu sledovat, ověřovat, zpracovávat, vyhodnocovat. Z toho koukají nová úřednická místa, která zaplatíme v daních.

Zahrajte si únikovku

Jak se zaměstnavatelé vypořádají se situací, až budou stát i zaměstnanci vidět firmám do karet? Někteří personalisté vidí „únikovku“ v uměle vytvořených juniorních a seniorních pozicích, které budou mít pouze naoko jinou náplň práce, ale umožní rozdílné odměňování.

Ladislav Minčič, ředitel legislativního odboru Hospodářské komory, si už po soudním verdiktu o mzdě řidiče Hradila kladl otázku, zda může zaměstnavatel najít legální prostor pro to, aby platil víc zaměstnanci v Praze než zaměstnanci v Olomouci, nebo kdekoli jinde. Zmínil krkolomnou možnost použít příspěvek na bydlení, který odrazí fakt, že zaměstnanec v Praze má vyšší náklady na bydlení.

Zaměstnavatel by podle něj také mohl nabízet svůj produkt na jednom místě (třeba jídlo v pražské provozovně své sítě) za vyšší cenu než stejný produkt na jiném místě (stejné jídlo podávané v provozovně kdesi v Horní Dolní), a přitom vyplácet v Praze vyšší mzdu. Obhajovat by to mohl argumentem, že hodnota práce kuchaře měřená cenou připraveného jídla je v Praze vyšší.

Uspěl by takový výklad u soudu? Na to se zaměstnavatel nemůže spolehnout. Může si ale vsadit na to, že nová směrnice, přijímaná ve jménu sociálního pokroku, mu přidělá starosti a naloží další administrativu.

Kdepak, byrokracie v téhle zemi nebude nikdy dost.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Firmy jsou stále štědřejší. Třináctý plat dává zaměstnancům přes 40 procent podniků

• Aby se u vás zaměstnanci cítili dobře. Co je onboarding a proč do něj investovat

• Vláda promarnila šanci nakopnout trh práce. Ve volbách tak dostane padáka sama

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag