Revoluce pro gastronomii? Co přesně oboru přinese osvobození spropitného očima expertů

Reformu spropitného v gastronomii připravujeme v těsné spolupráci se zástupci gastrosektoru, stejně jako jejich zaměstnanci a brigádníky. Jsou to právě oni, kdo nás s tímto nápadem oslovil, a společně jsme připravili řešení, které bude výhodné jak pro ně, tak pro stát.

Reálná denní praxe v oblasti spropitného už dávno předběhla zákon – zejména u bezhotovostních plateb. Legalizace spropitného přinese pořádek tam, kde dnes panuje nejistota nejen pro podnikatele, ale i pro jejich zaměstnance.

Legální a přiznané spropitné znamená víc čistých peněz v oběhu – desítky tisíc lidí si díky tomu snáz vezmou hypotéku, leasing, úvěr a budou také méně zneužívat dávky.

Zaměstnavatelé budou dál platit odvody ze mzdy, jak jim ukládá zákon, ale spropitné zůstane mimo vyměřovací základy, stejně jako je tomu fakticky dnes. Jen místo šedé zóny přejde spropitné pod jasná pravidla.

Ve výsledku to znamená výrazné snížení šedé ekonomiky při zcela zanedbatelném přímém fiskálním dopadu, který naši daňoví specialisté kvantifikovali na zhruba 300 až 400 milionů korun ročně.

Lze očekávat, že objem vykázaného spropitného vzroste. Ne proto, že by se začalo více dávat, ale proto, že zaměstnanci konečně dostanou možnost přiznat důležitou část svých příjmů. Obava, že jde o „přípravu na budoucí zdanění“, rozhodně není na místě. Pokud by stát chtěl dýška danit, mohl to udělat už dávno. My děláme opak: jasně říkáme, že spropitné není mzda, ale dobrovolný dar, a proto nemá podléhat odvodům. Stejný přístup mají i Německo, Rakousko nebo Chorvatsko.

Smyslem této úpravy není vybrat víc peněz, ale přivést zpět stabilitu, předvídatelnost a férovost do oboru, který to zoufale potřebuje.

Zavedení EET je politické rozhodnutí. Pokud ho vláda znovu zavede, gastronomie se tomu přizpůsobí stejně, jako fungovala i bez něj. Drtivá většina podniků v gastru dnes stejně používá moderní pokladní systémy, EET je pouze jedna z jejich funkcionalit. Podnikatelé si na něj zvykli a jeho zrušení nebylo něco, o co by si obor aktivně říkal – naopak to pomohlo kultivovat prostředí.

To podstatné pro náš obor dnes není existence EET, ale celková ekonomika provozu: výše DPH, zdanění práce, pracovní podmínky, spropitné, rigidní pracovní trh a obrovská administrativní a kontrolní zátěž. Proto Gastro sekce Hospodářské komory říká tři hlavní věci zároveň:

• souhlasíme s elektronickým přehledem tržeb,
• chceme jednotnou a nižší sazbu DPH pro gastro
• a usilujeme o legislativní úpravu spropitného jako moderního a férového nástroje odměňování zaměstnanců. 

Současná situace staví všechny zaměstnance v gastronomii na vedlejší kolej a diskriminuje je. Dělá z nich zaměstnance druhé kategorie – i když je jejich celkový příjem oproti ostatním oborům mnohdy nadstandardní, nemohou až padesát procent z něj oficiálně deklarovat. Náš obor přitom musí reagovat na změny ve společnosti, musíme postavit naše zaměstnance na stejnou úroveň, jakou mají zaměstnanci v jiných oborech.

Nová právní úprava nepovede k vyššímu spropitnému, ale zcela určitě povede k vyššímu vykázanému spropitnému, protože naši zaměstnanci budou chtít žít úplně stejně kvalitní život, jako žijí ostatní zaměstnanci. Osobně čekám, že gastronomie rapidně posílí svoji konkurenceschopnost na trhu práce.

A hrozba zdanění? Spropitné je osobní dar z už jednou zdaněného příjmu našich hostů, takže tato úvaha nemá logiku. Obava je zbytečná i proto, že stát moc dobře ví, že by jakákoliv forma zdanění nebo změny vedla jen k adekvátnímu posílení šedé ekonomiky a stát by vůbec nic nezískal. Potřebujeme férové a rovné podnikatelské prostředí a nízkou míru zdanění a statní země nám ukazují cestu. Pak bude stát a celá naše společnost z našeho oboru maximálně benefitovat.

V tomto návrhu vidíme několik zásadních rizik. Je to zavedení nové daňové výjimky pro specializovanou skupinu zaměstnanců, která ale v konečném důsledku může vést ke zdaňovaní dýšek. To my odmítáme. Velikým rizikem je i motivace převádět pak běžné tržby do režimu spropitného. Finanční správa by musela složitě dokazovat, co je „skutečné“ dobrovolné spropitné a co skrytá cena služby.

Ve výsledku by to tedy poškodilo samotné zaměstnance v gastronomii, protože by se zvedla tendence jim vyplácet část mzdy ve formě přiznaného spropitného. Vznikla by nová povinnost evidování spropitného, kde pak je velmi jednoduché na základě evidence udělat další krok – a tím je zdanění. A v neposlední řadě by to mohlo vést k zavádění spropitného jako povinné platby v gastrozařízeních, což by vedlo k dalšímu zdražování jejich služeb.

Legalizace spropitného je věcí, po které jsme dlouho volali, abychom zlepšili postavení lidí v gastru. Je to věc, která velmi dobře funguje v jiných zemích, a oceňuji, že se toho skupina zodpovědných restauratérů chopila a odvedla na přípravě spoustu práce při legislativních analýzách a hledání co nejjednoduššího řešení, aby nevznikla nějaká zbytečná nová byrokracie.

Spropitné je všude na světě běžnou součástí odměny v gastronomii a každý, kdo v ní pracuje, se spropitným jako standardní součástí odměny počítá. Je proto nefér, že tuto část svého příjmu nemůže použít třeba při žádosti o hypotéku v bance, a proto jsem moc rád, že se ledy konečně hnuly a nová vláda (a zejména Alena Schillerová osobně) má zájem tuto historickou nespravedlnost napravit.

Narovnání pravidel by také mohlo do gastra přilákat mladé lidi, kteří by ho mohli oživit a posunout zase o kus dál.

Daňové osvobození spropitného by snížilo motivaci vyplácet dýška v hotovosti. To by vedlo k legalizaci části příjmů pracovníků v gastru, což by jim zvýšilo dostupnost úvěrů. Navíc by opatření pomohlo narovnat znevýhodnění pracovníků v poctivých podnicích, kde se dýško dnes daní. I z tohoto důvodu je spropitné osvobozeno třeba v Německu. 

Spropitné lze však považovat za běžnou, i když variabilní součást mzdy. Daňové osvobození se tak jeví jako nesystematická výjimka pro jeden konkrétní sektor, která by státní kasu mohla stát necelou miliardu ročně. Osvobození by také mohlo motivovat zaměstnavatele optimalizovat a vyplácet část mzdy „ve spropitném“.

Osvobození by navíc bylo dalším dílkem do mozaiky výjimek ve zdanění práce, jako jsou podlimitní dohody, zvýhodněné brigády v zemědělství či práce jako vedlejší OSVČ. Je na čase se zamyslet nad koncepční reformou, která tato zvýhodnění sjednotí, omezí jejich kumulaci a zároveň sníží zdanění práce s nižšími příjmy.

Pokud se vláda pro osvobození spropitného nakonec rozhodne, mělo by být alespoň omezené, například maximálním podílem obratu a mzdy. Zvážit se dá také osvobození od pojistného, ale zachování daně z příjmů formou srážkové daně.

Legalizace dýšek je jeden z nápadů, který vypadá na první pohled hezky a vlastně logicky, ale ve skutečnosti způsobuje víc komplikací než přínosů. Dýško je nenárokový příjem a jeho výše závisí nejen na podniku, kde zaměstnanec pracuje, ale také na jeho osobním výkonu, sezoně, lokalitě, dovednostech majitele při propagaci, schopnostech kuchaře a milionu dalších faktorů. Může být nulové, nebo taky poměrně vysoké, záleží na situaci.

Oficiální mzdy v gastru jsou nastaveny velmi nízko a dýško je do určité míry kompenzuje, ale přitom si zaměstnavatelé soustavně stěžují, že nemají zaměstnance. Něco bude asi v nepořádku. Nejčastěji používaným argumentem pro legalizaci dýšek je prokazování skutečné výše příjmů. Banky ale dobře vědí, proč dýška do příjmů nezapočítávat – na jejich výši se nedá spolehnout a zaměstnanec je nemá ve svých rukou.

Nicméně i kdybychom tenhle argument přijali, není důvod zrovna dýška osvobozovat od čehokoliv, pokud budou oficiální součástí příjmů zaměstnance. Proč jen gastro? Mají to snad jiné obory jednodušší? Proč vytvářet další výjimku v už tak nepřehledném daňovém řádu? Jak to bude stát vlastně kontrolovat? A co se stane, když zavedeme oficiální výjimku na nedaněný příjem?

To je přece jednoduché a léty ověřené třeba na firemních benefitech – firmy začnou vyplácet maximální možnou částku jako dýško místo standardního příjmu. Nezdaněné, bez odvodů. S prací za minimální mzdu v gastru se nestane vůbec nic, naopak se trvale zafixuje, protože odpadne i poslední důvod na její výši tlačit – potřeba prokázat výši příjmů.

Tak k čemu přesně má nová úprava vlastně sloužit?